Společné kořeny

A je to tam. V průběhu září se začal zobrazovat v genetickém stromu FTDNA nový člen. Všichni muži, kteří se dnes jmenují Myškové nebo Šemíkové mají, jak je vidět na obrázku, bezejmenného předka. Přiznávám – trochu přeháním. Zejména se to týká Myšků. Jejich příjmení, na rozdíl od Šemíků, je poměrně časté a nebude mít jen jedno hnízdo.

Family Tree DNA

Jejich společný předek možná nějaké jméno měl, ale určitě to nevíme. Žil totiž někdy ve středověku. Říkejme mu třeba – Semiška. Jiří zároveň ustanovil haploskupinu Myšků. K otázce „kde a kdy“ žil náš nejbližší společný mužský předek. Teorie, kterou jsem popsal před rokem se potvrzuje i geneticky.

Tehdy jsem napsal. V době na přelomu starověku a středověku bychom mohli tohoto předka nalézt někde v oblasti Panonské pánve. Po roce bych teorii výrazně neměnil a dnes to trochu rozvedu.

Když porovnáme odhady, kdy žil Semiška, jsou různé na FTDNA a na yfull. První společnost, tedy FTDNA, uvádí 9. století a yfull 13. století. V obou  případech jsou to odhady na základě statistických výpočtů a grafu, který ukazuje nejpravděpodobnější dobu, kdy se společný předek narodil.

Kdo pomůže s otazníkem?

Dovolím si vyslovit hypotézu, že Semiška žil někde na území koridoru v severní části Panonské pánve. Kdyby žil v době raného středověku, odhaduji, že se mohl na konci prvního milénia nacházel na území mezi Dunajem a Tisou. S časovým posunem jeho života k vrcholnému středověku je více pravděpodobné, že už žil na česko-moravském pomezí. K tomuto tvrzení přispívá i skutečnost, že oba rody žili v polovině 17. století nedaleko od sebe na Českomoravské vysočině. A odkud přišli předci Semišky? To jsem zkusil nastínit v příspěvku o stepní dálnici.

Haplostrom Y-DNA  (více na stránkách Genetická genealogie)

Daleké cesty

Dostala se mi do rukou zajímavá knížka o Aloisovi Karešovi (1822–1885) - vlastenci, mecenášovi a vystěhovaleckému agentovi, díky němuž se za oceán úspěšně dostalo velké množství Čechů.

Velká migrační vlna z Rakouska-Uherska začala po skončení Americké občanské a Prusko-rakouské války. Lidé se dostávali do Ameriky zejména přes Hamburk a Brémy, obvykle vlakem z Prahy s přestupem v Lipsku do přístavu na severu a pak lodí do New Yorku, Baltimoru, Texasu. 

Vybírám z knihy dvě zajímavé vzpomínky na cestu z Evropy do Ameriky. V prvním případě přímého účastníka a ve druhém syna rodičů, kteří za ním na stará kolena cestovali.

Jurka Antonín (novinář a učitel) z Kralovic, okr. Plzeň-sever, využívá v roce 1865 služeb Antonína Kareše.

Jeho recenze v krajanském tisku po téměř 50 letech: „13. prosince 1865 odpoledne ve 2 hodiny byl jsem již plnoplatný vystěhovalec u pana Aloise Kareše v Shepards [správně Schaper] Hotelu hostem. Otec byl v Kralovicku Karešovým jednatelem. Proto ta pocta. Pomněl jsem se ještě jednou po pansku při laskavé péči páně Karešově, shlédl jsem všechny pamětihodnosti Brém... a 15. jsem v Bremerhaven sedal na loď "Hermann". Bída započala. Ač mne pan Kareš zaopatřil vším, co pro mezipalubníka tenkráte bylo zapotřebí, a sice tím nejlepším: dvěma vlněnými dekami, hebounkým polštáříkem, slušným nádobím, přec jsem na lodi přišel o všechno. Někdo chytřejší si to přívlastnil. Neměl jsem do své koji nic než svou tašku a své housle. Pěkná vyhlídka na cestu do neznáma. Pan Kareš mi vyhledal koji uprostřed lodě, zrovna u schůdků na palubu.“

Kovář František s manželkou z Borové, Budeč, okr. Jindřichův Hradec, rok 1878.

Recenze syna Františka Kováře: „Právě mně přijeli rodiče z Čech prostřednictvím p. p. Karesch & Stotzký v Bremen. Ač jsou staří již kolem 70 roků, přece si cestou ani neposteskli. Cesta přes oceán trvala pouze 12 dnů a p. p. Karesch & Stotzký zasluhuji dík za to, že se o bezpečný jejich přeplav postarali, až na to, že z New Yorku je neposlali přímo do Buttler Co., nýbrž přes Ashland a Saunders Co., tak že si z Ashland musili jednat zvláštní povoz ke mně. Však nevědomost hříchu nečiní, a aby podruhé lépe věděli, dovolim si ty pány upozornit, že nám jde dráha z Omahy přes Wahoo přímo do okresního sídla Buttler Co. do David City a z David City na západ. Nechť tedy příště posílají každého přes Omaha přímo do David City a ne přes Ashland.“

Ve 20. letech 20. století v USA sílila protipřistěhovalecká nálada, což vedlo k omezení imigrace kvótami a schválení Zákona o národním původu (National Origins Act) v roce 1924, který omezil imigraci z jižní a východní Evropy.

Přestože v roce 1925 zažádalo v Československu o americké vízum 40 tisíc osob, roční limit pro přistěhovalce byl pouhých 3073. V důsledku těchto událostí zanikla v září 1925 firma Kareš & Stocký a v srpnu 1926 zemřel Václav Karel Jelínek, který vedl společnost po zemřelém Aloisovi Karešovi. Roku 1935 ukončila činnost i konkurenční brémská agentura Friedricha Mißlera.

Zdroj: KAREŠ, Martin - HOSTINSKÝ, Jiří: Alois Kareš - vystěhovalecký agent, vlastenec a mecenáš. Vamberk: Spolek přátel historie Vamberka, 2021. 198 s., ISBN 978-80-908351-0-8

Kdy a kde žil Semiška?

Od minulého roku víme, že nám do haploskupiny R-FT174249, ve které dosud byli jen zástupci mužské linie rodu Šemíků, přibyl nový člen, který tuto větev rozkošatěl a posunul společného předka hlouběji do historie.

Záhy jsme zjistili, že tím novým členem je zástupce rodu Misků. Protože ale tento rod pochází z Čech, žijí dnes pokračovatelé této rodové linie většinou s příjmením Miška nebo častěji Myška.

Začátek letošního roku jsem věnoval hledání druhého Mišky nebo Myšky. Autozomální test Family Finder druhého Myšky proběhl během května.

shoda Jiřího s Edwardem na základě markerů STR

Výsledky Family Finderu přinesly shody, které jsme využili k vytvoření genealogického vývodu.

Od 9. června běží test Big Y. Za necelé tři týdny se objevila shoda Jiřího s Edwardem na základě markerů STR. To ještě není konec. Čekáme na finále. Vytvoří se nová haploskupina charakteristická pro rod Myšků/Misků? Zpřesní se odhad doby, kdy žil nejbližší společný předek Šemíků a Myšků? Rozuzlení, které ale může také přinést nové otazníky, bychom měli získat za několik málo týdnů. Na konci září čekejte další článek s novinkami, ve kterém se pokusím odhadnout kdy a kde žil Semiška.

Jmenovci a příbuzní

V telefonním seznamu z let 1969 a 1971 nacházíme v Praze dvě rodiny Šemíků. Obě žily blízko centra. Pěšky necelé dva kilometry. Vzdálenost mezi jejich bydlišti byste ušli za půl hodiny.

Přemyslovská (2)

Zajímavostí bylo, a pro mě jako badatele to bylo matoucí, že v obou rodinách se objevovalo jméno Oldřich a Pavel. Obě rodiny o sobě věděly, ale příbuzní to nebyli. Tedy, alespoň si to mysleli. Je to tak. V dnešní době již se mnozí z nás nestýkají se všemi bratranci a sestřenicemi. Když se ale jmenujete Šemík, nějaký příbuzenský vztah by tam přeci jen mohl být.

Začneme zeširoka. O jaké historické době bychom mohli říct, že máme s libovolným druhým člověkem společného předka? Tohle je zajímavé téma, protože kombinuje genetiku, demografii a trochu matematiku. Je rozdíl mezi genetickým a genealogickým společným předkem. Genetický společný předek v mužské nebo ženské linii může být i před 100 000 – 200 000 lety (pro mitochondriální DNA – „mitochondriální Eva“ a Y-chromozomální „Adam“). Na konci tohoto textu si ukážeme, že Oldřich a Pavel z Rumunské mají společného genetického předka v mužské linii mnohem hlouběji v minulosti než by se dalo čekat.

Rumunská (1)

Genealogický společný předek (čistě z hlediska rodokmenu, ne genů) pro celou světovou populaci pravděpodobně žil před 2000 – 5000 lety. Pro menší propojené oblasti (např. Evropa) je to výrazně kratší doba – odhadem vyšší stovky let zpátky. Pro malou venkovskou obec ve střední Evropě bude doba, kdy žil společný genealogický předek podstatně kratší než pro celou Evropu nebo svět. Pro libovolné dva současné lidi z téže vesnice je velmi pravděpodobné, že mají společného předka v rozmezí asi 8 až 12 generací (≈200–300 let). Za předpokladu, že byla obec relativně uzavřená a míra přistěhovalectví byla nízká.

Proč je to možné? Mluvíme o jevu známém jako „ztráta předků“, kdy se kvůli příbuzenským svazkům v minulosti rodokmen začne „skládat do sebe“ – počet teoretických předků roste geometricky, ale reálně je omezený velikostí populace.

Jak to bylo se Šemíky z Rumunské a Přemyslovské ulice? Oldřichové, kteří v roce 1970 bydleli na Vinohradech, byli genealogicky 6. bratranci. Jejich genealogicky společnými předky byli rodiče bratrů Jana a Václava – Jakub a Marie Magdaléna Šemíkovi. 

Linie 2 je původem z Ovesné Lhoty a rod označený číslem 1 žil v Bačkově a Jiříkově. Obě linie patří k „dolním“ Šemíkům. Já jsem zástupce „horních“ Šemíků.

Genetickým nejbližším společným předkem „horňáků“ a „dolňáků“ je Adam. To platí i pro Oldřicha (2), ale ne pro Oldřicha (1). Ptáte se proč? Mužská linie (1) je přerušena. Anežka Šemíková počala Oldřicha s neznámým otcem. Pokud bychom provedli test Y-DNA Oldřichova syna nebo vnuka, bude pravděpodobně výsledkem nejbližší společný genetický předek mnohem hlouběji v minulosti v závislosti na haploskupině chromozómu Y lidské DNA.

Genealogicky ale Adam, Jakub a pravděpodobně i jeho žena Marie Magdaléna společným předkem Oldřichů zůstávají. Když se ještě vrátím ke starým telefonním seznamům, je tu jedna neznámá. V Nuslích v Táborské 48 je uvedeno telefonní číslo Jaroslavy Šemíkové. Neumím si ji zařadit. Je zajímavé, že ve stejném domě žili Šemíkovi mezi roky 1907 a 1910. Táborská ulice se tehdy jmenovala Palackého.

Ohlédnutí deset let zpět

Před deseti lety jsme se sešli v Ovesné Lhotě. Je tam uschována Adamova radlice. Na koho čeká? Zdravím všechny Šemíky a nejenom ty "Horní" ve Lhotě.

Zemanovi z Libouně

Při hledání shod Jiřího Myšky se vyskytl případ, kdy matka (HZ rodem Šabatková) měla poměrně malou shodu na 7. a 15. chromozomu, která odpovídala vztahu 6. sestřenice. 

Část vývodu LZ

Její dcera (LZ) se ovšem s Jiřím shodovala na pěti chromozomech (1./3./4./6./21.) a dala se z toho odhadovat mnohem bližší příbuznost. Navíc ostatní shody (JŠ, VŠ) s LZ shody neměly. Z toho se dalo usuzovat, že shoda odpovídá otcovské linii LZ. Vše tedy směřovalo k Zemanům do Libouně.

Nedařilo se však dohledat společného předka. Zkusil jsem tedy oslovit okresní archiv v Benešově, zda tam nemají evidenční archy ze sčítání obyvatel z roku 1921. Někde jsou tyto archy digitalizovány. To ovšem není případ Benešovska. Díky ochotě archivářů jsme získal naskenované listy pro č. p. 11 v obci Libouň. Zde je přepis základních údajů:

Antonín Zeman (*15.8.1875 Šlapánov, od 20.10.1896 v Libouni)

(chyba v datumu nar., v matrice 28.8.1875)

Marie Zemanová (*23.11.1883 Libouň)

syn Ladislav (*5.6.1905)

dcera Božena (*2.1.1907)

dcera Anna (*8.8.1912)

dcera Růžena (*9.10.1914)

syn František (*7.12.1921)

Antonín Zeman st. (*2.1.1852 Libouň) na výměnku (otec Antonína ml.)

(chyba v datumu nar., v matrice 30.10.1852)

Rudolf Zeman (*1.10.1896 Libouň) horník v Roudné

Jaroslav Zeman (*23.11.1898 Libouň) horník v Roudné

Rudolf s Jaroslavem byli příbuzní. Nevím však, v jakém vztahu k oběma Antonínům. Zato však vím, že oba pracovali v Roudném, kde se v dolech těžilo zlato.

Důležitým objevem byl vývod Martina Zemana (MZ). Je v něm společný předek Antonín st. (*1852). I v jeho případě, stejně jako u jeho syna Antonína ml., nemůžeme spoléhat na paměť osob při sčítání obyvatel.

Část vývodu MZ na Myheritage

Co s výsledkem atDNA

Na začátku tohoto roku jsem se rozhodl vypátrat mužského zástupce rodu Myšků, který by společně s Edem Miskou vytvořili novou haploskupinu. Nyní se pomalu ale jistě dostáváme do závěrečné fáze hledání odpovědi na otazník u předpokládaného společného předka rodu Myšků pocházejícího pravděpodobně z Chlumětína.

Díky trpělivosti se mi podařilo najít Jiřího Myšku. Po setkání s ním jsem jeho vzorek poslal do laboratoře FTDNA s objednáním autozomální DNA (atDNA). Ten test se jmenuje Family Finder. Začátkem května se s testováním začalo a za necelé tři týdny jsme měli výsledky.

Co z nich vyplynulo?

Začněme odhadem etnického původu. Pro mnoho z těch, kteří se odhodlali k testu atDNA, je jednou z prvních věcí, která je zaujme. V případě testu na FTDNA je to volba myOrigins a Chromosome Painter. Člověk, jehož naprostá většina předků žila v posledních několika stech letech na území střední Evropy, bývá výsledek velice matoucí.

Vývod Jiřího Myšky

Mnohem zajímavější jsou shody (Family Finder Matches). Původ sdíleného segmentu atDNA zjistíte srovnáním s vývodem z předků testované osoby. V případě Jiřího (JM) jsem měl k dispozici jen mužskou linii. Postupně jsem s pomocí dalších genealogů vytvořil částečný vývod, ve kterém jsou barevně orámovány potenciální společní předci Jiřího s některými shodami, které jsem označil čísly nebo iniciálami.

V následující tabulce jsou možná příbuzenství odpovídající vývodu JM (5). Vidíme, že významná shoda má celkově více jak 20 cM. Centimorgan (cM) je jednotka, která má co společného s délkou jen velmi zprostředkovaně.  Nejmenší lidský chromozom č. 21 je veliký ~50 cM a nejdelší č. 1 má ~200 cM.

Haploidní genom člověka má asi ~3000 cM. Jeden cM obsahuje kolem 1 až 2 milióny bp a představuje informační kapacitu stovek až tisíců genů.

příklad vztahu 1C1R (první bratranec jednou posunutý)

V posledním sloupci je příbuzenský vztah mezi Jiřím a dalšími shodami. Pro zajímavost. Je tam i Ed Miska (EM) jako 9. bratranec. Takto vzdálení bratranci a sestřenice se z autozomálního testu dají odhalit jen vzácně.

Shoda v posledním řádku tabulky není vyznačena na vývodu, protože deset generací mužské linie Jiřího se mi na obrázek nevešlo. Od Františka Myšky máte pokračování až k Václavu Myškovi z Chlumětína zde.