Cesta a cíl

Je lepší plout s nadějí než dorazit k cíli (R. L. Stevenson)

Když jsem se začal zajímat o původ mých rodičů, prarodičů, a tak dále a hloub do minulosti, došel jsem k názoru, že zájmem po rodové minulosti jim symbolicky splácím veliký dluh za dar, který jsem narozením dostal do vínku. V tuto chvíli nevím, kam se při pátrání po předcích dostanu. Vlastně dostaneme, protože věřím, že nás bude víc, kdo se budeme pokoušet hledat náš původ. Tímto způsobem se můžeme dostat až do 18. století. Kromě záznamů v archivech, kdy vycházíme ze zápisů více či méně pečlivých písařů máme ještě jednu moderní možnost. Tou možností je test genetické výbavy, tzv. chromozómu Y.

Klasická genealogie se zabývá především oblastí odkrývání rodových vazeb a vytváří spojení mezi již nežijícími předky soustředěnými v celých rodokmenech a žijícími potomky. Spojnicí mezi historií a současností mohou být i dnešní příjmení, která poukazují na možnou příbuznost z hlediska administrativně-historického. Další spojnici mezi našimi předky a námi představují také genetické linie, které v případě přímých (tzv. paternálních) linií mohou vést až k tzv. zakladatelům daných příjmení.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že tento druh DNA analýzy je zaměřen pouze na mužskou část populace, kdy základním předpokladem ke zkoumání genealogických vztahů spojených s příjmením je fakt, že v našich zeměpisných šířkách je obvyklé, že synové přebírají příjmení svých otců, což ale neplatí ve světě obecně. Současně do své genetické výbavy získávají všechny informace obsažené na chromozomu Y, který od otců dědí což je základní biologické pravidlo platné vždy. Proto je možné předpokládat, že pokud nějaký zakladatel založil svoje příjmení (tím, že bylo úředně zapsáno poprvé do matriky), tak tím vlastně zahájil cestu předávání příjmení úřední cestou až do současnosti a stejně tak předávání jeho genetické informace na dnes žijící současníky.

Je tu plno neznámých, můžeme si tedy mnohé představovat a domýšlet. Podkladem mohou být například názvy obcí a měst. Habry, Tis, Vrbice, Leština (líska), Jilem - to představuje hluboký prales, který v tomto kraji před kolonizací ve 12. století jistě byl. Vlkanov, Vlkaneč - vlci a kanci byli v těchto končinách při zakládání nových obcí jistě často vídáni. Ovesná Lhota, stejně jako ostatní Lhoty dává tušit, že obyvatelé nově založené osady ve 14. století měli určitá práva. Smrdov pochází ze staročeského slova smurdi, což znamená pracující lid v zemědělství.