Dva bratranci

Jejich otcové byli bratři a vyrůstali na smrdovském statku č. 12. Když se mohli ujmout hospodářství, ten starší - Josef (*1846) - koupil kolem roku 1868 ve Smrdově chalupu č. 17 a oženil se s Marií Koubskou ze Zdeslavic nedaleko Číhoště.

18. února 1868, ženich Josef Šemík
dole podpis jeho otce Josefa, neboť syn byl ještě nezletilý

Druhý bratr Jan (*1849) zůstal na rodném gruntu č. 12, kde Šemíkovi žili již několik generací dozadu. Každý z obou bratrů měl jednoho syna a několik dcer. Ještě začátkem 19. století by byli pravděpodobně předurčeni k převzetí otcovských statků. Jejich grunty byly dědičně pronajaty od vrchnosti po právu zvaném zákupné, emfyteutické, dříve také německé. Bývalo na vesnicích zvykem, že grunt dědil nejmladší syn. Ve druhé polovině 19. století již byla situace jiná. Po roce 1848, kdy bylo zrušeno poddanství, se příslušník selského stavu mohl stát i vlastníkem půdy. Znamenalo to dlouhodobě splácet jakýsi tehdejší hypoteční úvěr. V době narození Františka (*1875) a Aloise (*1874) už měli možná jejich otcové většinu dluhů splacených a hospodařili "na svém". Je zajímavé, že doba, kdy byli sedláci skutečnými vlastníky půdy netrvala ani 100 let. V padesátých letech 20. století došlo ke kolektivizaci a někteří si to nepěkně odskákali. Ale to je už jiná, dnes ještě hodně "živá" historie.

Na osudech bratranců Aloise z č. 12 a Františka z č. 17 (chalupa U Adamů) si můžeme také ukázat, že jejich otcové nepředali svoje grunty synům. Uvažovali už jinak než jejich otcové a dědové. Alois se v lednu roku 1899 přiženil do Rozsochatce č. 30, což je ze Smrdova asi 20 km. František si potom v dubnu 1904 bere v Číhošti za ženu Boženu Rutovou, dceru truhláře z Tunochod. Oba bratranci asi chodili spolu do smrdovské školy. Byli to vrstevníci, kteří sice nezůstali v rodné dědině, ale zůstali pracovat v zemědělství. Alois hospodařil v Rozsochatci a jeho vnuci i pravnuci tam žijí dodnes. František se stěhoval několikrát, až se usadil v Račeticích na Žatecku.
V době na přelomu 19. a 20. století však více a více obyvatel venkova směřovalo do měst. Pro hledání našich kořenů, tedy Šemíků z Vysočiny, je několik příznivých okolností, kdy se nám hledají předci snadněji než jiným. Žili dlouhá léta na jednom místě v okruhu 10 km od Smrdova, dnešní Sázavky. Měli neobvyklé příjmení a byli to, až kam matriky sahají, všichni katolíci.

Sčítání lidu 1910 - Rozsochatec č. 30

Díky laskavosti rodopisců, kteří působí na Vysočině, se mi dostal do rukou list ze sčítání lidu v roce 1910 z Rozsochatce č. 30. Alois Šemík ještě deset let po svatbě má s celou svou rodinou domovskou příslušnost ve Smrdově. Včetně dvouletého Františka, mého dědy, který se narodil už v Rozsochatci.