V anketě, která probíhá na přelomu masopustního veselí a předvelikonočního postního času, se ptám, kde žijete. Ti z města možná neví, co je to klibna. K tomu se dostaneme za chvíli. Nejveseleji "bejvávalo" poslední tři dny před Popeleční středou. Od neděle do úterý to byly ostatkové dny. Ale už od Tří králů se konaly například svatby. Nejvíce svateb bývávalo v únoru a v úterý. Ve městech se v ten čas konaly tancovačky a na vesnicích zabijačky. A chodilo se v maskách nebo s vlčí kůží dům od domu na obchůzky pro výslužku.
Podřipsko - 19. století |
Nejtypičtější maskou v průvodech maškar byla, kromě medvěda a baby s nůší, právě klibna. Název klibna, bývala nahrazována v některých krajích vlivem místních tradic různými jmény: brůna, šimla, lucka a nejčastěji kobyla.
Chlápek přestrojený za potulného prodejce dobytka a koní, další dva přestrojení pod dekou za kobylu. Jezdec na kobyle a ten, jenž ji vodil, byli středem masopustního průvodu. Za jízdy byly prováděny různé taškařice. Klibna mrskaná vyhazovala a často jezdce shazovala. Milodárky vybíral jezdec do pokladničky. V průvodu kráčel běhoun, ženich s nevěstou, pytlák, kominík a baby v bezedné nůši, bručivý medvěd v hrachovině s medvědářem, jenž frkal na dřevěnou trubku. Obešli několik stavení a za všelijakého taškaření vybírali a odříkávali: "Panímámo, dejte šišky a koblížky, s kobylou jedem', než vy jednu upečete, my už tady budem'!" Dostávali koblihy i něco na penězích, též dávky žita, ječmene, ovsa a pšenice.
Takto to bylo dříve. Někde tyto tradice zanikly. Někde přetrvávají. Jako třeba v okolí Hlinska v Čechách. Maškara obejde za zvuku muziky a všeobecného veselí celou obec. Navečer se celá maškara sejde v hospodě k provedení obřadu porážení kobyly. Ras přečte nad kobylou rozsudek za domnělé i skutečné hříchy, kobylu odsoudí a zároveň sdělí přítomným, jak bude naloženo s jejími údy a částmi jejího trupu. S porážkou kobyly celá maškara sejme čepice a utvoří kolem kobyly kruh. Muzika hraje pohřební píseň. Po chvíli zahraje muzika opět zvesela "Kobylka malá...", klibna je vzkříšena sklenkou alkoholu a tím končí masopustní obchůzka.
Večer se sejdou téměř všichni obyvatelé obce, i mnoho přespolních, na maškarním plese za doprovodu řízné dechovky. A opět se traduje, že kdo bude na vostatky u muziky vysoko vyskakovat, tomu vyroste největší voves a bude mít velkou úrodu. Dříve, když se vostatky odehrávaly v úterý, musela muzika skončit přesně o půlnoci, protože popeleční středa byl již začátek půstu. Dnes se pravidelně vostatkové veselí beztrestně protáhne ze sobotního večera až do nedělních ranních hodin.
Číhošť 2011 |
A na konec jsou vesnice, kde se znovu, byť v obměněné podobě, tradice obnovují. Jde přeci o to, aby se lidi dokázali dát dohromady.
Žádné komentáře:
Okomentovat