Vybraný příspěvek

Drobný výklad pravidel

V průběhu uplynulých let krystalizovalo desatero klanu Šemíků, které bych rád okomentoval. Pravidla "od Adama" začala vznikat me...

neděle 11. září 2011

Kolem roku 1850

V polovině 19. století došlo ke zlomu, na který dnes vzpomínáme jako na zrušení roboty (1848). Do té doby i sedlácí pracovali na panském. Statky (tzv. rustikál) měli v nájmu. V případě Smrdova i okolních vesnic spadaly zdejší statky až do roku 1850 pod panství vrbické (Wrbitz).
Mapa z roku 1850 (zdroj: hist. mapy z mapy.cz)
Co o době v první polovině 19. století můžeme vyčíst z matrik o rodech Šemíků? 30. června 1850 se narodila Anna. Je zajímavé, že pradědou Josefa (chalupníka z č. 16) z matčiny strany byl Josef Šemík z č. 12, jehož datum narození odhaduji na dobu kolem roku 1760. Někdy počátkem 19. století se tedy ženil Jan Šemík z č. 16 a bral si Barboru, také Šemíkovou, z č. 12.
otec Josef Šemík, Smrdov č. 16; matka Anna, roz. Bártová v Kameni č. 3
Ve stejném roce 6. února se ženil Alois Hradecký, mistr řeznický ze Smrdova č. 12.
Nevěstou byla Kateřina, dcera Františka Šemíka, sedláka z č 12.
Je zde i vlastnoruční podpis otce Františka (Franz), protože nevěsta byla ve svých 20 letech nezletilá. Zletilosti mládež tehdy dosahovala až ve 24 letech.
Kolik bylo tehdy Františkovi, nevím. V té době byl sedlákem na č. 12 už jeho syn Josef Šemík (* 1821), jehož manželce Anně se narodili synové Josef (*1846), Jan (*1849-1929) a František (*1852). Příště se podíváme na moje nejstarší objevy.

pátek 9. září 2011

Cesta a cíl

Je lepší plout s nadějí než dorazit k cíli (R. L. Stevenson)
Když jsem se začal zajímat o původ mých rodičů, prarodičů, a tak dále a hloub do minulosti, došel jsem k názoru, že zájmem po rodové minulosti jim symbolicky splácím veliký dluh za dar, který jsem narozením dostal do vínku. V tuto chvíli nevím, kam se při pátrání po předcích dostanu. Vlastně dostaneme, protože věřím, že nás bude víc, kdo se budeme pokoušet hledat náš původ. Tímto způsobem se můžeme dostat až do 18. století. Kromě záznamů v archivech, kdy vycházíme ze zápisů více či méně pečlivých písařů máme ještě jednu moderní možnost. Tou možností je test genetické výbavy, tzv. chromozómu Y.

Klasická genealogie se zabývá především oblastí odkrývání rodových vazeb a vytváří spojení mezi již nežijícími předky soustředěnými v celých rodokmenech a žijícími potomky. Spojnicí mezi historií a současností mohou být i dnešní příjmení, která poukazují na možnou příbuznost z hlediska administrativně-historického. Další spojnici mezi našimi předky a námi představují také genetické linie, které v případě přímých (tzv. paternálních) linií mohou vést až k tzv. zakladatelům daných příjmení.

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že tento druh DNA analýzy je zaměřen pouze na mužskou část populace, kdy základním předpokladem ke zkoumání genealogických vztahů spojených s příjmením je fakt, že v našich zeměpisných šířkách je obvyklé, že synové přebírají příjmení svých otců, což ale neplatí ve světě obecně. Současně do své genetické výbavy získávají všechny informace obsažené na chromozomu Y, který od otců dědí což je základní biologické pravidlo platné vždy. Proto je možné předpokládat, že pokud nějaký zakladatel založil svoje příjmení (tím, že bylo úředně zapsáno poprvé do matriky), tak tím vlastně zahájil cestu předávání příjmení úřední cestou až do současnosti a stejně tak předávání jeho genetické informace na dnes žijící současníky.

Je tu plno neznámých, můžeme si tedy mnohé představovat a domýšlet. Podkladem mohou být například názvy obcí a měst. Habry, Tis, Vrbice, Leština (líska), Jilem - to představuje hluboký prales, který v tomto kraji před kolonizací ve 12. století jistě byl. Vlkanov, Vlkaneč - vlci a kanci byli v těchto končinách při zakládání nových obcí jistě často vídáni. Ovesná Lhota, stejně jako ostatní Lhoty dává tušit, že obyvatelé nově založené osady ve 14. století měli určitá práva. Smrdov pochází ze staročeského slova smurdi, což znamená pracující lid v zemědělství.

čtvrtek 8. září 2011

Něco málo k organizaci srazu

Předně chci říct, že smyslem celé akce není organizovaná zábava. Myslím si, že se rádi po čase setkáme s blízkými přibuznými, a seznámení se vzdálenými příbuznými může být také zajímavé. Bude-li přát počasí, lze do Číhoště jet na kole z Ovesné Lhoty. Existují dvě trasy, kratší přes Vlkanov a delší přes Sázavku a Leštinu.
Jediným pevným bodem programu bude jen skupinové foto u středu republiky, ke kterému dojde ve 13h. Nejmladší a nejstarší účastník zaujmou na fotografii čestné místo:-) Vymýšlím cenu pro cestovatele Šemíka, jenž dorazí v sobotu z nevětší vzdálenosti od středu.

Ti, kteří přijedou autem, mohou zaparkovat (P) buďto u obecního úřadu nebo u kostela, který stojí také za návštěvu. Místo srazu (strom na mapě) je od úřadu směrem na Leštinu, co by kamenem dohodil a od kostela je to pár kroků.

Po 13h bude volný program. Pro ty, kdo by se chtěli občerstvit, domlouvá starosta Ovesné Lhoty (také Šemík) otevření hospody. Pro maminky s malými dětmi, které by potřebovaly v klidu malé nakrmit a přebalit, nabízíme zastavit se na cestě zpět v Ovesné Lhotě, kde tuto možnost po domluvě budou mít.

středa 7. září 2011

Už máme i Horymíra

Na začátku dnešního příspěvku se musím přiznat, že se profesně zabývám informační bezpečností, a tak se předem omlouvám za poučování, které uvedu na konci tohoto článku. Když jsem si před měsícem vymyslel na 17. září sraz Šemíků v Číhošti, potřeboval jsem vyhledat kontaktní informace, aby se o akci dovědělo co nejvíce lidí. A tak jsem začal hledat po internetu. Našel jsem pár emailů a pár telefonních čísel, ale opravdu vydatný zdroj informací je obchodní a živnostenský rejstřík. To byla první vlna, ve které jsem rozeslal dopisy.
Skutečně v pondělí 22. srpna se prudce zvýšil počet přístupů na tento web. Potom jsem si ještě s některými z vás poslal několik emailů a měl několik telefonních hovorů. Z toho, co dnes vím, představuji si, že rodová identita je držena trojkmenem. První má kořeny ve Světlé.
...jmenuji se xxx šemík, ročník xxx, můj otec jan šemík nar. 19.7.1887 ve Světlé nad Sázavou č.p. 68 v rodině Jana Šemíka, mistra krejčovského a matky Josefi rozené Bednářové z Budišova.
Přeji hodně úspěchů a naviděnou
Potomci jsou dnes v Železném Brodě, Praze, Liberci. Druhý kmen byl usazen celé 19. a začátek 20. st. ve Smrdově (dnešní Sázavce). I když v Sázavce už Šemíkovi nežijí, "výhonky" tohoto kmenu lze najít v Rozsochatci, Chotěboři, Havlíčkově Brodě, Pardubicích a Praze. Nejvíce jsou Šemíci zakořeněni v Ovesné Lhotě. Odtud byli v minulosti zaneseni do okolí Ústí nad Labem, Teplic, Prahy, Plzně, Tachova, Brna, ale i na Slovensko ku Žilině. A také do Prysku.
...na Váš dotaz rád odpovím, Horymír je můj synovec, neboť bratr xxx Šemík má smysl pro humor. Bohužel nikoho z ústecké větve neznáme.
Pro informaci zasílám dědův rodný list a několik stručných údajů.
Děda František se usadil v obci Prysk před rokem 1914, poté bojoval na balkánské frontě. Pak se oženil s Marií Furtigovou (v té době zde bylo 90% německého obyvatelstva). Společensky se poměrně angažoval - pokud vím, pomáhal zde založit dvě české školy.
Pracoval ve sklářské huti Fickl a spol. v Prysku jako huťmistr zhruba do konce 2. sv, války. Po válce dělal krátce starostu obce Prysk. V roce 1947 byl označen místním akčnín výborem NF za kolaboranta a bez jakéhokoli soudu (a pochopitelně důkazů) mu byl zkonfiskován majetek. Zemřel v roce 1967.
František Šemík se narodil 29. června 1888 v Ovesné Lhotě č. 43. Tam žil i jeho otec i děd, oba Josefové, koláři. Františkův kmotr byl František Šemík, čtvrtník z Ovesné Lhoty č. 15.
Pro Šemíky je typických pár křestních jmen: František, Josef, Jiří, Jan. Kromě Horymíra máme také Šárku, Martina, Oldřicha, Jitku, Karla, Lucii, Richarda...

Ještě minulý týden jsem odmítal využívat Facebook. Zjistil jsem ale, že to je druhý mocný zdroj kontaktů na Šemíky. A tak jsem rozeslal žádosti o přátelství. Výsledkem je druhá špička z 5. září na grafu výše.
Všem, kteří považovali moji snahu za obtěžování, spam a zásah do soukromí, se omlouvám. Na druhou stranu se divím, že je tak snadné na Facebooku získat identitu většiny uživatelů. Závěrem vám přeji, abyste se nestali bátory.

Ledečsko na počátku 20. století

Vraťme se v čase o sto let zpět, kdy se v knize Království České můžeme v podání Jana Valcháře dočíst.

Ledečsko se skládá ze 38 místních obcí, které tvoří 78 osad katastrálních, v nichž ve 3317 domech sídlí 23.246 osob a to 11.510 mužů a 11.736 žen. Dle vyznání náboženského jest 22.706 římsko-katolíků, 2 starokatolíci, 5 řecko- a 4 armensko-východního vyznání, 218 lutheránů, 21 reformovaných a 290 israelitů. Kromě 10 Němců hlásí se veškeré obyvatelstvo k národnosti české a téměř 65 procení téhož hledá výživu v zemědělství.

Již jméno této, od pradávna osídlené krajiny, ukazuje na původní stav tohoto sídliště, jehož jádrem byl Ledeč. Odvozeno jsouc, tuším, ze staroslovanského "ledina", značí krajinu ladem ležící.

V této pusté, pralesem pokryté krajině žili již v době neolithické, v prvém tisíciletí před Kristem praobyvatelé, zanechavší po sobě žárové hroby s popelnicemi, které byly r. 1903 u Ledče a Světlé nad Sázavou při stavbě dráhy Posázavské odkryty; tomu nasvědčují též četné nálezy kamenných sekerek u Chřenovic, Kožlé, Zdeslavic, Ostrova, Čihoště, Vlkanova a Lhoty Ovesné, jakož i sekoromlat od Světlé nad Sázavou.
. . .
Z předem uvedeného lze usuzovati, že většina osad na Ledečsku vznikla v době soustavy župní, neboť vyskytují se již ve XIII. nejdéle ve XIV. století. K nejstarším osadám čítáme: Ledeč, Chřenovice, Sačany, Bohdaneč, Třebetín, Michalovice, Číhošť, Kožlou, Trhovou Zahrádku, Luké (Loukov), Rečici a Světlou nad Sázavou.
. . .
Z nerostů užitkových třeba uvésti u Přemilovska, Sechova, Zdeslavic a Ovesné Lhoty hnědel, u Kožlé fluorit, u Ovesné Lhoty cínovec a u Chřenovic rutil. Vedle sloupkovitého beryllu a modravých aggregátů stébelnatého i vláknitého disthenu se zrnky orthoklasu u Ledče se nalézajícího, má Ledečsko stříbronosné rudy, na něž v XV. a XVI. století bylo dolováno u Ledče, Číhoště, Knínic a Ovesné Lhoty.
. . .
Složení půdy má ovšem vliv na výběr rostlin hospodářských, který není a nemůže býti ani obsáhlý. Pěstujeť se na Ledečsku hlavně žito, oves a brambor a ve výše položených osadách i len. Pro domácí spotřebu uplatňuje se též pšenice a ječmen. Z okopanin sází se krmná řepa a zelí, které u Dlužin, Ovesné Lhoty a Druhanova proslulo od nedlouhé doby svou dobrou jakostí a pode jménem "zelí dlužinské" vyváži se každoročně odtud až na Moravu, kde jest po zásluze ceněno a hledáno.


Tu a tam pěstuje se spoře cukrovka, mák, hrách a řepka. Z pícnin při střídavém hospodářství pěstuje se hlavně červený jetel a úročník. méně pak jetel bílý a nepatrně vojtěška. Snaha, aby výroba rostlinná na okrese byla zvýšena, zdárně pokračuje, nebot v poslední době sahá se k osivu přesetému a k umělým hnojivům; rovněž tak i hospodářským strojům dostává se patřičného povšimnutí.
. . .

neděle 4. září 2011

Zápisy z archivu

Ukázka matrik z let 1870-1884 pro smrdovskou farnost. Tato katolická farnost zahrnovala obce Smrdov, Ovesnou Lhotu, Dobrnice, Vrbice, Leštinu, Štěpánov, Lubno, Zboží, Bačkov. Opis těchto matrik je dostupný v okresním archivu Havlíčkův Brod.
Nar. Josef Šemík (*1879), syn půlníka z Ovesné Lhoty č. 35. Děda byl čtvrtník Václav Šemík z č. 11.
Kmotrem byl František Šemík, čtvrtník z č. 11 a porodní bábou Barbora Jamborová ze Smrdova č. 21.
Půlník měl statek s přibližně 1/2 lánem polí. Lán měl kolem 18 ha. Čtvrtník potom měl pronajato 1/4 lánu.
Originály matrik jsou  potom k zapůjčení v oblastním archivu v Zámrsku. Uvádím čitelnější ukázku z matriky narozených 1844-1862 pro faru ve Smrdově.
Narození Marie Blažkové r. 1853. Dědou byl Josef Šemík ze Smrdova č. 12, který se narodil před r. 1790 
Svědek Josef Šemík (*1821) se vlastnoručně podepsal. Kmotra Anna Jamborová (tři křížky) neuměla psát.


pátek 2. září 2011

Za 2 roky o 200 let zpět

Klíčovým okamžikem při pátrání po minulosti našeho rodu byla informace o  Janu Šemíkovi jako jednom ze starostů na přelomu 19. a 20. století. To bylo na začátku roku 2009. Na konci téhož roku už mi bylo jasné, že tento Jan je můj prapraděd. To se totiž objevil zápis z kroniky Smrdova, kde se v příloze 5 píše...

Úmrtí Jana Šemíka z č.12
(Dle sdělení jeho dcery Boženy, provdané za Fr. Vlacha)

V úterý 7.května 1929 zemřel ve Smrdově č.12 Jan Šemík, rolník na odpočinku, bývalý dlouholetý starosta zdejší obce, předseda okresní hospodářské záložny, první ?předseda? nově zde založeného hasičského sboru, ve věku 80 let. Byl to rolník uvědomělý, šetrný, poněkud prudší povahy. Za jeho starostování byla postavena roku 1901 okresní silnice od Zboží do Leštiny vedená, zřízen v roce 1903 nový hřbitov, postavena márnice, zalesněno pastviště u Obcí a za Zádušním rybníkem.
Jako mladík byl Jan Šemík odveden k dělostřeleckému pluku do Buda-Pešti. Byl třikráte ženat. První jeho žena byla Marie, rozená Bártová z č.20, zemřela však v mladém ještě věku 28 let. Zůstaly po ní 2 dítky – Alois (6-letý), Stázička (4-letá). Druhá jeho žena byla Anna, roz. Zlatová z č.33, mladá, 16-letá. Zemřela ve 42 letech, jejich dcera Božena, provdána za Fr.Vlacha, učitele, nyní ředitele škol v Habrech. Třetí jeho žena byla vdova Malinová z Ovesné Lhoty. Její syn z prvního manželství Jaroslav Malina se oženil s Marií, roz. Jelínkovou z č.14 a převzal po Janu Šemíkovi statek č.12. Jan Šemík měl bratra Františka na č.73 – hospoda. Také měl bratra Josefa, který koupil statek na č.17 se svojí manželkou, která pocházela z vedlejší vesnice Lubno (pravděpodobně z č.1 u Semerádů). Statek koupili jako novomanželé, pravděpodobně od Bílků č.17, kteří se údajně odstěhovali do Ameriky v 2.pol. 19.stol. 

Pro porovnání uvádím vzpomínku mého dědy Františka, který někdy v roce 1988 vzpomínal na svého dědu...

Přiženil se k nám Alois Šemík (r. 1899), který byl ze Smrdova - nyní Sázavky - z většího hospodářství (34 ha - 170 měr). Obec Smrdov je od Rozsochatce vzdálena pěšky přes 5 hod. Jeho otec byl třikrát ženat. První manželka byla Bártová, 18 let stará. Po několika letech zemřela a zůstal po ní náš otec Alois, manžel naší maminky. Podruhé se děda oženil rovněž s dívkou asi osmnáctiletou z rodiny Zlatovy. Ta také brzy zemřela. Po ní zůstala dcera Božena, která se provdala za učitele na měšťance v Habrech u Golčova Jeníkova.
Děda byl starostou obce, rád si lidově řečeno zahandloval s dobytkem. Jezdil po jarmarkách, výročních trzích na hovězí dobytek, kde koupil většinou pár volů, které se používali k tahu v zemědělství. Ty po určitou dobu krmil, spravil a zas na některém trhu prodal, takže často byl na cestách a mladé hospodyňky se musely doma s čeládkou starat, aby byla práce, kterou děda naplánoval, vykonána. Mimoto největší jeho zálibou byla brokovnice a les. Tento způsob hospodaření se nechal provádět před 80-140 léty, kdy bylo dost čeládky, děveček svědomitých, poctivých a nenáročných. Kdy bylo mladých dívek a v druhém případě ještě s patnáctiletým věkovým rozdílem (18 r. - 33 r.), které přidaly neuznanou oddanost. Daly to, co jest člověku nejdražší, zdraví a život.

Třetí manželka dědy byla vdova (Malinová) se třemi dětmi, dva hoši a jednou dcerou. Ta byla již vdaná, i starší syn byl ženatý. Nejmladší Jaroslav byl ještě svobodný, asi narozený v roce 1898. Toto manželství se uzavíralo z rozumu. Dědovi bylo asi 52 let a třetí manželce 39. Vzala si jej s podmínkou, že postoupí statek synovi, až vyroste. V době sňatku mu byly asi 4 roky.


Po dvou návštěvách archivu v Havlíčkově Brodě (loni v r. 2010) a Zámrsku (léto 2011) jsem objevil záznamy v matrikách z počátku 19. století. Na statku č. 12 hospodařil před rokem 1800 Josef Šemík. Objevil jsem zápis z roku 1820 (oprava 1821) o narození jeho vnuka Josefa.