Ze Silvestra na Nový rok

František Šemík († 1.1.1924)

Tak jako po noci nastává den, po konci roku začíná rok nový. Po odchodu jednoho člověka z pozemského života přichází život nový. A tak jsme rok co rok zpravováni, kdo a kde se narodil právě na Nový rok. V našem klanu vím o jedné novoroční radostné události. O tom ale až na konci tohoto příspěvku.

Včera jsem měl příležitost mluvit s doyenem našeho rodu. Mám všem od Františka popřát vše dobré. Při té příležitosti příšla řeč i na rané vzpomínky. Když poslední první den roku 1924 otec opustil sedmileteho syna, ten se následujících 90 let jen těžko srovnává s všeobecným veselím spojeným s posledním večerem v roce. Nepoznal tátu, který si z 1. světové války odnesl doživotní zdravotní problémy. Když zemřela maminka, byl zavřen v komunistickém vězení, a nemohl ji doprovodit na poslední cestě. To cítí jako největší křivdu, i když často mluví o odpuštění. Snad mu fotografie z Olšan udělá radost, když je pro něj cesta kamkoli mimo Železný Brod, kde dnes žije, obtížná.

Pojďme k veselejší stránce koloběhu lidského života. První den roku 1772 se narodila a ten samý den byla i pokřtěna Veronika. Dceři chalupníka Víta a Magdalény Šemíkových byla za kmotru Veronika z Vrbického mlýna. 

1.1.1772 nar. Veronika Šemíková, dcera Víta a Magdalény,
ve Smrdově č. 16

Svědci Jan Zmrhal ze Smrdova a Jakub Malina ze Lhoty Ovesné byli místní sedláci. Od roku 1771 se začaly do matrik zapisovat čísla popisná. Tato tehdejší novota dnes podstatně ulehčuje rodopiscům pátrání. Na smrdovské farnosti počínaje rokem 1770 došlo také ke změně ve stylu zápisu do matričních knih. Začalo se zapisovat do sloupců. Zůstává ale latina. Přechod z latiny do češtiny na této farnosti nastává léta páně 1784.