Statek č. 17

Dřív nebo později nás pátrání po lidech přivede k historii chalupy, domu, statku nebo mlýna. Jsou statky, která si po staletí příslušníci jednoho rodu předávaly z generace na generaci. A pak jsou domy, kde se během jednoho století vystřídají příslušníci tří nebo čtyř rodů.

Smrdov - kde všude žili Šemíkovi

Dnes se pokusíme nahlédnout do paměti smrdovského domu č. 17. Tomu domu se historicky říkalo u Adamů. Nepodařilo se mi přijít na to proč. Souvislost s Adamem Šemíkem nepředpokládám.

Adamova linie je vázána od 17. století na statek, který byl  o století později označen číslem 12.

Pojďme se podívat na chronologii "sedmnáctky".

V roce 1777 je v robotním seznamu uveden na č. 17 Johann Widuna.

Mezi jmény usedlých z roku 1838 je na č. 17 jméno Matěje Viduny.

To už tam několik let žije František Fiala st., který se přiženil kolem roku 1830 do Smrdova z Ovesné Lhoty, shodou okolností také z č.17.

V roce 1838 se Kateřině Fialové, rodem Vidunové, narodil syn František Fiala ml. Všimněme si u narození Františka ml. dodatečně napsané poznámky.  

Křestní list vydán: 19.4.1867 k rukoum c. K. okresního úřadu co soudu v Habrech

O dva roky později přišel na svět další syn, Jan. Za zmínku stojí opět dodatečně napsaná poznámka. To není poznámka, že byl křestní list vydán k oddavkám. To vypadá, že se oba bratři v roce 1867 do něčeho zapletli. 

Ex offo: Křestní list 28.8.1867 K. K.vyšetřov. soudu v Německém Brodě

V roce 1842 se narodil třetí syn Františka a Kateřiny Fialových - Václav. I v jeho případě je u záznamu o narození poznámka. +1847. Ano, to je rok, kdy Václav v pěti letech umírá.

Bratři měli starší sestru Barboru. Její svatba v roce 1853 s Janem Husou se konala doma v č.17. Po svatební hostině se odebrala nevěsta za svým ženichem na statek č.11.
V roce 1860, byť ještě nezletilý, František Fiala ml. si bere za ženu také nezletilou Kateřinu Šmídovou, dceru místního učitele. Jan Šmíd byl v té době nejen učitelem, ale i prvním zvoleným starostou obce Smrdov.

O rok později (22.7.1861) se Kateřině narodil syn Václav. Velmi záhy syn i matka umírají na tyfus.

Šedesátá léta nezačínají pro Fialovi šťastně.
Rok 1862. 10. října vypukl v obci velký požár. Vyhořelo na 50 statků včetně fary a kostela. Zachránila se jen škola. Byl to historicky největší oheň v obci. Vyhořely stavení na dolní straně 5 – 23, na horní straně 32 – 57 včetně 46, 47 a 73. Požár vznikl v čp. 41 a silný vítr dodělal dílo zkázy. Oheň tedy postihl i č.17.

Co se dělo v roce 1867, kdy oba žijící synové Františka Fialy st. byli vyšetřováni úřady c. a k. mocnářství, nevíme. Důsledkem bylo pravděpodobně, že vdovec František Fiala ml. i jeho bratr Jan ztratili možnost převzít statek po otci.

V únoru 1868 se chystala ve Zdeslavicích svatba Marie Koubské a Josefa Šemíka ze Smrdova č.17. Obřad se konal v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Číhošti. Ženich se sice narodil v č.12, ale v době svatby je již u Fialů na č.17.

Sčítání obyvatelstva v lednu roku 1870 - Smrdov č. 17

Domnívám se, že František Fiala st. dospěl k názoru, že statek prodá a vymíní si dožití na vejminku. Zda-li ho k tomu vedly finanční problémy nebo otcovské trápení se syny, můžeme jenom domýšlet. Josef Šemík tedy koupil kolem roku 1868 ve Smrdově statek č. 17 a oženil se s Marií Koubskou ze Zdeslavic nedaleko Číhoště.

Při sčítání obyvatelstva na začátku roku 1870 žil v domácnosti Josef Šemík s manželkou Marií, vejminkář František Fiala s manželkou Kateřinou. Fialovy synové, Jan (nádeník) a František (služební čeledín), se zdržovali v té době na statku také. Kromě rodiny Šemíkovy a Fialovy zde žil čeledín Josef Jambor a děvečka Kateřina Škvařilová. Tehdejší statistici se dověděli, že na hospodářství bylo 7 kusů dobytka hovězího a jeden kus dobytka vepřového. Stvrzeno podpisem hlavy rodiny - Josefem Šemíkem.

Manželé Šemíkovi měli tři dcery. První z nich, Marie (*1870), se přivdala do Kutné Hory. O druhé zatím nic nevíme.

V roce 1873 se Šemíkovým jedné srpnové neděle narodila třetí dcera Anna.

Jediný syn František Šemík se narodil v roce 1875. Později v roce 1904 se přižení do Číhoště.

Anna si za manžela kolem roku 1893 vzala Josefa Zadinu (*1867), který pocházel z hospody č. 46. Od té doby je číslo popisné Zadinů a jeden z nich sepsal rodovou kroniku. Josef Šemík zůstal u Zadinů na vejminku a roku 1909 skonal sešlostí stáří, jak je psáno v matrice zemřelých.