Jak se naše příjmení šířilo za humna

Rodokmen na semikovi.unas.cz je rozsáhlá genealogická databáze (přes 970 evidovaných osob, cca 11 generací zaznamenaných zhruba od roku 1600 dodnes) postavená na matrikách farností v okolí Havlíčkova Brodu. Z hierarchického seznamu lze docela pěkně vyčíst, jak se příjmení šířilo v prostoru i čase.

Kořen rodu: Smrdov

Nejstarší předpokládaný předek je Jan Šemík (*kolem 1600) s manželkou Rozynou. Už jejich děti a vnoučata (Adam *~1630, Jan *1646, Tobiáš *1639, Pavel *~1652 aj.) jsou pevně svázány s vesnicí Smrdov – dnes obce Sázavka u Světlé nad Sázavou v okrese Havlíčkův Brod. Smrdov je po celé 17. a velkou část 18. století naprosto dominantním rodištěm – naprostá většina záznamů z generací "dětí", "vnoučat" a "pravnoučat" hlavní osoby uvádí právě tuto obec.

1. vlna šíření – nejbližší vesnice Havlíčkobrodska (18. století)

Už v generaci vnoučat a pravnoučat (přelom 17./18. stol.) se objevují první odnože do sousedních vsí, typicky v souvislosti se sňatky a hospodařením na gruntech:

• Vrbice / Hory Vrbické (Jakub *1689, Vít *1707, Matěj *1724, Josef *1722...)
• Bačkov
• Leština (u Světlé)
• Ovesná Lhota
• Dolní Dlužiny
• Zboží (dnes místní část Habrů)

Jde stále o obce ležící v těsném okolí Smrdova (řádově kilometry), takže v 18. století se rod šíří prakticky jen "za humna" – typický obraz venkovské endogamie v rámci jedné farnosti/panství.

Závěť

Narodila se v Ovesné Lhotě. O osudech její rodiny víme poměrně dost díky různým článkům a oznámením v amerických novinách. Omaha, Ithaca - to byla místa, kde žila. Po smrti jejího manžela se znovu vdala. Začátkem 20. let 20. století je zachycena na fotografii se svými čtyřmi dcerami.

A právě těmto dcerám - Anně, Karolíně, Henriettě a Mildred - odkázala svůj majetek. 

zveřejněno  v Ithaca Journal 16.2.1927

Závěť Mary Semik

Ověřeno soudem

Závěť Mary A. Semik

Zmotony z města Lansing
byla přijata k ověření. Zanechává
majetek v hodnotě 400 dolarů v hotovosti
a nemovitosti v hodnotě 3 000 dolarů čtyřem dcerám, Anně B. Semik Pavlik
z Omahy v Nebrasce, Caroline A. Semik
Hagin z města Ithaca, Henriettě M. Semik Zmotony z Merrimac, Oklahoma, a Mildred E. Semik z města Ithaca. Caroline Hagin a Mildred Semik jsou jmenovány společnými vykonavatelkami.

Daleké cesty

Dostala se mi do rukou zajímavá knížka o Aloisovi Karešovi (1822–1885) - vlastenci, mecenášovi a vystěhovaleckému agentovi, díky němuž se za oceán úspěšně dostalo velké množství Čechů.

Velká migrační vlna z Rakouska-Uherska začala po skončení Americké občanské a Prusko-rakouské války. Lidé se dostávali do Ameriky zejména přes Hamburk a Brémy, obvykle vlakem z Prahy s přestupem v Lipsku do přístavu na severu a pak lodí do New Yorku, Baltimoru, Texasu. 

Vybírám z knihy dvě zajímavé vzpomínky na cestu z Evropy do Ameriky. V prvním případě přímého účastníka a ve druhém syna rodičů, kteří za ním na stará kolena cestovali.

Jurka Antonín (novinář a učitel) z Kralovic, okr. Plzeň-sever, využívá v roce 1865 služeb Antonína Kareše.

Jeho recenze v krajanském tisku po téměř 50 letech: „13. prosince 1865 odpoledne ve 2 hodiny byl jsem již plnoplatný vystěhovalec u pana Aloise Kareše v Shepards [správně Schaper] Hotelu hostem. Otec byl v Kralovicku Karešovým jednatelem. Proto ta pocta. Pomněl jsem se ještě jednou po pansku při laskavé péči páně Karešově, shlédl jsem všechny pamětihodnosti Brém... a 15. jsem v Bremerhaven sedal na loď "Hermann". Bída započala. Ač mne pan Kareš zaopatřil vším, co pro mezipalubníka tenkráte bylo zapotřebí, a sice tím nejlepším: dvěma vlněnými dekami, hebounkým polštáříkem, slušným nádobím, přec jsem na lodi přišel o všechno. Někdo chytřejší si to přívlastnil. Neměl jsem do své koji nic než svou tašku a své housle. Pěkná vyhlídka na cestu do neznáma. Pan Kareš mi vyhledal koji uprostřed lodě, zrovna u schůdků na palubu.“

Kovář František s manželkou z Borové, Budeč, okr. Jindřichův Hradec, rok 1878.

Recenze syna Františka Kováře: „Právě mně přijeli rodiče z Čech prostřednictvím p. p. Karesch & Stotzký v Bremen. Ač jsou staří již kolem 70 roků, přece si cestou ani neposteskli. Cesta přes oceán trvala pouze 12 dnů a p. p. Karesch & Stotzký zasluhuji dík za to, že se o bezpečný jejich přeplav postarali, až na to, že z New Yorku je neposlali přímo do Buttler Co., nýbrž přes Ashland a Saunders Co., tak že si z Ashland musili jednat zvláštní povoz ke mně. Však nevědomost hříchu nečiní, a aby podruhé lépe věděli, dovolim si ty pány upozornit, že nám jde dráha z Omahy přes Wahoo přímo do okresního sídla Buttler Co. do David City a z David City na západ. Nechť tedy příště posílají každého přes Omaha přímo do David City a ne přes Ashland.“

Ve 20. letech 20. století v USA sílila protipřistěhovalecká nálada, což vedlo k omezení imigrace kvótami a schválení Zákona o národním původu (National Origins Act) v roce 1924, který omezil imigraci z jižní a východní Evropy.

Přestože v roce 1925 zažádalo v Československu o americké vízum 40 tisíc osob, roční limit pro přistěhovalce byl pouhých 3073. V důsledku těchto událostí zanikla v září 1925 firma Kareš & Stocký a v srpnu 1926 zemřel Václav Karel Jelínek, který vedl společnost po zemřelém Aloisovi Karešovi. Roku 1935 ukončila činnost i konkurenční brémská agentura Friedricha Mißlera.

Zdroj: KAREŠ, Martin - HOSTINSKÝ, Jiří: Alois Kareš - vystěhovalecký agent, vlastenec a mecenáš. Vamberk: Spolek přátel historie Vamberka, 2021. 198 s., ISBN 978-80-908351-0-8

Vlakem a lodí za lepším životem

Když jsem se seznámil s osudem Františky Pipkové, začal jsem hledat, kdy odcházeli do Ameriky Šemíkovi. Zjistil jsem, že nebyli mezi prvními. Ze Smrdova odešla, převážně do Nebrasky, vlna v 70. letech 19. století. V Ovesné Lhotě jako první odchází v roce 1886 Antonín, u kterého se zachovala i informace odkud a kam plul přes oceán. Cílem bylo město Omaha v Nebrasce. Zda cestoval přímo se svou sestrou nebo Marie za ním vyrazila později, není jasné. Co ale víme, že strýc obou sourozenců, též Antonín, se v roce 1891 vydal za svými příbuznými. Starší Antonín tedy odchází z rodiště i se ženou a dcerou za synovcem a neteří.

A právě v roce 1891 se vydává na dalekou cestu i Františka Pipková s dětmi. Ona nebo její manžel Josef Tourek, který odjel o půl roku dříve, se mohli setkat na cestě vlakem do přístavu v Brémách s rodinou Šemíkových. Šemíkovi však cestovali již na začátku roku a Josef Tourek až v dubnu. Cíl obou rodin byl různý. Josef a Františka zamířili do Chicaga a později do Minnesoty.

Chicago jako místo, kde začne nový život, zvolil i Josef Šemík. Byl také synovcem Antonína Šemíka, ale už se nenarodil v Ovesné Lhotě. Do Ameriky odešel ze Starého Kolína. Ve stejném roce jako Josef  se rozhodl migrovat vzdálenější příbuzný Bohumil Šemík ze Světlé nad Sázavou. Vybral si také Chicago a dostal se tam, na rozdíl od ostatních, přes Hamburk.

1886 - Antonín (synovec) Šemík a jeho sestra Marie Šemíková, z Brém do Baltimore, Maryland, loď Hohenzollern

1891 - Antonín (strýc) Šemík a manželka Marie Šemíková s dcerou do Baltimore, loď Hermann

1898 - Václav Šemík, bratr Marie, z Brém přes Ellis Island, loď Trave

1905 - Josef (synovec) Šemík, z Brém? přes Ellis Island; v roce 1925 plul z Brém do New Yorku lodí George Washington

1905 - Bohumil Šemík, z Hamburku přes Ellis Island; v roce 1929 se vracela do USA z francouzského Cherbourg jeho druhá manželka Theresa Semik

Evidenční lístek Antonína Šemíka
z února 1891

Toto léto jsem navštívil v Bremerhaven muzeum, které je připomínkou doby, kdy přes Brémy odplouvalo za oceán do Nového světa největší počet emigrantů. Přístav v Brémách se již dříve soustředil na osobní přepravu a především po zakoupení nového území u Severního moře, kde byl vybudován velký přístav Bremerhaven, se mohl zcela rozvinout emigrační proud, který přes město směřoval do zámoří. Na druhé straně Atlantiku byl od roku 1890 vstupní branou ostrově Ellis Island, přes který cestovali později i Šemíkovi.

Některé zmínky o krajanech za mořem se mi podařilo dohledat. Posledním takovým nálezem je místo posledního odpočinku Marie Šemíkové (Mary Schaefer), která se svým bratrem Antonínem usadila v Spojených Státech jako první mezi Šemíky. S Charlesem, svým budoucím manželem, se seznámila téměř jistě v Omaze, a tak Edythe byla patrně její dcera.

Zdroj: Martin Boček, Soupeření lodních společností o zákazníky z Předlitavska na přelomu 19. a 20. století, disertační práce, Plzeň 2017

Caroline Semik

Karolína se narodila ve městě Omaha jako třetí z pěti dcer rodičům Šemíkovým, kteří sem přišli z Evropy, z Rakouska-Uherska, z Ovesné Lhoty. Tři roky po pohřbu otce Antona Šemíka se ve svých 18 letech vdává za Howard DeBell Hagin.

Datum svatby - 21. prosince 1912 - jsem upřesnil, neboť u původního zdroje, kterým jsou skvělé stránky Backus Family History, bylo uvedeno datum 22. Dvojka na jedničku byla v jednom z dobových dokumentů přepisována. Oprava čísla dne je vidět na formuláří, ve kterém rodiče Howarda udělují souhlas ke sňatku. Souhlas byl nutný, neboť oběma snoubencům je v den svatby méně jak 21 let. V Rakousku-Uhersku tou dobou byla hranice nezletilosti ještě vyšší (24 let).

Na druhém dokumentu je již datum správné. Tento formulář obsahuje i podpisy obou snoubenců. Dělník Howard má méně vypsané písmo oproti slečně Karolíně. U té je zajímavé, že příjmení otce i  matky za svobodna je stejné - Semik. Z předchozího bádání víme, že "díky" rodičům Karolíny došlo k tzv. ztrátě předků.

Svatbu rodičů v Ovesné Lhotě jsem před nedávnem dohledal na úřadu ve Světlé nad Sázavou.

Antonín tavič slévárenský

V minulém příspěvku jsem citoval Antonína Šemíka, který žil s rodinou dlouhé roky v zámoří. Rok před nečekanou smrtí radikálně změnil styl života. On, manželka Marie i jejich děti zanechali ve městě Omaha svoje přátele i známé a vydali se na neznámý venkov daleko od Nebrasky do státu New York na východě. 

Ještě před opuštěním města se s Antonem Šemíkem rozloučili členové spolku Omaha, č. 144, ČSPS. To bylo koncem května 1909. Pak si sbalil doma v Hickoryho ulici č. 418 nejnutnější věci a společně se švagrem Jamesem vyrazili na průzkumnou cestu. Spolkový život vedla i manželka Marie Šemíková. Ta v novinách 1. června děkovala členkám sboru Boleslava, č. 60, J.Č.D. V tom samém vydání týdeníku Pokrok západu je i seznam českých spolků (str. 10) v tehdejší Omaze. Napočítal jsem jich 14. Záhadou jsou mi jejich zkratky. Anna Šemíková byla dokonce předsedkyní jednoho takového ženského spolku (Tábor Bohemia, č. 2945, R.N.A.). Anna byla manželkou Antonína Šemíka (*1869). Ten odešel do Ameriky o pět let dříve než jeho strýc Antonín (*1864) a v Omaze žil až do smrti v roce 1951.

Manželé Šemíkovi odebírali krajanský týdeník Pokrok západu, kam také přispívali svými texty. Antonínův popis cesty z Omahy do Ithaky vyvolal několik reakcí. Cituji jednu z nich.

(¹) NEWFIELD, N. Y. ― Ctěná redakce: Četli jsme dopis p. A. V. Šemíkův, jenž uveřejněn byl ve Vašem listě. Pan Šemík píše, že neví, zda bdí neb sní, jak jak byl krásou krajiny zdejší okouzlen. ― Nám však se zdá, že neprohlédl si vše dokonale, a že nepoznal především stinných stránek této krajiny. Býti pouze na jednom místě, to nepostačí, aby člověk psal o celé krajině. Dále pan A. V. Šemík se zmiňuje, že sdělí něco o spolcích, které zabývají se prodejem farem. K tomu podotýkáme, že my, kteří jsme tu tři roky, o podobném spolku ničeho nevíme. Zde existuje pouze rolnické sdružení, které se však prodejem pozemků nezabývá, neboť účelem jeho jest chrániti nově sem přistěhovalé krajany v každém směru. V poslední schůzi opětně přibyli nám tři noví členové a sice: Václav Votava, Cayuta, N. Y., Jos. Kocourek, Horsehead, Route 3, Anton Treybal, Newfield, N. Y., Rote 30. Výbor pracuje na stanovách, které po třetím čtení budou přijaty, a hlavní body budou uveřejněny pro širší obecenstvo. Pozdrav ctěné redakci a čtenářům. Znamenám se jménem hospodářského spolku Přemysl Otakar.

Anton Vyskočil

zapisovatel.

Slévárny na severu Omahy
v pozadí řeka Missouri (1900)

Neodpustím si jistou spekulaci. Proč se Antonín po tolika letech rozhodl vrátit ke způsobu života svého otce, děda, praděda? Antonín se narodil jako poslední syn Tomáše Šemíka, čtvrtláníka z Ovesné Lhoty č. 11. Otec předal statek synovi Františkovi v době, kdy Antonín chodil do školy. Nejstarší bratr Josef byl polorolník na č. 35, na místní poměry tedy větším sedlákem. V letech před tím, než Antonín se ženou a dcerou odešel do Ameriky, byl Josef v Ovesné Lhotě také starostou. Jen bratr Karel nezůstal v rodné vesnici. Odešel do Starého Kolína, kde pracoval na dráze. O pět let před Antonínem se do Ameriky vydal jeho synovec Antonín, nejstarší syn polorolníka a starosty Josefa. Uchytil se tam. Následovala ho sestra a později i rodina strýce. Strýc i synovec pracovali v místní slévárně. Možné zdravotní problémy a patrně i vzpomínky na rodný kraj přispěly k tomu, že se ve svých necelých 45 letech odhodlal ke stěhování na americký venkov. Bohužel těsně po 46. narozeninách 15. srpna 1910 umírá a starost o farmu zůstává na vdově Marii a švagrovi Jamesovi. Na Vánoce 1912 vychází v ženské příloze týdeníku Pokrok západu tento příspěvek.

(²) Marie Šemíková, Freeville, N. Y., dne 13. prosince 1912. ― Ctěná redakce P. Z. a ctěná pořadatelko Ženské Hlídky! Na vyzvání paní E. Jonášové musím přispět několika řádky do naší Hlídky, neb si mně p. Jonášová stěžovala, že musí jen od nás sama chodit do naší Hlídky, abych přišla s ní že nám bude veseleji, že se nebudeme bát jít domů. Nu, já uposlechnu pí. Jonášovou. Již tedy jdu do naší Hlídky. Již bych několikrát řádky, avšak ve dne není kdy, večer mi moje oči chodí rády do slepé vsi a já jdu s nimi. Je po psaní. Pak také raději čtu než píšu. Čas utíká jak voda. Než se nadějeme, bude rok u konce. Co jsme kdo zažil dobrého neb zlého, máme již za sebou, co na nás čeká, to žádný nevíme. Smutnou letos zkušenost má rodina pana Hercingra, neb paní Hercingrová leží již od jara s nohou, na niž byla dvakráte operována. Též přišli o tři koně tento rok. Taková rodina je k politování. Přeji paní Hercingrové úplné uzdravení, neb jest to spořádaná rodina. Každý máme nějakou zkušenost, snad každý začátečník, ať jest v čem chce, musí něco prodělat.

Z dělníka farmářem

Přesun z venkova do měst se ve druhé polovině 19. století projevil i v řadách našeho klanu. Někteří šli do Prahy, někteří do Vídně, někteří do Ameriky. Americké vystěhovalce s příjmením Šemík rozdělím na dvě skupinky. Bohumil (1905) ze Světlé, Josef (1904?) ze Starého Kolína a jeho sestry Růžena a Marie o něco později - zamířili do Chicaga.
Již dříve z Ovesné Lhoty odchází Antonín (1886) a jeho sestra Marie (1886 nebo 1891?). Přidává se jejich strýc, také Antonín se svou manželkou Marií Šemíkovi a dcerkou (1891). Následuje chlapec Václav alias James (1898). Všichni Lhotečtí skončili ve městě Omaha (stát Nebraska). Oba Antonínové, strýc i synovec, pracovali jako dělníci v místní ocelárně. Strýc Anton (*1864) byl tavičem a synovec Anton Semik (*1869) se stal postupem času mistrem.

Rodinné foto: GrandPa Antonín
a manželka Mary s dětmi

Po 18 letech života v Omaze se strýc Antonín rozhodl k radikální změně. Zpět na venkov, zpět k zemědělskému způsobu života. V roce 1909 jede se svým "švakrem" na dlouhou cestu vlakem do míst, kde koupí farmu. Tím švagrem mohl být Václav, tedy James. Tehdy Antonín neměl asi tušení, že má ve svých 45 letech před sebou už jen necelých 16 měsíců života. Přečtěme si, co měl Antonín na srdci, když dorazil do místa zvoleného pro další život.

ITHACA, N. Y. (¹)
Žádám zdvořile za uveřejnění následujícího. Po osmnáctiletém pobytu v městě Omaha, Neb., jsem se rozhodl svoje dělnické zaměstnání zaměniti v stav rolnický, totiž farmerský, byv podporován svojí manželkou v mém úmyslu.
Opustil jsem Omahu dne 14. května, v pátek v 6 hodin večer, odkud nás vlak unášel v místa neznámá. Odjížděje v pátek, tož nám vše šlo nazpátek. Nedbaje starých průpovídek, neb jsem svobodář od kosti, přináležím k řádům Č. S. P. S. totiž k řádu Omaha, číslo 144, dále k řádu 4771 M W A., vzdoroval jsem přírodě, která ten samý den se nemilosrdně rozpoutala. Ráno onoho dne počalo slunce páliti, tak že k očekávání bylo něco podobného. Asi kolem 4. hodiny začalo pršet a čím více se moje doba odjezdu blížila, tím více se zatemňovala obloha a já v dešti ubíraje se na nádraží, připomínal jsem si, jaké asi bouře na nás čekají v novém našem domově. Byl to průvod nevěstící nic dobrého, avšak na vše odhodlán pokračoval jsem za svým cílem, jejž jsem si byl určil. Bouře a déšť stával se čím dále tím prudší, tak že kolem půl desáté hodiny nastalo krupobití a pak zase pršelo, že bylo vše pod vodou. V půl deváté, kdy měli jsme býti již v Chicagu, přijížděli jsme teprve do Cedar Rapids, neboť následkem bouře dráha byla poškozena, a my do Chicaga přijeli až ve 3 hodiny odpoledne. Tam jsem měl ve 3 hodiny přesedati na dráhu Grand Trunk, tož jsem se zase zdržel až do 11 hodin v noci.

Vlakem trasa Omaha - Ithaca s přestupem v Chicagu by dnes zabrala dva dny (Google Maps)

Zkrátka, vše se proti mně spiklo na této mé cestě. Nebudu popisovati svoji cestu, neb by to snad některé čtenáře mnoho nezajímalo, spíš krajinu, kterou jsem jel, čímž doufám zavděčiti se svým známým a krajanům, kteří by si přáli jako já svůj domov zaměniti. Pravdou je, že se mně nelíbila ona pole v Iowě a Illionisu, jež jsem z vlaku viděl, vše bylo pod vodou, ačkoliv nebýti té vody, musí býti ony polohy krásné, neboť to jsou staré rolnické státy, a proto je není třeba popisovati. Spíše se zavděčím čtenářstvu, když sdělím pravdu ohledně krajiny, v které jsem já si domov s mým průvodčím v státu New York, okres Tomkins, vynašel a koupil.
Nyní přikročím k popisu. Pravdou je, že tato krajina pozůstává z údolí, kde nacházejí pozemky dobré i špatné, tak že vystěhovalec když padne nějakému sdružení do rukou, se šeredně sklame. Půda jest šedá, a místy kamením promísená, ačkoliv vše je krásné, jsem vychová v tom oboru, a nechci snad někoho vybízet, ale jen samou pravdu sdělit. Dále okolo údolí se rozprostírají menší i větší vrchy, a jak jest viděti i okolo Omahy. Jest to romantická krajina, tak asi jako v Jižních Tyrolích, jenže s výjimkou těch kopců, neb zde nejsou ty ohromné hory; jestiť to důkaz těch farem, jež jsou zde obdělávané a jež jsou zde obdělávané a jež jsou vlastněny i Čechy, jak jsem sám viděl. Pravdou je, že pro člověka s menším kapitálem, jako jsem byl třeba já, je zde dosti příležitosti si zaopatřiti pěkný domov, že může slušně býti živ a nemusí o práci v městě žebrat.

Anton Semik píše v textu CAYUGU jako Cayutu
a okres TOMPKINS jako Tomkins

V posledních dvou letech se zde usadilo mnoho krajanů a stále noví přibývají. Každý zde koupí, ať je to dělník, neb farmář z jiného státu. Pan Kadleček, farmář ze státu Nebraska, dále pan Jonáš, farmář ze státu Neb. i Kansas, a mnoho jiných. Uvádím na důkaz tyto dva, neb neznám za ten krátký čas mého pobytu vše, abych vše vypsal. Farmu p. Jonáše, u něhož jsem se svým švakrem, jsem prohlédl dobře. Líbí se mi celé okolí, kde i já jsem si koupil, to jest od města Ithaca 5 mil, kde jsou pozemky i za $100 akr. Totiž dle výstavnosti a polohy. Výstavnosti jsou krásné, takže co platí za farmu, stojí ta výstavnost, ale v nynějším místě výstavnosti se nic nečítají, jenom mnoho-li je akrů pole, neb půdy. Právě, co to píšu, tak prší; já bych byl ještě nepsal, až budu míti svědka, totiž mou rodinu a ještě lépe vše projdu.
Jsem nyní v Cayuta, N. Y., u pana Tesaře, řádného a poctivého to muže, mám koně paní Jonášové, dopisovatelky do Pokroku a Hospodáře a jiných listů, bych moje zavazadla dopravil do nového domova, totiž 20 mil od Cayuty. Tož ať žádného nepřekvapuje, že tak daleko. Cayuta je malé město, kde je nádraží a několik budov, kdežto mně se lépe zamlouvalo zakoupiti u města velkého, což jsem na radu p. Tesaře udělal a jsem spokojen, neboť jsem výhodně koupil, a proto oznamuji všem těm, kteří by hodlali změnit své povolání, aby se na mne obrátili a já jim vše upřímně a krajansky sdělím. V pádu tom, že kratší cestou by chtěl někdo něco koupiti, tož nechť se obrátí na pana Alberta Tesaře, Cayuta, N. Y.

Osvěta Americká

Hledal jsem v digitální knihovně a ve veřejně dostupných zdrojích Národní knihovny ČR jsem našel odkaz na noviny Osvěta Americká. Tento týdeník vycházel ve městě Omaha a lze v něm nalézt mnoho informací o krajanech z blízkého i dalekého okolí.

Začátkem roku 1914 jsou mezi úspěšnými školáky zmiňovány Bessie (8.B) a Elsie (3.A).

Osvěta Americká
4.2.1914

V případě školy Edward Rosewater jmenujme některé jejich spolužáky: Mildred Urbanová, Harry Pecha, Harry Latowský, Harriet Babková, Charles Čelák, James Čadek, Willie Kotěra, Emily  Přenosilová, Mamie Pechová, Helen Skupová, Alby Pavelec, James Žaloudek, Willard Urban.
O několik  týdnů  později je uvedena v těchto novinách starší ze sester, Bess, která se zúčastnila večírku, který organizovala učitelka české nedělní školy slečna Emy Beránková. Obě sestry byly dcerami Antonína (*1869) a Anny (*1876) Šemíkových.
Dva roky předtím (vydání ze 17.1.1912) je mezi graduanty školy Edward Rosewater dohledán Karel Šemík. Ten později vystupoval s poangličtěným jménem Charles. V květnu téhož roku se vystoupení národních tanců a zpěvů v sokolovně účastnily Eliška (Elsie), Emilie (Emily) i Bessie.
Mezi tím, v roce 1913, místní noviny píší následující krátkou zprávu:
Pan Šemík staví pěknou residenci na Atlas nedaleko 12. ulice. Okolí toto rychle se zastavuje, neboť je tu takřka již vše obsazeno. Na Atlas Street žila tato rodina dlouhá léta.

Pojďme nyní k jinému Antonínovi. V roce 1910 zemřel v Ithace Antonín Šemík (*1864). Co tehdy napsaly noviny v Omaze?

Antonín s rodinou, kolem roku 1900

Ve středu minulého týdne dosáhla do Omahy zpráva, že náhle skonal známý krajan, Antonín Šemík, jenž dříve bydlíval v Brně v Omaze a asi před rokem se odebral na farmu, již si zakoupil u Ithaca, N. Y. Pan Šemík podlehl dne 15. srpna srdeční vadě a pohřeb jeho byl odbýván v Ithaca dne 18. srpna. Pan Šemík byl dlouholetým obyvatelem v Omaze, kde přebýval od roku 1891. Narozen byl dne 12. srpna 1864 v Ovesné Lhotě v Čechách a do Ameriky se se svojí chotí po dvouletém manželství přistěhoval v roce 1891 a sice přímo do Omahy. Skonu jeho želí bolem zdrcená vdova a pět dítek, z nichž nejstarší dcera jest provdána za pana Jaroslava Svobodu, bratra majitele kamenického závodu pana Fr. Svobody. Nejmladší dítko páně Šemíkovo čítá nyní 3 roky stáří. Zemřelí byl  řádným a přičinlivým mužem, těšil se velice mnohým známým a přátelům v Omaze a po svém přestěhování na farmu byl pilným dopisovatelem do Hospodáře. Ještě v nedávném dopisu, který jsme od něho obdrželi, vyslovil naději, že se podívá na podzim do Omahy a potěší se mezi svými zdejšími přáteli. Radosti této se mu již nedostalo. Budiž mu čestná paměť. Pozůstalým vyslovujeme svoji upřímnou soustrast.

Z Antonínova nekrologu je patrné, že se v životě dvakrát stěhoval na větší vzdálenost. V roce 1891 z Evropy do Ameriky a roku 1909 z Nebrasky do státu New York.

Jeho nejstarší dcera Marie Svobodová, která se narodila ještě v Ovesné Lhotě, umírá v mladém věku v červnu 1915. Vdovec Jaroslav Jerry Svoboda zůstal sám se dvěma dětmi a o jeho dalším osudu nemám zpráv.

Na podzim 1913 se do vydání Osvěty Americké (č. 5) dostala též zajímavá zprávička, tentokrát z Chicaga:
Na 22. ul. a Ridgeway ave., udála se srážka automobilu s pouliční károu, při čemž zraněni byli dva muži. Jeden z nich, Josef Šemík, krajan z čís. 2355 již. Springfield ave., zjednal si automobil, aby jel na veselku své sestry do čís. 2632 již. Ridgeway ave. a při tom udála se srážka. Nyní nalézá se krajan Šemík v lékařském ošetřování.
Josef, rodák ze Starého Kolína, emigroval kolem roku 1904 a roku 1914 získal americké občanství. V den nehody se konala svatba jeho sestry Marie. Do USA emigrovala ještě sestra Růžena Fialová, ale ta měla svatbu v době, kdy ještě žila v Polabí.

Staré fotografie

Jak postupujeme do minulosti, ubývá detailů ze života předků. Zůstávají suchá data zápisů v matrikách, případně dalších evidenčních listech či úředních knihách.

popisky níže

Proto se ptejme, dokud je koho se ptát. Vzpomínky pamětníků oživují rodinné příběhy. Jestliže se pamětníků nedostává, je skvělé, pokud si můžeme alespoň fotografií připomenout osoby, které jsme znali nebo o kterých víme z doslechu. Nedávno jsem díky příbuzným objevil zažloutlé snímky z let třicátých. Na jedné z nich je také praděda Alois. Ten samý Alois je zachycen o dvacet let dříve v uniformě c.k. monarchie.
Na ještě starší pohlednici je Aloisova sestra Božena společně se svým manželem Františkem Vlachem. I díky psané vzpomínce Boženy z roku 1929 jsem se začal věnovat tomu, co převažuje na těchto stránkách. Božena popisuje jeden zajímavý moment, který je možná její nejranější vzpomínkou na rodný dům a otce Jana.

fotografie výše

Jako všichni starostové vybíral "na daně a přirážky" odváděje vše bernímu úřadu v Habrech. Na jaře roku 1893 měl doma ve stole vybráno opět větší množství daní. Byla právě neděle a muzika u Frant. Šemíka (č. 73), jeho bratra. Té příležitosti zneužil jistý zloděj, vloupal se dovnitř a již dostával se k penězům do stolu. Byl však vyplašen, takže spasil se útěkem oknem.
V té době jí bylo pět let. Fotografii prapradědy Jana Šemíka nemám. Zato máme dotýkaný předmět a sadu fotografií statku, kde se narodil, žil i zemřel. Statek již neexistuje. Náhrobní kámen na hřbitově už také není.
Jednou z nejstarších fotek bude asi snímek Marie Troubové (*1854) z počátku 20. století. Žila v Bačkově. Patřila ke generaci, která se narodila v době, kdy došlo ke zrušení roboty. V době, kdy začal panovat František Josef I. Marie byla vrstevnicí Jana Šemíka (*1849).

Rodina Antona a Mary (rok ~1900)

Minulý týden jsem objevil asi nejstarší fotografii související s naším klanem. Zachycuje rodinu Antonína (*1864) a Marie Šemíkových. Kolem roku 1900 fotograf zmáčkl spoušť ve fotoateliéru v americkém městě Omaha. Popiska na okraji snímku napovídá, že jej uchovala dcera nejmladšího děvčete na fotce. Dívkou "Ma" byla Caroline Semik. "GrandPa Semik" je budoucí děda Anton a "Mary Semik" bude babička Mary Ann. Chlapec "Jim" je jistě James, bratr Mary Ann. Jim (*1888) přicestoval zpoza oceánu z rodné Ovesné Lhoty jen několik měsíců před tím, kdy celá rodina navštívila místního fotografa.
Vzhledem k šestnáctiletému rozdílu mezi ním a Mary Semik, byl Jim v rodině brán spíše za syna než bratra. Vůči dívkám byl ve skutečnosti strýcem, přestože na fotografii vypadá jako jejich bratr. Nejstarší ze sester Mary Semik (*1890) je omylem označena za Henriettu. Ta se ovšem narodila až v roce 1901. Vlevo je Annie. Ta je vidět spolu matkou Mary Ann a sestrou Caroline i na snímku o dvacet let později. Společně se dvěma mladšími sestrami, které v době fota z roku 1900 ještě nebyly na světě. Naopak na mladším snímku chybí Anton (zemřel), Mary alias Henrietta (pravděpodobně také již nežila) a James (odstěhoval se). Ten již v té době nebyl označován jako syn, ale jako bratr vdovy Mary Ann.
Máte někde doma nebo na půdě u babičky také staré fotografie předků? Je-li na nich zachycen někdo ze Šemíků, neváhejte a dejte mi vědět.

Ithaca a okolí

Dnes se podíváme do okolí města, kde se roku 1909 na jedné farmě usadila rodina Antona Semika (*1864). Do roka ale Anton, rodák z Ovesné Lhoty č. 11, umírá.

1910

Pohřeb se koná 18. srpna 1910 na hřbitově Lakeview ve městě Ithaca. Zajímavou poznámkou je uvedení Antonova členství v organizaci Modern Woodmen of America. Právě tato organizace zařizovala obřad. Ve smutečním oznámení, které vyšlo v novinách Ithaca Daily News se píše o pozůstalých pěti dětech. Vdova Mary Ann, také lhotecká rodačka, zůstala na farmě sama se čtyřmi dcerami a Jamesem. James byl považován za jejího syna, ale ve skutečnosti to byl její bratr.

Tompkins County

Bratr James, který byl veden i při sčítání obyvatel v roce 1900 jako její syn, ve svých 22 letech možná přebírá roli hospodáře. Nebylo to jistě jednoduché živobytí. Nejbližší příbuzní žili ve státě Nebraska a další až za mořem na Českomoravské vysočině.

Při hledání zpráv o dalším osudu rodiny nám pomůže nečekaně bohatý zdroj informací. Nadšenec Tom Tryniski, který digitalizuje staré americké noviny, nás zavádí do historie, kdy místo Facebooku fungovala oznámení v místních novinách.
Tato elektronická knihovna je neocenitelným pokladem, zejména pro oblast státu New York.

Začneme rokem 1917. Na jaře toho roku vstoupily USA do 1. světové války. V létě vycházely v lokálním tisku seznamy mužů, kteří mohli být povolání do armády. James Semik, tehdy 29letý, byl uveden v Ithaca Daily News 18. července.

Bydliště je uvedeno u Jamese ve Freeville. Patrně tam byla ta rodinná farma, na kterou se rodina Antona Semika v roce 1909 přestěhovala z Omahy? Každý muž ze seznamu obdržel číslo (1254. pro Jamese), které si měl pamatovat pro případ povolání do zbraně.

1919

O dva roky později místní noviny otiskly zajímavé oznámení o návštěvách příbuzných u Mary a také u Jamese.

Paní Schaffer z Albany byla neteří Mary Semik. Howard Hagin s rodinou strávil neděli v domě Jamese Semika. Zdálo by se, že v této době - tedy v létě 1919 - žil James jinde než Mary Semik. Manželkou Howarda Hagina se jmenovala Caroline. S rodinou žili v Lansingu nedaleko Freeville a Drydenu.
Několik měsíců před tím ve stejné rubrice stejných novin The Cortland Democrat se objevila zpávička, že Mary Semik je nemocná a trpí revmatismem. Na podzim 1920 hostila farma Mary Semik návštěvu ze Severní Dakoty a nedlouho potom Mary s nejmladší dcerou Mildred navštívila příbuzné v Omaze.

1922

O Vánocích roku 1921 se Henrietta vdává a na jaře 1922 se stěhuje za svým manželem do Oklahomy. Její manžel se jmenoval Lewis Zmotony (ne Zmotomy), v novinách zapracoval šotek.

1922

Zajímavá zpráva následuje několik týdnu později. Stále stejná rubrika ve stejných novinách. Manželé Zmotony, pravděpodobně rodiče Lewise, koupili farmu, která je známá jako farma Samuela Robinsona.
Zkusíme spekulovat. Rodiče možná přenechali synovi dům v Pawnee a sami od George Jewella koupili farmu v okolí Drydenu.
V říjnu 1924 se můžeme dočíst, že manželé Lewis a Henrietta Zmotony z Oklahomy společně se slečnou Mildred Semik z Lansingu navštívili dům rodiny Halamka.

1927

Marie Šemíková, později vdaná Mary Semik, ještě později po smrti prvního manžela Mary Zmotony, jak je vidět z nekrologu v roce 1927. Zemřela po dlouhé nemoci ve věku 53 let ve svém domě ve středu 5. ledna ráno. Opouští kromě svého manžela čtyři dcery, paní Howard Hagin (Karolína) odtud, paní Joseph Krupa (Mildred) z Ithaky, paní Henriette Zmotany a paní Annu Pavlik z Omahy. A také bratra Jamese Semika z Omahy, jakožto i několik vnuků. Rozloučení se konalo v pohřebním ústavu J. E. Shea v Ithace o sobotním odpoledni. Celebroval reverend W. H. Powers z Ithaky. Pohřebena byla na hřbitově Lakeview.
Je otázka, s kým Mary v roce 1922 žila potom, kdy se její dcera Henrietta vdala. Jestli tehdy, když se píše o manželech z Oklahomy, kteří zde kupují farmu, žila vdova Mary již jen s nejmladší dcerou. Farmu, kterou v roce 1920 ještě asi vlastnila, mohla udržet jen s pomocí bratra Jamese.

1927

Jenže... dříve než Mary zemřela, žila jistě s vdovcem Johnem Zmotony a přijala i jeho příjmení. Když John Zmotony podruhé ovdověl, nezůstal dlouho ve svém domě sám. Přestěhovala se sem jeho nevlastní dcera Mildred s manželem Josefem Krupou. Informace v tehdejším lokálním tisku byly někdy velmi detailní, a tak se můžeme dovědět i o tehdejším zdravotním stavu lidí, a dokonce i dobytka. I to (v roce 1917 zabil blesk tele) jsem se v případě farmy Marie Šemíkové, původem z Ovesné Lhoty, dověděl. Jméno Semik se z této oblasti ale vytrácí. James Semik odchází ještě za života sestry na západ k řece Missouri, kde se v červnu 1925 oženil.

Václav řečený James

V roce 1888 se narodil v rodině domkáře Josefa Šemíka v Ovesné Lhotě č. 28 chlapec, kterého pokřtili dva dny po narození. Za kmotra mu byl Václav Malina z č. 20.

22. září 1888 nar. Václav Šemík

Václav měl jednu sestru. Jmenovala se Marie (*1872) a byla o 16 let starší než on. V Ovesné Lhotě žil děda Josef, praděda Vojtěch a ještě další dvě generace. Pravděpodobně roku 1891 opouští Marie s dcerou stejného jména a manželem Antonínem Šemíkem (*1864) rodný kraj. Po dlouhé cestě vlakem a lodí se dostávají do Severní Ameriky.

Ovesná Lhota č. 41
(dnes už neexistuje)

Pokud Václav žil dál v Ovesné Lhotě, chodil tam do školy. Škola s jednotřídkou tehdy byla v čp. 41. Původně tam byl špýchar, potom škola, později hostinec a obchod. Jenže v době, kdy byl Václav ve věku školáka, už bývalý špýchar nestačil, a tak od roku 1895 některé děti chodili do č. 14, posléze do č. 4. V roce 1901, kdy byla postavena budova nové školy, už však Václav v Ovesné Lhotě nežil.
Možná to ale bylo jinak. Nevíme, co se stalo s oběma rodiči. Otec Josef se živil jako zedník. Zemřel asi již před rokem 1890. Malý Václav svého otce vlastně ani nepoznal. Není jisté, zda matka Marie, rodem Pejcharová z Kunemíle, zůstala s malým Václavem v Ovesné Lhotě.

Cestující na zaoceánské lodi

Koncem roku 1898 se Václav objevuje sám bez matky na seznamu cestujích lodi Trave, která pluje z německého přístavu v Brémách do New Yorku. Po plavbě přes Atlantický oceán se Václav dostává s jedním dolarem v kapse na Ellis Island - vstupní bránu do USA. Strávil několik dní na ostrově při ústí řeky Hudson a pak pokračoval v cestě. Sestra Marie mu pravděpodobně zaplatila lístek až do Omahy, kde žila s rodinou již několik let.
Pro sotva desetiletého kluka to musela být velká změna. A jistě i velké dobrodružství. V roce 1900 je už zaznamenán místo Václava James a ze sestry se stává matka. Velký věkový rozdíl mezi ním a sestrou způsobil, že seznam osob při sčítání obyvatel vypadá věrohodně. James je jen o dva roky starší než jeho sestra Marie (ve skutečnosti neteř), která se také narodila ještě v Ovesné Lhotě.

Svatba 3.6.1925
James Semik & Anna Zikmund

Tato změna identity mi dlouho nedocházela. Myslel jsem si, že budu v matrikách hledat Jakuba, který se narodil také v roce 1888. Na skvělých stránkám, které vytvořil Dave Backus, se však objevilo datum narození Jamese na den totožné s Václavovým. Datum bylo zaznamenáno v systému sociálního zabezpečení. Je otázkou, jaké dokumenty Václavovi příbuzní obstarali pro cestu do Spojených států. Je otázkou, zdali měl cestovní pas nebo jiný dokument s údaji o rodičích. Václav je jediný z klanu Šemíků, u koho se mi podařilo dohledal záznam z plavby lodí.
Na osudu Václava Šemíka alias James Semik je vidět, co migrace z venkova do měst přinesla. Rodina Antona Semika se usadila v průmyslovém městě Omaha.  V roce 1909 se ale přestěhovala do zemědělské oblasti v okolí města Ithaca. V okresu Tompkins zůstávají po té, co zemřel Anton, vdova Mary Ann, dcery Caroline Antonette a Mildred Elsie. V Jamesovi kolem roku 1925 uzraje rozhodnutí, že se farmaření nebude dál věnovat a vrací se do Omahy. Na svatbu v Council Bluffs si odskočil za řeku Missouri z Nebrasky do státu Iowa. Manželka Anna Zikmundová (*1896) pocházela také z místní české komunity přistěhovalců. James pracuje v ocelárně a definitivně opouští práci v zemědělství. Zda žijí potomci Anny a Jamese Václava, je stále otevřená otázka.

Omaha

Zkuste si vyhledat slovo Omaha v těchto dnech na internetu. Pláž Omaha je spojovaná s vyloděním spojenců na pobřeží Normandie. Omaha je ale také město v americkém státě Nebraska, kam na konci 19. století odešlo hned několik Šemíků z Ovesné Lhoty.

Reklama v časopisu Hospodar

Než se doberu k popisu současného stavu zkoumání, zastavím se u příčiny, proč tolik lidí z Čech a Moravy odcházelo po roce 1870 právě do Nebrasky. Nebyly to politické ani náboženské důvody. Byla to prostá touha mít se líp. S tím, jak se u nás zvyšoval v zemědělských oblastech počet obyvatel, násobený problémy v zemědělství po období neúrody v 70tých letech, můžeme hledat odpověď na tlak k odchodu obyvatel z míst, kde žili jejich rodiče, prarodiče, příbuzní. Jenže Nebraska v polovině 19. století byla vlastně polopouští. První osadníci, kteří zde vybudovali farmy, byli považováni za blázny.
Proč právě sem přišlo tolik imigrantů, a to i z Čáslavska? Nebraska je dnes státem, kde je nejvíce usazených obyvatel původem z České republiky. Tedy relativně - vztaženo na hlavu. Odpovědí na otázku může být - reklama. Ti, kteří přišli dříve, posílali zprávy, ve kterých popisovali, jak se jim žije v Novém světě. Někteří rovnou přiložili česky psané reklamní stránky, které lákaly nové osadníky. Ze Smrdova postupně odešli Havlovi, Kudrnovi, Štroblovi, Zajícovi, Bártovi, Jelínkovi. Vesměs všichni odešli farmařit do vnitrozemí Nebrasky.
Ze sousední Ovesné Lhoty patrně odešlo několik obyvatel do největšího města státu Nebraska. Zjistil jsem, že kolem roku 1885 odchází do Ameriky Antonín Šemík (*1869). Pozdější manželku Annu Votovou (*1876) poznal až v cíli svého putování, ve městě na řece Missouri. Potomci Antonína s Annou možná dnes žijí v rodinách Olsen, Janulewicz, Camp, Festler nebo Kroll. Za Antonem později odešla jeho sestra Marie (*1872), která se vdala v Albamě za Charlese Schaefera. Bratr se sestrou vyrůstali v Ovesné Lhotě jako dvě nejstarší dětí Josefa Šemíka (*1841), který byl v obci také starostou.

Josef zde (*1841) a Antonín níže (*1864) byli bratři

Kdy přesnějí Marie cestovala přes oceán, nevíme. Možná společně se rodinou strýce v roce 1891. O strýci Antonínovi (*1864) jsme tu nedávno psali. V roce 1891 se tedy usadila ve městě Omaha další rodina Šemíkových. Dcera Marie (*1890) se narodila ještě v Ovesné Lhotě. Cesta Jakuba byla komplikovanější. O tom za chvíli. Další jejich děti už mají uvedeno jako rodiště Omahu. Ozve se někdo z potomků? Dnes to budou potomci s příjmením Zikmund, Svoboda, Pavlik, Krupa, Hagin, Brokman, Zmotony.

Potomci Antonína Šemíka (*1864) a Marie Šemíkové (roz. Šemíkové)
Jakub byl vlastně Václav, později James

V říjnu 1898 se vypravil přes německé Brémy na dalekou cestu desetiletý Václav (*1888). I o něm tu již byla zmínka. Na seznamu cestujících je poznámka, že cestuje do Omahy za sestrou. Na začátku psaní tohoto příspěvku jsem si myslel, že budu hledat v českých matrikách narození Jakuba, a on to ve skutečnosti byl Václav. V angličtině je české jméno Václav neobvyklé, a tak mnozí imigranti volili nové jméno. Z Václava potom byl často James.
Jenže Václav nebyl bratrem Marie (*1890). Ze zápisu v matrice narozených je patrné, že Václavovou sestrou byla Marie starší (*1872). Po příchodu do Nebrasky je Václav (nyní už James) adoptován sestrou za syna. Poněkud divoká konstrukce. Už jsem popisoval, že vztah Antonína a Marie byl komplikovaný, a tak se ještě můžeme těšit na překvapivé rozuzlení.

Nekrolog Antonína Šemíka (+1910)

Závěrem jen poznamenám, že se Anton s Marií v roce 1909 stěhují do města Ithaca. Byl to pro ně vlastně návrat k zemědělskému způsobu života. V Nebrasce totiž pracoval jako tavič v železárnách. V jeho nekrologu z roku 1910 je však uvedeno, že byl farmářem a že zanechal manželku a 5 dětí. James převzal farmu a společně s (ne)vlastními sestrami je uveden ve sčítání obyvatel roku 1915 v obci Dryden (odkaz s registrací). Karolína už tam je jako Haginová, neboť se v roce 1912 vdala.
James se vrací po letech ze státu New York zpět do Nebrasky. V roce 1925 se žení a pracuje jako dělník v kovodělném průmyslu. Nevěsta Anna Zikmundová se narodila v listopadu 1896 někde v Čechách. Oba žijí v Omaze. Jejich dcera Mildred zemřela před necelými dvěma roky ve věku 86 let.

Mildred M. Semik

Kromě naděje, že si toto vše přečte někdo z potomků Šemíků, máme ve Státech našeho známého příznivce. Joe pomůžeš s hledáním? Šance, že nalezneme mužského potomka sice není velká, ale v liniích po přeslici bychom mohli mít štěstí. Nevýhodou při hledání je, že imigranti oznamovali při vstupu na území Spojených Států pouze, že pocházejí z Čech nebo z Rakouska-Uherska. Stejně tak třeba na svatebních formulářích není uvedeno příjmení matky za svobodna, neboť ho neznali. Z různých zdrojů jsou odchylky v datech narození. Speciálně na arších ze sčítání obyvatel jsou zapsána v některých případech nepřesně. Celkově se dá říct, že bychom potřebovali ještě něco málo dalších důkazů pro potvrzení všeho, co jsem zatím vypátral.

Antonín míří za Atlantik

Nedávno jsem vypátral některé dokumenty, které jsou uchovány v amerických archivech a databázích. Linie Šemíků pocházející ze Světlé se dostala do Spojených států na začátku 20. století. Krejčí Bohumil Šemík se podruhé ženil v roce 1925 ve městě Saginaw, tedy tam, kde zemřela o tři roky dříve jeho první manželka Marie. To na doplnění povídání o světoběžnících a zápecnících.

Anton & Anna Semik

Ono to však vypadá, že Bohumil nebyl jediným Šemíkem, který se vydal pracovat a žít za Atlantik. Z Vysočiny se vydalo na přelomu 19. a 20. století za prací a novým životem hodně mužů i žen a dětí. Cílem se stala pro mnohé z nich místa ve státě Nebraska. Tam se ve městech a na venkově usazovali i lidé ze Smrdova. A ve městě Omaha bydlely dvě rodiny, které mají možná kořeny v Ovesné Lhotě. Podívejme se nejdříve na hrob Antona Semika (*1869 +1951). Jedná se pravděpodobně o Antonína Šemíka, který se narodil 22. července 1869 v Ovesné Lhotě jako nejstarší syn Josefa Šemíka v domě č. 35. Hrob má v Omaha City na hřbitově, který se jmenuje - Český. Při sčítání obyvatel USA v roce 1940 je rok narození nepřesný, avšak podle jména manželky Anny se jedná o stejnou osobu. Žijí v době sčítání na adrese Omaha city Ward 6 (Atlas Street 1210). Jejich syn Charles se narodil kolem roku 1896 a oženil se v roce 1924.

V Ovesné Lhotě se narodil v srpnu 1864 ještě jeden Antonín. Na statku č. 11 strávil dětství a i když byl jen o čtyři roky starší než Antonín z č. 35, byl vlastně jeho strýc. Aby ten lhotecký příbuzenský propletenec nebyl tak jednoduchý, oženil se Antonín Šemík (č. 11) s Marií, dcerou Josefa Šemíka z č. 28. Příbuzenský vztah tam asi byl, ale až přes několikeré koleno. V roce 1890 se jim narodila dcera Marie a o rok později již Antonín žije ve Spojených státech. Nedohledal jsem doklad z imigrační databáze. Při sčítání obyvatel v roce 1900 Anton Semik žije s rodinou na adrese: Omaha city Ward 1, Douglas, Nebraska, United States (South 20 Street).

James & Anna Semik

Na formuláři je několik nepřesností, které mohly být zaneseny například tím, že oba rodiče v době sčítání mají uvedeno, že neumí mluvit anglicky. Jejich 12letý syn James, který se musel narodit ještě v Ovesné Lhotě jako Jakub (*1888), již pravděpodobně s angličtinou problém nemá. O dalším životě rodičů i dětí nemáme zpráv, až na záznam o hrobu Jamese. Ten zemřel roku 1966 a je pochován s manželkou Annou na stejném hřbitově jako Anton Semik.

Václav Šemík (seznam pasažérů je dostupný po registraci)

Ještě jedna událost na nás z hlubin internetu vyplula, a ta mi zapadla do slepovaného džbánu rodových informací. Václav Šemík v říjnu 1898 jako devítiletý cestuje z brémského přístavu za sestrou do Omahy. Pokud se nemýlím, domýšlím si, sestra se jmenuje Marie a žije s manželem a dětmi v Americe 7 let, kdy za ní přijíždí bratr, který do té doby žil v Ovesné Lhotě na č. 11 28. Na seznamu pasažérů je uvedeno město Chrudim. To mohlo znamenat, že necestoval sám, ale s nějakými rodinnými známými právě z Chrudimska.

Je ale pravda, že jsem na seznamu cestujících nikoho takového nenašel. Ta loď ale musela pojmout mnoho set pasažérů, a tak teorie skupiny známých, která se vydala pěšky vlakem z Vysočiny do německého přístavu v Brémách, je pravděpodobná.

"Václavova" zaoceánská loď Trave
postavena pro North German Lloyd
pod německou vlajkou od 1886

Tak, teď jsem ty střípky poslepoval, a uvidíme, zda to bude držet pohromadě:-) Třeba se ozvou příbuzní z Omahy a okolí.