Vánoce 1923

Bohumil Šemík odešel do Ameriky v roce 1905, když mu bylo 23 let. Dva roky poté za ním přijela Marie Procházková. Oba pocházeli ze Světlé nad Sázavou.

Žili v Chicagu a v roce 1910 se konala svatba. V té době již Marie očekávala syna Alberta. O sedm let později se narodila dcera Mildred. V červnu 1922 došlo ke smutné události. Matka Marie zemřela. Bohumil svěřil děti příbuzným v Nebrasce.

V období vánočních svátků 1923 se otec vypravil z Michiganu za příbuznými a dětmi. V té době hledal novou manželku a domov. 26. prosince 1923 opouští Omahu a vrací se na sever do oblasti Velkých jezer.

V roce 1925 se Bohumil podruhé oženil. Manželka Theresa Skandera pocházela ze Slezska. Ben, jak se Bohumilovi říkalo, a Theresa žili v okolí města Saginaw ve státě Michigan.

O dobrodružném životě Alberta alias Roberta jsem již v minulosti psal. 

Dcera Mildred žila 64 let s Walterem Stanuszkem a měli spolu 4 syny, 9 vnoučat a mnoho pravnoučat. Když slavili diamantovou svatbu, v místních novinách The Saginaw News vyšlo následující oznámení. 

Mezičas II.

Od roku 2014 se nám čísla podstatně pohnula. 

Statistika rodokmenu - (zde je ke stažení verze 40)

Počet osob: 975 (101 naživu)

Počet mužů: 497 (56 naživu)

Počet žen: 478 (45 naživu)

Počet generací: 13

MUŽI:

Nejvyšší věk ze zesnulých: Šemík František, 1917 (352); věk: 97 let, 8 měsíců a 23 dní

Nejnižší věk ze zesnulých: Šemík Jan, 1779 (584); věk: velice krátce

Nejstarší žijící: Šemík Jiří, 1937 (534); věk: 88 let

Nejmladší žijící: Šemík Martin, 2003 (875); věk: 22 let

Průměrná délka života: 48 let, 10 měsíců a 19 dní

Průměrný věk při 1. sňatku: 27 let a 27 dní

Průměrný věk při 1. dítěti: 28 let, 7 měsíců a 9 dní

Nejčastější jméno: Josef (95x)

ŽENY

Nejvyšší věk ze zesnulých: Šemíková Marie, 1922 (139); věk: 95 let, 11 měsíců a 5 dní

Nejnižší věk ze zesnulých: Šemíková Marie, 1898 (954); věk: necelý den

Nejstarší žijící: Šemíková Danuše, 1932 (702); věk: 93 let, 9 měsíců a 23 dní

Nejmladší žijící: Šemíková Kateřina, 2005 (873); věk: 20 let

Průměrná délka života: 54 let, 11 měsíců a 13 dní

Průměrný věk při 1. sňatku: 23 let, 11 měsíců a 17 dní

Průměrný věk při 1. dítěti: 25 let, 2 měsíce a 6 dní

Nejčastější jméno: Marie (93x)

Šemíkovi v Chicagu

O cestě Josefa Šemíka ze Starého Kolína do Ameriky jsem psal již před deseti lety. Mezitím jsem vypátral další podrobnosti o jeho životě za oceánem.

hrob Josefa a Anny Šemíkových

Na Českém hřbitově v Chicagu můžeme najít hrob manželů Šemíkových. Rok narození Josefa neodpovídá, i když v úmrtním listu je rok i celé datum (*16.7.1885) správně. V sobotu 18.4.1942, druhý den, co Josef zemřel, vyšlo v Chicago Tribune smuteční oznámení. Z něho víme, že se kromě manželky Anny pondělního pohřbu zúčastnily i dva synové a dvě dcery.

O potomcích Josefa jsem věděl, ale nyní jsem se mohl i díky novinovým zprávám posunout ke generaci jeho vnoučat. Josef opustil evropský kontinent ve svých 19 letech. Po deseti letech ‒ v roce 1914 ‒ získal americké občanství. To už byl čtyři roky ženatý. V roce 1915 se jeho manželce Anně narodil syn Josef mladší. O dva roky později přišla na svět dcera Mildred. V roce 1921 se narodil druhý syn Edward. Roku 1925 uzřela světlo světa nejmladší Lorraine. O rok později ještě došlo k porodu mrtvého dítěte ženského pohlaví.

O životě Josefa mladšího nevíme nic bližšího. V říjnu 1968 zemřela jeho druhá manželka Elsie. Josef žil v závěru života na Floridě. Zemřel ve věku 75 let.

Nyní se zaměřím na dohledání dětí Edwarda Semika v chicagské oblasti. Syn John Semik žil v Park Forestu. Michael se usadil ve čtvrti Flossmoor. A ve Flossmor žili také rodiče Edward a Patricie Semikovi. Tam se po smrti otce přestěhovala také dcera Mary. Anne a Patrik, další dva potomci Edwarda s Patricií, žili blíže centru velkoměsta.

Předměstí Park Forest a Flossmoor jsou typickým příkladem tzv. suburbanizace (stěhování z etnických čtvrtí v centru, jako byla v Chicagu např. čtvrť Pilsen, do rodinných domů na předměstí) u druhé generace českých Američanů. Docházelo k tomu zejména po druhé světové válce.

Edward a jeho žena Patricie jsou pohřbeni na Assumption Catholic Cemetery ve čtvrti Glenwood. Některé z jejich dětí či vnuků tam někde možná stále ještě žijí.

Genetická genealogie

Rád testuji nové věci. Google přišel před několika dny s novým generátorem obrázků Nano Banana. Zadal jsem následující výzvu: Erb oboru, který se jmenuje genetická genealogie.

Generováno AI

Ještě před grafickým sestavením erbu, mi AI vygenerovala slovní popis návrhu. Do výsledku jsem zasáhl minimálně.

---

Tohle je fascinující zadání. Genetická genealogie je moderní, hybridní disciplína, která spojuje prastarou touhu poznat své předky (historie, archivnictví) s nejmodernějšími biologickými poznatky (genetika, analýza DNA).

Erb pro tento obor musí tuto dualitu odrážet – musí působit tradičně heraldicky, ale zároveň obsahovat jasné moderní vědecké symboly.

Zde je návrh erbu pro genetickou genealogii, včetně jeho popisu (blasonování) a vysvětlení symboliky.

---

Návrh erbu: "Spojení krve a vědy"

Tento návrh se snaží o elegantní integraci dvou hlavních prvků: Stromu života (tradiční genealogie) a Šroubovice DNA (genetika).

I. Blason (Heraldický popis)

Štít: Modrý štít, ve kterém vyrůstá ze zlatých kořenů stylizovaný dub. Jeho kmen a hlavní větve nejsou tvořeny dřevem, nýbrž propletenou stříbrnou a zlatou dvojitou šroubovicí DNA. Tato šroubovice se v horní části rozvětvuje do koruny tvořené zelenými dubovými listy, mezi nimiž září stříbrné hvězdy (reprezentující předky nebo haploskupiny). U paty kmene, mezi kořeny, leží otevřená stará kniha (kodex) se stříbrnými sponami.

Klenot (nad přilbou): Na kolčí přilbě s modro-zlatou točenicí a modro-zlatými přikrývadly stojí stříbrná ruka (předloktí), držící zlatou lupu, skrze kterou je vidět stylizovaný modrý chromozom ve tvaru písmene X.

Heslo (pod štítem): Na stříbrné stuze černým písmem: SCIENTIA RADICES REVELAT (Věda odhaluje kořeny).

---

II. Vizuální rozbor a symbolika

Zde je podrobné vysvětlení, proč byly zvoleny jednotlivé prvky a barvy (tinktury):

1. Barvy (Tinktury):

• Modrá (Azure): Hlavní barva štítu. V heraldice symbolizuje pravdu, loajalitu a stálost. Zde představuje hluboký čas, "oceán času", do kterého se genetická genealogie noří, a také vědeckou objektivitu.

• Zlatá (Or): Symbolizuje vznešenost, moudrost a úctu k minulosti. Je to barva starých pergamenů, pokladů předků a "zlaté linie" rodu.

• Stříbrná (Argent): Symbolizuje čistotu, jasnost a pravdu odhalenou vědou. Je to barva "laboratoře" a jasných dat, která prosvětlují temnotu historie.

• Zelená (Vert): Barva života, růstu a naděje. Reprezentuje živé potomky a kontinuitu rodu.

2. Figury na štítě:

• Strom / Dub: Klasický, nejznámější symbol genealogie – "rodokmen". Dub specificky symbolizuje sílu, odolnost a dlouhověkost rodových linií.

• Kmen jako DNA šroubovice: Toto je klíčový prvek erbu ("spojení"). Ukazuje, že samotná podstata rodokmenu, to, co ho drží pohromadě napříč staletími, není jen inkoust na papíře, ale biologická dědičnost – DNA. Propletení zlaté a stříbrné barvy ve šroubovici symbolizuje spojení otcovské a mateřské linie.

• Kořeny a Kniha: Kořeny jsou základem všeho. Otevřená stará kniha (matrika, kronika) mezi nimi symbolizuje tradiční archivní genealogii. Kořeny DNA stromu tuto knihu "objímají", což značí, že genetika nestojí proti tradičnímu bádání, ale vyrůstá z něj a doplňuje ho.

• Hvězdy v koruně: Představují jednotlivé identifikované předky nebo specifické genetické markery (SNP), které září v temnotě minulosti.

3. Klenot (Crest):

Klenot je "korunou" celého díla a často vyjadřuje akci nebo hlavní nástroj.

• Ruka s lupou: Ruka symbolizuje lidskou činnost, bádání. Lupa je univerzálním symbolem hledání detailů a odhalování skrytého.

• Chromozom X: Pohled přes lupu na chromozom (základní jednotku genetické dědičnosti) jasně definuje vědeckou metodu oboru. X byl zvolen jako univerzální symbol, ale mohl by být doplněn i menším Y pro úplnost (nebo použit stylizovaný pár XY).

4. Heslo (Motto):

• SCIENTIA RADICES REVELAT: Latinské heslo dodává erbu vážnost. Překlad "Věda odhaluje kořeny" přesně a stručně shrnuje poslání genetické genealogie – využití vědeckých metod k nalezení vlastního původu.

Následuje moje krátká reakce. Ten popis je výborný. Použijme stylizovaný pár XY.

A výsledek? Ten vidíte na začátku tohoto článku.

Vývoj testování Y-DNA

Ještě tu mám jeden rest z doby před dvěma roky. Psal jsem tehdy panu Vladimírovi.

...pan Kotačka mi na Vás dal kontakt, neboť jste si v minulosti nechal dělat v rámci projektu "Genetika a příjmení" DNA test. Hrubý odhad naznačuje R-Y874, byť má jen 21,14 % pravděpodobnost. Neuvažoval jste o nějakém podrobnějším testu?

Vladimír tehdy měl základní atDNA test FamilyTreeDNA, který se dnes jmenuje Family Finder.

Projekt Genetika a příjmení testuje STR markery na yDNA. Jednalo se tedy pouze o mužskou linii našich předků. Výsledky se dají umístit do české databáze Genebáze.

NEVGEN Y-DNA Haplogroup Predictor

Když si vložíme hodnoty STR markerů na stránkách NEVGEN prediktoru, pro R1a se dobereme k následujícímu výsledku: Z93>Z94>Z2123>Y934>Y874. Pravděpodobnost se během několika let zvýšila na 35,04 % (Predictor Model -  Subclades of R1a).

Můžete si sami vyzkoušet. Vyberte do bloku následující řadu čísel a vložte je na stránce NEVGEN do do pole, ve kterém je výzva "Enter your results as follows".

13,25,16,10,12-14,0,0,11,13,11,30,16,0,0,0,0,14,20,0,0,0,11,0,17,0,19,20,0,0,11,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,24,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,12,0,0,0,13,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,23,0,10,0,0,0,0,0

Pro porovnání můžete vyzkoušet mých 17 STR markerů, které jsem získat z projektu Genetika a příjmení před více jak deseti lety. Odhad Y874 je podobný jako u vzorku Vladimíra (30.38 %). Pravděpodobnost blížící se jistotě je M198 (Predictor Model -  General Level).

13,24,15,10,11-14,0,0,10,13,11,31,16,0-0,0,0,0,14,19,0,0-0-0-0,0,13,0-0,16,0,0,0,0-0,0,11,0,0,0-0,0,0,0,0,0,0,0,0-0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,0,23

V roce 2019 jsem si nechal udělat test BIG-Y, jehož součástí bylo i určení 111 STR markerů. Když přeneseme níže uvedenou číselnou řadu do prediktoru NEVGEN, vidíme, že Y874 je již potvrzenou haploskupinou.

13,24,15,10,11-14,12,12,10,13,11,31,16,9-10,11,11,24,14,19,32,12-15-15-16,11,13,19-23,16,16,17,19,34-34,12,11,11,8,17-17,8,12,10,8,11,11,12,22-22,15,10,12,12,13,8,13,25,21,13,12,11,14,11,11,12,13,32,14,9,15,11,26,25,19,12,14,12,12,10,9,12,11,10,11,11,30,12,14,24,13,9,12,21,15,19,11,22,16,12,15,24,12,23,19,10,15,17,9,11,11

Pojďme do současnosti. Když jsem narazil na dva roky starou komunikaci s panem Vladimírem, napsal jsme mu dotaz.

NEVGEN Y-DNA Haplogroup Predictor

...prohlížím si staré e-maily a nedá mi to, abych vám napsal. FamilyTreeDNA u starších testů Family Finder začala zákazníkům ukazovat orientační haploskupinu Y-DNA. Pokud se můžete přihlásit do svého profilu, jakou haploskupinu vám FTDNA určilo?

A rychlá odpověď.

...děkuji za Vaši informaci. Moje haploskupina je R-L1029.

Hypotéza o odhadované haploskupině založená na 23 STR markerech se ukázala nepřesnou. Naší společnou haploskupinou je R-M198, tj. společný předek v mužské linii před zhruba 8500 roky. Čím méně STR markerů máme k dispozici, tím je odhad haploskupiny méně přesný. Úplně jiná liga je vyhodnocení změn na SNP markerech.

Říhovi z Lučice

Před dvěma roky jsem v období Dušiček v závěru jednoho příspěvku sliboval, že se zmíním o dalších zprávách, které mi tehdy dorazily počátkem listopadu. Události dalších dnů a moje zapomnětlivost způsobily, že jsem se k tomu nedostal.

Notifikační e-mail MyHeritage

2. listopadu 2023 jsem oslovil shodu v rodokmenu, na kterou mě upozornila webová služba MyHeritage, kde mám zveřejněn svůj vývod. I když jsem neměl placenou verzi, upozornění na shody jsem čas od času dostával. Dnes už tyto notifikace u neplacené verze MyHeritage posílány nejsou.

Po krátké komunikaci s Alenou jsme zjistili, že máme skutečně společné předky a jsme příbuzní přes 5. koleno. Těmi předky byli Jiří Myslivec z Olešné a jeho manželka Anna Říhová z Lučice. U Jiřího a Anny Myslivcových jsem si na základě této shody doplnil datum svatby a upřesnil narození. To byla klasická genealogie.

Po dvou letech jsem se podíval na nové shody DNA a vidím, že můj strýc Jiří Šemík má na 16. chromozómu sice ne velkou, ale zajímavou shodu 12,4 cM.

Shody atDNA na MyHeritage

Potenciální shoda Julie na mou kontaktní zprávu nereaguje, ale má dostupný rodokmen, ze kterého lze vyčíst, že tam má Jana Říhu z Lučice 25. To je stejná adresa jako v případě Anny Říhové. Přihořívá.

Nahlédneme do matrik, abychom se pokusili Jiřího vývod protnout s vývodem Julie.

27.12.1822 nar. Jan Říha, Lučice 25, syn Tomáše a Magdalény Tvrdé?

17.12.1794 nar. Tomáš Říha, Lučice 25, syn Václava a Magdalény Taubrové

16.7.1797 nar. Anna Říhová, Lučice 25, dcera Václava a Magdalény Taubrové

Shoda 12,4 cM na 16. chromozomu

A jsme doma. Anna s Tomášem byli sourozenci. Jejich rodiče jsou společnými předky Julie a mého strýce Jiřího. Julie je vnučkou bratrance Jiřího přes 5. koleno. Strýcův vztah 5C2R ještě zachoval na 16. chromozomu společný segment. Já jako 6C1R shodu nemám.

Jak je vidět autozomální genetické (atDNA) testy nám umožňují vidět shody do úrovně 4 generací poměrně spolehlivě. Dál, tedy do 5. až 8. generace už nejsou shody v některých případech našich rodokmenových vývodů patrné. To je genetická genealogie.

Jak je vidět, samotná genetika nám bratrance a sestřenice sama nenajde. Musel jsem do matrik a při této příležitosti jsem se u Říhových v Lučici posunul o generaci dál. Navíc jsem si opravil datum narození Anny Říhové. Původní datum 1.1.1794 bylo chybné. To se narodila mladší sestra Anny, která však zemřela po dvou týdnech na psotník.

S přispěním klasické genealogie a s přispěním kontaktu uvedeného u nalezené shody je pátrání po předcích zajímavější a veselejší. Bohužel v tomto případě kontaktní osoba u shody na MyHeritage nereagovala. Možná se časem ozve.

Dušičkový den

Společné kořeny

A je to tam. V průběhu září se začal zobrazovat v genetickém stromu FTDNA nový člen. Všichni muži, kteří se dnes jmenují Myškové nebo Šemíkové mají, jak je vidět na obrázku, bezejmenného předka. Přiznávám – trochu přeháním. Zejména se to týká Myšků. Jejich příjmení, na rozdíl od Šemíků, je poměrně časté a nebude mít jen jedno hnízdo.

Family Tree DNA

Jejich společný předek možná nějaké jméno měl, ale určitě to nevíme. Žil totiž někdy ve středověku. Říkejme mu třeba – Semiška. Jiří zároveň ustanovil haploskupinu Myšků. K otázce „kde a kdy“ žil náš nejbližší společný mužský předek. Teorie, kterou jsem popsal před rokem se potvrzuje i geneticky.

Tehdy jsem napsal. V době na přelomu starověku a středověku bychom mohli tohoto předka nalézt někde v oblasti Panonské pánve. Po roce bych teorii výrazně neměnil a dnes to trochu rozvedu.

Když porovnáme odhady, kdy žil Semiška, jsou různé na FTDNA a na yfull. První společnost, tedy FTDNA, uvádí 9. století a yfull 13. století. V obou  případech jsou to odhady na základě statistických výpočtů a grafu, který ukazuje nejpravděpodobnější dobu, kdy se společný předek narodil.

Kdo pomůže s otazníkem? (více zde)

Dovolím si vyslovit hypotézu, že Semiška žil někde na území koridoru v severní části Panonské pánve. Kdyby žil v době raného středověku, odhaduji, že se mohl na konci prvního milénia nacházel na území mezi Dunajem a Tisou. S časovým posunem jeho života k vrcholnému středověku je více pravděpodobné, že už žil na česko-moravském pomezí. K tomuto tvrzení přispívá i skutečnost, že oba rody žili v polovině 17. století nedaleko od sebe na Českomoravské vysočině. A odkud přišli předci Semišky? To jsem zkusil nastínit v příspěvku o stepní dálnici.

Haplostrom Y-DNA  (více na stránkách Genetická genealogie)

Daleké cesty

Dostala se mi do rukou zajímavá knížka o Aloisovi Karešovi (1822–1885) - vlastenci, mecenášovi a vystěhovaleckému agentovi, díky němuž se za oceán úspěšně dostalo velké množství Čechů.

Velká migrační vlna z Rakouska-Uherska začala po skončení Americké občanské a Prusko-rakouské války. Lidé se dostávali do Ameriky zejména přes Hamburk a Brémy, obvykle vlakem z Prahy s přestupem v Lipsku do přístavu na severu a pak lodí do New Yorku, Baltimoru, Texasu. 

Vybírám z knihy dvě zajímavé vzpomínky na cestu z Evropy do Ameriky. V prvním případě přímého účastníka a ve druhém syna rodičů, kteří za ním na stará kolena cestovali.

Jurka Antonín (novinář a učitel) z Kralovic, okr. Plzeň-sever, využívá v roce 1865 služeb Antonína Kareše.

Jeho recenze v krajanském tisku po téměř 50 letech: „13. prosince 1865 odpoledne ve 2 hodiny byl jsem již plnoplatný vystěhovalec u pana Aloise Kareše v Shepards [správně Schaper] Hotelu hostem. Otec byl v Kralovicku Karešovým jednatelem. Proto ta pocta. Pomněl jsem se ještě jednou po pansku při laskavé péči páně Karešově, shlédl jsem všechny pamětihodnosti Brém... a 15. jsem v Bremerhaven sedal na loď "Hermann". Bída započala. Ač mne pan Kareš zaopatřil vším, co pro mezipalubníka tenkráte bylo zapotřebí, a sice tím nejlepším: dvěma vlněnými dekami, hebounkým polštáříkem, slušným nádobím, přec jsem na lodi přišel o všechno. Někdo chytřejší si to přívlastnil. Neměl jsem do své koji nic než svou tašku a své housle. Pěkná vyhlídka na cestu do neznáma. Pan Kareš mi vyhledal koji uprostřed lodě, zrovna u schůdků na palubu.“

Kovář František s manželkou z Borové, Budeč, okr. Jindřichův Hradec, rok 1878.

Recenze syna Františka Kováře: „Právě mně přijeli rodiče z Čech prostřednictvím p. p. Karesch & Stotzký v Bremen. Ač jsou staří již kolem 70 roků, přece si cestou ani neposteskli. Cesta přes oceán trvala pouze 12 dnů a p. p. Karesch & Stotzký zasluhuji dík za to, že se o bezpečný jejich přeplav postarali, až na to, že z New Yorku je neposlali přímo do Buttler Co., nýbrž přes Ashland a Saunders Co., tak že si z Ashland musili jednat zvláštní povoz ke mně. Však nevědomost hříchu nečiní, a aby podruhé lépe věděli, dovolim si ty pány upozornit, že nám jde dráha z Omahy přes Wahoo přímo do okresního sídla Buttler Co. do David City a z David City na západ. Nechť tedy příště posílají každého přes Omaha přímo do David City a ne přes Ashland.“

Ve 20. letech 20. století v USA sílila protipřistěhovalecká nálada, což vedlo k omezení imigrace kvótami a schválení Zákona o národním původu (National Origins Act) v roce 1924, který omezil imigraci z jižní a východní Evropy.

Přestože v roce 1925 zažádalo v Československu o americké vízum 40 tisíc osob, roční limit pro přistěhovalce byl pouhých 3073. V důsledku těchto událostí zanikla v září 1925 firma Kareš & Stocký a v srpnu 1926 zemřel Václav Karel Jelínek, který vedl společnost po zemřelém Aloisovi Karešovi. Roku 1935 ukončila činnost i konkurenční brémská agentura Friedricha Mißlera.

Zdroj: KAREŠ, Martin - HOSTINSKÝ, Jiří: Alois Kareš - vystěhovalecký agent, vlastenec a mecenáš. Vamberk: Spolek přátel historie Vamberka, 2021. 198 s., ISBN 978-80-908351-0-8

Kdy a kde žil Semiška?

Od minulého roku víme, že nám do haploskupiny R-FT174249, ve které dosud byli jen zástupci mužské linie rodu Šemíků, přibyl nový člen, který tuto větev rozkošatěl a posunul společného předka hlouběji do historie.

Záhy jsme zjistili, že tím novým členem je zástupce rodu Misků. Protože ale tento rod pochází z Čech, žijí dnes pokračovatelé této rodové linie většinou s příjmením Miška nebo častěji Myška.

Začátek letošního roku jsem věnoval hledání druhého Mišky nebo Myšky. Autozomální test Family Finder druhého Myšky proběhl během května.

shoda Jiřího s Edwardem na základě markerů STR

Výsledky Family Finderu přinesly shody, které jsme využili k vytvoření genealogického vývodu.

Od 9. června běží test Big Y. Za necelé tři týdny se objevila shoda Jiřího s Edwardem na základě markerů STR. To ještě není konec. Čekáme na finále. Vytvoří se nová haploskupina charakteristická pro rod Myšků/Misků? Zpřesní se odhad doby, kdy žil nejbližší společný předek Šemíků a Myšků? Rozuzlení, které ale může také přinést nové otazníky, bychom měli získat za několik málo týdnů. Na konci září čekejte další článek s novinkami, ve kterém se pokusím odhadnout kdy a kde žil Semiška.

Jmenovci a příbuzní

V telefonním seznamu z let 1969 a 1971 nacházíme v Praze dvě rodiny Šemíků. Obě žily blízko centra. Pěšky necelé dva kilometry. Vzdálenost mezi jejich bydlišti byste ušli za půl hodiny.

Přemyslovská (2)

Zajímavostí bylo, a pro mě jako badatele to bylo matoucí, že v obou rodinách se objevovalo jméno Oldřich a Pavel. Obě rodiny o sobě věděly, ale příbuzní to nebyli. Tedy, alespoň si to mysleli. Je to tak. V dnešní době již se mnozí z nás nestýkají se všemi bratranci a sestřenicemi. Když se ale jmenujete Šemík, nějaký příbuzenský vztah by tam přeci jen mohl být.

Začneme zeširoka. O jaké historické době bychom mohli říct, že máme s libovolným druhým člověkem společného předka? Tohle je zajímavé téma, protože kombinuje genetiku, demografii a trochu matematiku. Je rozdíl mezi genetickým a genealogickým společným předkem. Genetický společný předek v mužské nebo ženské linii může být i před 100 000 – 200 000 lety (pro mitochondriální DNA – „mitochondriální Eva“ a Y-chromozomální „Adam“). Na konci tohoto textu si ukážeme, že Oldřich a Pavel z Rumunské mají společného genetického předka v mužské linii mnohem hlouběji v minulosti než by se dalo čekat.

Rumunská (1)

Genealogický společný předek (čistě z hlediska rodokmenu, ne genů) pro celou světovou populaci pravděpodobně žil před 2000 – 5000 lety. Pro menší propojené oblasti (např. Evropa) je to výrazně kratší doba – odhadem vyšší stovky let zpátky. Pro malou venkovskou obec ve střední Evropě bude doba, kdy žil společný genealogický předek podstatně kratší než pro celou Evropu nebo svět. Pro libovolné dva současné lidi z téže vesnice je velmi pravděpodobné, že mají společného předka v rozmezí asi 8 až 12 generací (≈200–300 let). Za předpokladu, že byla obec relativně uzavřená a míra přistěhovalectví byla nízká.

Proč je to možné? Mluvíme o jevu známém jako „ztráta předků“, kdy se kvůli příbuzenským svazkům v minulosti rodokmen začne „skládat do sebe“ – počet teoretických předků roste geometricky, ale reálně je omezený velikostí populace.

Jak to bylo se Šemíky z Rumunské a Přemyslovské ulice? Oldřichové, kteří v roce 1970 bydleli na Vinohradech, byli genealogicky 6. bratranci. Jejich genealogicky společnými předky byli rodiče bratrů Jana a Václava – Jakub a Marie Magdaléna Šemíkovi. 

Linie 2 je původem z Ovesné Lhoty a rod označený číslem 1 žil v Bačkově a Jiříkově. Obě linie patří k „dolním“ Šemíkům. Já jsem zástupce „horních“ Šemíků.

Genetickým nejbližším společným předkem „horňáků“ a „dolňáků“ je Adam. To platí i pro Oldřicha (2), ale ne pro Oldřicha (1). Ptáte se proč? Mužská linie (1) je přerušena. Anežka Šemíková počala Oldřicha s neznámým otcem. Pokud bychom provedli test Y-DNA Oldřichova syna nebo vnuka, bude pravděpodobně výsledkem nejbližší společný genetický předek mnohem hlouběji v minulosti v závislosti na haploskupině chromozómu Y lidské DNA.

Genealogicky ale Adam, Jakub a pravděpodobně i jeho žena Marie Magdaléna společným předkem Oldřichů zůstávají. Když se ještě vrátím ke starým telefonním seznamům, je tu jedna neznámá. V Nuslích v Táborské 48 je uvedeno telefonní číslo Jaroslavy Šemíkové. Neumím si ji zařadit. Je zajímavé, že ve stejném domě žili Šemíkovi mezi roky 1907 a 1910. Táborská ulice se tehdy jmenovala Palackého.

Ohlédnutí deset let zpět

Před deseti lety jsme se sešli v Ovesné Lhotě. Je tam uschována Adamova radlice. Na koho čeká? Zdravím všechny Šemíky a nejenom ty "Horní" ve Lhotě.

Zemanovi z Libouně

Při hledání shod Jiřího Myšky se vyskytl případ, kdy matka (HZ rodem Šabatková) měla poměrně malou shodu na 7. a 15. chromozomu, která odpovídala vztahu 6. sestřenice. 

Část vývodu LZ

Její dcera (LZ) se ovšem s Jiřím shodovala na pěti chromozomech (1./3./4./6./21.) a dala se z toho odhadovat mnohem bližší příbuznost. Navíc ostatní shody (JŠ, VŠ) s LZ shody neměly. Z toho se dalo usuzovat, že shoda odpovídá otcovské linii LZ. Vše tedy směřovalo k Zemanům do Libouně.

Nedařilo se však dohledat společného předka. Zkusil jsem tedy oslovit okresní archiv v Benešově, zda tam nemají evidenční archy ze sčítání obyvatel z roku 1921. Někde jsou tyto archy digitalizovány. To ovšem není případ Benešovska. Díky ochotě archivářů jsme získal naskenované listy pro č. p. 11 v obci Libouň. Zde je přepis základních údajů:

Antonín Zeman (*15.8.1875 Šlapánov, od 20.10.1896 v Libouni)

(chyba v datumu nar., v matrice 28.8.1875)

Marie Zemanová (*23.11.1883 Libouň)

syn Ladislav (*5.6.1905)

dcera Božena (*2.1.1907)

dcera Anna (*8.8.1912)

dcera Růžena (*9.10.1914)

syn František (*7.12.1921)

Antonín Zeman st. (*2.1.1852 Libouň) na výměnku (otec Antonína ml.)

(chyba v datumu nar., v matrice 30.10.1852)

Rudolf Zeman (*1.10.1896 Libouň) horník v Roudné

Jaroslav Zeman (*23.11.1898 Libouň) horník v Roudné

Rudolf s Jaroslavem byli příbuzní. Nevím však, v jakém vztahu k oběma Antonínům. Zato však vím, že oba pracovali v Roudném, kde se v dolech těžilo zlato.

Důležitým objevem byl vývod Martina Zemana (MZ). Je v něm společný předek Antonín st. (*1852). I v jeho případě, stejně jako u jeho syna Antonína ml., nemůžeme spoléhat na paměť osob při sčítání obyvatel.

Část vývodu MZ na Myheritage

Co s výsledkem atDNA

Na začátku tohoto roku jsem se rozhodl vypátrat mužského zástupce rodu Myšků, který by společně s Edem Miskou vytvořili novou haploskupinu. Nyní se pomalu ale jistě dostáváme do závěrečné fáze hledání odpovědi na otazník u předpokládaného společného předka rodu Myšků pocházejícího pravděpodobně z Chlumětína.

Díky trpělivosti se mi podařilo najít Jiřího Myšku. Po setkání s ním jsem jeho vzorek poslal do laboratoře FTDNA s objednáním autozomální DNA (atDNA). Ten test se jmenuje Family Finder. Začátkem května se s testováním začalo a za necelé tři týdny jsme měli výsledky.

Co z nich vyplynulo?

Začněme odhadem etnického původu. Pro mnoho z těch, kteří se odhodlali k testu atDNA, je jednou z prvních věcí, která je zaujme. V případě testu na FTDNA je to volba myOrigins a Chromosome Painter. Člověk, jehož naprostá většina předků žila v posledních několika stech letech na území střední Evropy, bývá výsledek velice matoucí.

Vývod Jiřího Myšky

Mnohem zajímavější jsou shody (Family Finder Matches). Původ sdíleného segmentu atDNA zjistíte srovnáním s vývodem z předků testované osoby. V případě Jiřího (JM) jsem měl k dispozici jen mužskou linii. Postupně jsem s pomocí dalších genealogů vytvořil částečný vývod, ve kterém jsou barevně orámovány potenciální společní předci Jiřího s některými shodami, které jsem označil čísly nebo iniciálami.

V následující tabulce jsou možná příbuzenství odpovídající vývodu JM (5). Vidíme, že významná shoda má celkově více jak 20 cM. Centimorgan (cM) je jednotka, která má co společného s délkou jen velmi zprostředkovaně.  Nejmenší lidský chromozom č. 21 je veliký ~50 cM a nejdelší č. 1 má ~200 cM.

Haploidní genom člověka má asi ~3000 cM. Jeden cM obsahuje kolem 1 až 2 milióny bp a představuje informační kapacitu stovek až tisíců genů.

příklad vztahu 1C1R (první bratranec jednou posunutý)

V posledním sloupci je příbuzenský vztah mezi Jiřím a dalšími shodami. Pro zajímavost. Je tam i Ed Miska (EM) jako 9. bratranec. Takto vzdálení bratranci a sestřenice se z autozomálního testu dají odhalit jen vzácně.

Shoda v posledním řádku tabulky není vyznačena na vývodu, protože deset generací mužské linie Jiřího se mi na obrázek nevešlo. Od Františka Myšky máte pokračování až k Václavu Myškovi z Chlumětína zde.

Oslava narozenin

22. června se sešli hned tři nositelé putovní Adamovy radlice v Ústí nad Labem. S Marií Šemíkovou jsme oslavili její pětaosmdesátiny. Gratulujeme. Hodně štěstí, zdraví, ať tě život baví.

Mitochondriální dědictví

Včera jsme měli svátek matek. V minulém desetiletí to byl obvykle čas, kdy jsme se scházeli na Šemíkovských srazech.

Mým prvotním zájmem bylo vypátrat své předky v mužské linii. Je to jednodušší. Hledání v matrikách a dalších archivních dokumentech je snadnější. Spojuje to skupinu lidí se stejným příjmením. Většina příspěvků na tomto webu je věnována otcovské oblasti předků.

Mateřská linie je pro mě pocitově silnější. Každý z nás je pomyslnou pupeční šňůrou spojen až k neznámé pramáti někde na úsvitu věků. Pátrání je ale složitější. Není to jen změna příjmení, která komplikuje pátrání tím více, jak pronikáte hlouběji do minulosti. Když se blížíte počátku matričního období, v matrikách začínají mizet u svateb rodná příjmení nevěst. Já se dostal ke Kateřině Šmidrové do Voletic u Luže v Košumberském panství. O její matce vím už jen, že se jmenovala také Kateřina.

Nechal jsem si udělat test mtDNA. H3b5a. To je haploskupina mé mámy a celé její mateřské linie. Zajímavý je archeogenetický vzorek, který má podle odhadu TMRCA společnou pramáti ve středověku. Odhad bych ale posunul do období přechodu starověku a raného středověku. Důvodem je maďarský nález v župě Somogy. V blízkosti jezera Balaton u vesnice Szólád bylo nalezeno 45 hrobů, které jsou všechny datovány do střední třetiny 6. století. Toto i další podrobnosti jsou součásti vědecké práce "Pochopení sociální organizace a migrace barbarů v 6. století prostřednictvím paleogenomiky". 

Chlumětínské kořeny

Při čekání na výsledky testu Jiřího můžeme spekulovat. Jiří by měl mít shody s Anežkou Kovářovou (prateta?) a s Kateřinou Dědečkovou (třetí sestřenice). S Edem Miskou (9. bratranec) bude pravděpodobně shoda autozomální minimální. Zde spoléhám na Y-DNA. To ale až později.

Když jsem hledal někoho, kdo pátral po kořenech Myšků, objevil jsem zajímavé stránky Aleny Smětákové. Jejím prvním Myškou je Václav (1739-1815), který byl sedlákem ve Svratouchu. Narodil se však v Chlumětíně. Václav s rodinou patřili k evangelíkům, kteří se roku 1781, ihned jak to šlo, přihlásili k helvétské víře. Oblast mezi panskými městečky Hlinskem a Svratkou byla součástí panství Rychmburk v Chrudimském kraji. Panství patřilo k jedněm z největších v kraji i celém království. Mělo přes 50 obcí.

Výsek Chlumětína na mapě Kameničkovské rychty (1731-1732)

Menší územní jednotkou na velkých panstvích byla rychtářství. Obvykle zahrnovala několik vesnic. Při hledání Myšků z Chlumětína jsem objevil mapu rychty Kameničkovské. Mapa vsí Chlumětín, Kameničky a Jeníkov zachycuje katastry těchto sídel v roce 1732. 

Orientace mapy je obrácená oproti dnešním zvyklostem. Nahoře je jih a dole sever. V Chlumětíně bylo v této době šest osedlých. V seznamu vlevo dole na mapě lze dohledat Vavřince (Lorenz) a Jiřího (Georg) Myšku. To vypadá, že Vavřinec byl nejmladším synem Mikuláše a Jiří synem Václava. Děda obou byl Jan Myška. Na mapě jsme červeným ohraničením vyznačil jeden pozemek Jiřího. Pole a pastviny jsou označeny značkou a číslem. Jiřího pozemky poznáme podle značky čtverečku s jednou uhlopříčkou.

Trpělivost

Trpělivost je vlastnost, bez které se genealogie neobejde. A platí to i o genetické nadstavbě hledání předků. Příkladem budiž testovací sada, kterou jsem pořídil před vánočními svátky minulého roku.

Odběrná souprava od FTDNA

Původně jsem tento autozomální test chtěl věnovat jednomu badateli z Pardubic. V průběhu ledna si to však dotyčný rozmyslel, a tak jsem zaměřil pozornost na rod Myšků. Neměl jsem však pro tento test vhodného kandidáta.

Rod Šemíků a Myšků mají společné kořeny. Přesněji jeden kořen společný mužským liniím obou rodů. Stejně jako v případě Šemíků, jejichž příjmení se nachází již v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, i v případě Misků/Mišků/Myšků máme jeden výskyt jména po konci třicetileté války, a to v Chlumětíně u Hlinska. Jan Myško v Chrudimském kraji, stejně jako Adam Šemík a (pravděpodobně) i jeho otec Jan v sousedním kraji Čáslavském.

Pomohl by nějaký bratranec Eda Misky, ani blizký ani příliš vzdálený. Pomohl by upřesnit nejen linii Mišků, ale i časový odhad společného předka "Šemisků" 🙂nebo "Semišků" 🙃, jehož haploskupina je R-FT174249.

Neznáte někoho s příjmením Miška nebo Myška v okolí Hlinska? Mám jeden kit pro otestování a tímto vyhlašuji pátrání po neznámém Edwardově bratranci.

Odeslání dopisu do Šebířova

Tuto výzvu jsem v polovině ledna napsal do facebookové skupiny Genetická genealogie. Během několika hodin obdržím odkaz na Myšky, kteří mají původ v okolí Hlinska. Začal jsem hledat, zda by se dali oslovit. Jedno možné spojení směřovalo do vesničky v kraji pod Blaníkem. Bohužel jsem dohledal jen klasickou adresu. Žádný telefonní kontakt, žádný e-mail, žádná sociální síť.

Poslal jsem tedy 21. ledna dopis poštou. Při čekání jsem se snažil z matrik dohledat společného předka dvou linií Myšků. Jedné, která doputovala do Spojených států a druhé, která žije na dohled od bájné hory Blaník. To se podařilo koncem března. 

Odpověď na dopis stále žádná. V březnu jsem se rozhodl vydat se na adresu osobně. Bohužel mi nikdo v domě neotevřel. Hodil jsem tedy do schránky na vratech domu vzkaz.

Jaké bylo překvapení, když mi druhý den na mobilu zvoní neznámé číslo. Paní Myšková. Vzkaz ve schránce v době telefonátu ještě nevyzvedla. Ptala se, zda jsem ten, kdo v lednu poslal ten dopis.

Celní prohlášení odesílané obálky se vzorkem

Kontakt tedy navázán. Komunikace s paní Myškovou pokračovala. Domluvili jsme si schůzku i s jejím manželem Jiřím na velikonoční čas v Louňovicích pod Blaníkem.

Dnes to jsou dva týdny od milého setkání s rodinou Myškových. Při rozhovoru s panem Myškou jsem se dozvěděl, že na blanické rozhledně působí jeho synovec a jmenuje se také Myška. Odběr vzorku byl úspěšný. Dnes by již měl být u adresáta v laboratořích společnosti FamilyTreeDNA. Čekáme na výsledek autozomálního testu Family Finder. Buďme trpěliví.

Místopisné souvislosti

Někdy najdeme na mapách označení míst, kde v minulosti stály vesnice nebo osady, a dnes je tato informace uložena v paměti pouze místních obyvatel. Kdy došlo k zániku osídlení, neví často ani místní starousedlíci.

Takovým případem je dodnes neobjasněné umístění vsi Rossiczyn, o které máme zmínku z roku 1307. Ze dvou zápisů o prodeji území Rajmundem z Lichtenburku se odvozovalo dvojí možné označení neznámé vesnice: Bošičín nebo Rošičín. Dodnes v mapách uváděné místo Roštěniny na katastru Sázavky (dříve Smrdova) by mohlo být onou ztracenou osadou či vesnicí.

Pojďme na druhý břeh Sázavky. Za obcí Ovesná Lhota nedaleko Vlkanova byla kdysi založena vesnice Obědovice. Její existenci máme potvrzenu, a to nejen z matričních zápisů. Na mapě je vidět přibližná poloha nedaleko Žebrákovského potoka. Vesnice stála několik desítek let v průběhu 18. století. O důvodu jejího zániku můžeme pouze spekulovat.

A nyní se podíváme, že místo na mapě mohlo získat název i podle příjmení usedlých sedláků. V obci Chlumětín žije rod Myšků minimálně od 17. století. Ve století 19. vznikl Stabilní katastr. Vidíme, že v místech, kterým se dnes říká Myškův kopec, byly v roce 1838 polnosti Myšků (dříve psáno Mischka) z č. 20 a č. 21. Tehdy rod Myšků hospodařil i na č. 23, 24 a 31. V té době bylo více Myšků i v nedaleké Studnicích (č. 12, 31, 39, 48, 56, 57). Z Chlumětína přišli první Myškové do Studnic v 18. století. A žijí v obou obcích dodnes. Když se podíváme na místo Myškova kopce v Chlumětíně, tušíme, proč asi toto označení vzniklo. Tehdy se tam říkalo V Austavu. Kdo ví proč.

Chlumětín, Indikační skica ze Stabilního katastru (rok 1838)