Než došel Šemík na Hory

Hory Vrbické, občas zvané Hory Stříbrné a okrajově také Hory Knínické. Lokalita na hranici tří katastrů – Vrbic, Kynic a Dobrnic – s místními názvy Hory, Na Horách, Na Dolech, Za Láskem, Za Ovčínem.

I. vojenské mapování – josefské, 1764-1768

Kde se vzal tu se vzal Jan Šemík. Byl o generaci starší než Adam. Ten už je spojen se Smrdovem. O Janovi víme, že se jeho jméno v roce 1651 vyskytuje na Horách Vrbických. Vraťme se ale o století zpět.

V areálu těžby stříbrných rud na Horách Vrbických došlo ke vzniku hned dvojice hornických (havířských) osad přímo při dolech, byť vzdálenost otvírek od čtyř nejbližších stálých sídel – Vrbice, Kynic, Hroznětína či Dobrnic – nepřesahovala 1,5 km. Významnější z hornických sídlišť, na Horách Vrbických, dokonce přečkalo ukončení těžby před koncem 16. století, postupně bylo přeměněno na drobnou ves v obvodu vrbického statku, aby v osmdesátých letech 18. století posloužilo jako zázemí pro obnovené kutací pokusy a posléze definitivně zaniklo na samém konci století následujícího. Právě na konci 19. století čáslavský archeolog Kliment Čermák zde našel ještě zbytky obydlí z malé osady, původně asi hornické. Při nevelkém výzkumu nalezl zlomky malovaného talíře, zlomky keramiky, kamnové kachle a hornická želízka.

Stabilního katastr, povinné císařské otisky, 1838

V roce 1561 zde žil a platil dvakrát ročně poplatky úředník Stanislav Syrakovský. Dále Jan a Vondra Kubů. Do pěti osedlých ještě doplňme Jana Žáka a Šťastného. Oba poslední jmenovaní měli zpustlá stavení a byli od poplatků dočasně osvobozeni.

V roce 1603 kupovala Alena Ojířová z Damsdorfu od Jiřího Materny spolu s Vrbicí díl vsi Hor Stříbrných. Postupem času se ale pro osadu prosadil tradiční název celého těžebního okrsku, nesporně i pro její trvalé sepětí s vrbickým panstvím. V roce 1628 Marie Magdaléna Trčková připojila Vrbice (a Chlum s Dobrovítovem) ke Krchlebskému panství. Popis statku "mnohými kontribucemi sešlý, ohněm popálený a jinak zplundrovaný" v době, kdy třicetiletá válka zdaleka ještě neskončila, naznačuje mnohé. Osada Hory Vrbické byla dodatečně, někdy na přelomu třicátých a čtyřicátých let 17. století, dopsána do urbáře panství Světlá. Urbář zde zachytil pět poplatníků (Tomek, Pospíšil, Rozvora, Vojířka, kantorská chalupa). Podle zdroje (2.) byly připsány zápisy k vesnicím Vrbice a Hory Vrbické až roku 1644. I když panství od roku 1636 nepatřilo Trčkům, urbář používali i další majitelé panství. Je to patrné z přípisů nových lokalit a úprav jednotlivých sum či jmen ze 17. či 18. století. Šemíkovi tedy sem na Hory mohli přijít jen několik roků před koncem třicetileté války.

II. vojenské (Františkovo) mapování - Čechy
1836-1852, mapový list O_10_VI

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 evidoval ve vsi souhrnem 25 duší v šesti domech (6 rodin), s výjimkou dvou mužů vesměs nekatolického vyznání. Do berní ruly o tři roky později přibyl sedmý usedlík: celkem tu hospodařili tři chalupníci a čtyři zahradníci, které vedle chudých pozemků živila i řemesla a služba (tkalci, tesař, krejčí, myslivec).

Havířské domy popsal těsně před definitivním zánikem na konci 19. století již zmiňovaný K. Čermák: „uprostřed položena klenutá černá kuchyňka v chodbě a od ní křížem rozděleny čtyři světnice s nízkým stropem dřevěným“.

zdroje:

1. Jiří Doležel: K těžbě stříbra na Horách Vrbických v 16. století, Archeologický ústav AV ČR v Brně, Přehled výzkumů 57-2, str. 197-249, Brno 2016

2. Iveta Krpálková: Světelské panství ve světle Trčkovského urbáře z roku 1591, Bakalářská diplomová práce, Brno 2021

Jak Hory Vrbické ke jménu přišly

Vrbice (Fürwitz) nepřesně umístěná
přímo na řece Sázavě, kde bychom
hledali Ledeč a Světlou (Bitta). 

Mapa Johanna Crigingera

 z roku 1568

Jak toto místo přišlo ke svému jménu? To se musíme vrátit v čase do poloviny 16. století.

Zahájení časně novověkého dobývání stříbra na místním ložisku nápadně koreluje se svobodou, kterou s platností od 1. listopadu 1547 Ferdinand I. postoupil (v rámci dohody o minci) na patnáct let panskému a rytířskému stavu Českého království svoji polovinu desátku ze zlatých a stříbrných dolů. Některé tradiční i nové stříbrnorudné lokality na Vysočině a v Posázaví (Jihlava, Polná, Přibyslav, Rataje nad Sázavou, Ratibořice, Stříbrná Skalice, Střímělice, Tábor) nemohly v padesátých letech 16. věku zdaleka konkurovat nalezišti v blízkosti Vrbic a Kynic. Bohatství vrbických stříbrných dolů, ať již skutečné nebo předpokládané, náleželo další celé půlstoletí k aktivům v ekonomice jinak drobného vrbického panství. Patrně proto byly jinak marginální Vrbice pod svým dobovým německým označením (Fürwitz) vyznačeny v mapě zpracované Johannem Crigingerem a vytištěné roku 1568 v Praze. Po Klaudiánově mapě to byla druhá mapa Českého království. A s oblibou byla dále kopírovaná, a to až do vzniku mapy Aretinovy (1619). Protože se nedaleko nacházely Hory Kutné, označil někdo novou lokalitu Horami Vrbickými.

Vrbkové z Vrbice měli na štítě podkovu
dolů obrácenou a na ní sedícího ptáka
s takovou chocholkou jako páv. Sedláček.

Dosud známé doklady zcela neobjasňují, zda báňské práce započaly před polovinou 16. století na stařinách nebo na nově objeveném ložisku. Kdo inicioval průzkumné aktivity a následnou těžbu? Mohlo se jednat o horníky, odborníky a kapitálově silné nákladníky, otevírající prospekci a kutání po dohodě s pozemkovými pány; nezřídka ale počáteční podnět k dolování dala samotná vrchnost.

Komplikované majetkové poměry na Vrbici i samotných Horách Vrbických měly svůj počátek v prvních letech 16. století, kdy jako dědičky starého zemanského statku zůstaly tři dcery Václava Vrbky, posledního vrbického vladyky. Kateřina, Apolonie a Anna z Vrbice. Malé vrbické panství, zahrnující pouze vlastní ves Vrbici s tvrzí, bylo tehdy rozděleno na tři díly, které dostaly jednotlivé sestry a jejich manželé.

Uveďme chronologicky osoby a události, které jsou spojeny s Vrbicí a Horami Vrbickými v 16. století.

~ 1506 Prvý díl Vrbice přešel někdy kolem roku 1506 na patrně nejstarší Kateřinu a jejího muže, Viléma Podvinského z Lerojid (Lerojed), vladyku ze starého středočeského rodu.

1534 Vilém trvale sídlil na vrbické tvrzi, v tituláři české šlechty Brikcího z Licka z roku 1534 se mezi rytíři připomínal Vilém z Lerojid a na Vrbici.

1534 Druhá z dědiček vrbického statku, Apolonie z Vrbice, uzavřela sňatek s Jakubem Vonešem Hostovským z Hostovic, vladykou patrně ze starobylého rozrodu z Pardubicka. Rovněž Jakub Voneš spolu s Apolonií na svém nevelkém dílu vrbického statku přímo sídlili, v tituláři z roku 1534 mezi členy rytířského stavu nechyběl Jakub z Hostovic a na Vrbici. Možná Jakub a Apolonie na Vrbici přebývali na tak zvaném sídle Mikulášovském, po zahájení a rozmachu těžby stříbra proměněném na výsadní krčmu.

1538 Poslední třetina vrbického zemanského statku se na počátku 16. století s Annou z Vrbice dostala do rukou východočeského rytířského rodu Bořků Dohalských z Dohalic. Není zatím zřejmé, kdo z Dohalských jako manžel Anny vrbický díl získal, roku 1538 jej v nedílu drželi již její synové Jan a Petr, kteří tehdy ze svého dědictví na Vrbici odprodali mlýn s určitými dalšími užitky Vilémovi Podvinskému z Lerojed.

před r. 1541 Ještě před shořením zemských desk 2. června 1541 se oba bratři majetkově rozdělili, přičemž vrbické statky připadly Janovi, od poloviny 16. století vystupujícímu v písemnostech jako Jan starší Bořek Dohalský z Dohalic. Není vůbec jisté, že na vrbickém statečku přímo sídlil: jeho rezidencí byl spíše dům v Kutné Hoře v blízkosti Kouřimské brány a masných krámů, jenž zakoupil roku 1548 a vlastnil jej ještě o čtvrtstoletí později (1570).

1546 Kateřina z Vrbice zemřela nejspíše okolo roku 1540, ovdovělý Vilém 7. května 1546 vrbické majetky nechal zapsat i svým dcerám, Apolonii a Magdaléně. K dílu po Kateřině z Vrbice náležela tehdy vlastní tvrz Vrbice, poplužní dvůr, poplatný Duchkovský dvůr a dva kmetcí dvory, dále i lesy a řeka Sázavka.

1546 Po smrti obou manželů Hostovských převzaly příslušnou třetinu rozdílu jejich děti, syn Burián Voneš Hostovský a dcera Kateřina. 24. března 1546 nechali do obnovených zemských desk zapsat nedílné držení svého vrbického dědictví.

1547 Stejně jako jeho strýc Vilém Podvinský z Lerojed, rovněž Burián Voneš se z titulu pozemkového pána angažoval v počátcích dolování stříbra na Vrbici. Podle dosud známých informací oznámil 14. října 1547 pan Burian Voneš Hostovský z Hostovic a na Vrbici hornímu úřadu objev dolu na svých majetcích u Vrbice a požádal o frystuňk.

1547 Už 22. listopadu 1547 udělil Vilém Podvinský spolu s Buriánem Vonešem z Hostovic jako druhým z trojice vrbických pozemkových pánů kverkům na vrbických dolech frystuňk na dobývání stříbra. Na některé šachty na svých majetcích ale poté sám dával propůjčky jiným zájemcům, bez vědomí právoplatných nákladníků.

Prázdninové zastavení

Během června jsme se dobrali k termínu vyšehradského srazu. Zapište si následující datum: 112. května 2024. Jako obvykle je to sobota.

Místem setkání, jak už je v přestupných letech tradicí, bude Vyšehrad. Času je dost a pokud by někdo chtěl přiložit ruku k dílu při přípravě srazu, bude jeho pomoc vítána. Opět se vynořuje otázka, zda se objeví další opatrovatel*ka Adamovy radlice.

Bylo by pěkné, kdyby se sešlo všech osm dosavadních držitelů štafetové trofeje. Vím, že všichni mají svoje starosti a někteří žijí daleko od Prahy. Právě jsem se vrátil z Francie, kde žije se svou rodinou Petra. Mimochodem, všechny čtyři držitelky putovní trofeje již nenosí příjmení Šemíková. Na fotografiích ze starších setkání můžeme najít všech osm nositelů Adamovy trofeje. Poznáte je? Kdo bude další...

Počátkem července dorazily z Itálie dva balíčky. Jsou připraveny pro dva bratrance, kteří nám pomohou upřesnit informace v genetickém stromu Adamovy mužské linie. Těším se na setkání s nimi.

Ještě dodatek. Stále platí možnost nechat se doplnit do rozrodu rodu Šemíkova. Co je potřeba udělat? Na kontakt poslat údaje k doplnění. U žijících osob bude uvedeno pouze jméno a příjmení, jak vidno na našem rodokmenu.

Online matriky v Hradci Králové

Od roku 2021 jsou matriky online k dispozici na stránkách Státního oblastního archivu v Hradci Králové a v Zámrsku zůstávají matriky v papírovém originálu.

Farní úřad: Světlá nad Sázavou

sign. 2552, matrika NOZ (→) [↓], 1659-1693

územní rozsah: farnost Světlá nad Sázavou (Benetice, Bohušice, Broumova Lhota, Březinka, Dolní Dlužiny, Druhanov, Horní Dlužiny, Kunemil, Leštinka, Lipnička, mlýny, Mrzkovice, Nová Ves u Světlé, Opatovice, Pavlíkov, Pohled, Příseka, Služátky, Svatojánské Hutě, Světlá nad Sázavou, Závidkovice) + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda Lipnická, Dolní Město, Kejžlice, Kochánov, Konkovice, Křepiny, Lipnice nad Sázavou, Loukov, Meziklasí, Radkovec, Radostovice, Rejčkov, Řečice, Smrčná, Volichov, Záběhlice) + lokality z okolí (Babice, Bačkov, Boňkov, Hurtova Lhota, Chlum, Krásná Hora, Michalovice, Okrouhlice, Pelestrov, Sázavka, Skála, Vadín, Valečov, Vež, Vrbice, Zahrádka, Zboží)

229 fol., čeština, latina, poznámka: NZ od IV/1659, O II/1659-XI/1693

sign. 2582, index N (→) [↓], 1659-1826

(Benetice, Hutě Benetické, Dobrá nad Sázavou, Dolní Bohušice, Horní Bohušice, Broumova Lhota, Dolní Březinka, Horní Březinka, Dolní Dlužiny, Druhanov, Horní Dlužiny, Hamry mosazné, Kunemil, Lány, Leštinka, Lipnička,  Mezilesí, Mrzkovice, Nová Ves u Světlé, Nový Dvůr, Opatovice, Pavlíkov, Pohleď, Příseka, Rozinin Dvůr, Ředkovský Mlýn, Služátky, Svatojánské Hutě, Světlá nad Sázavou, Weingartův Mlýn, Závidkovice, Žebrákov, Kučerův Mlýn, Bradáčův Mlýn, Spálený Mlýn, stupárna za Pohledí, V Polích) + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda Lipnická, Dolní Město, Kejžlice, Kochánov, Koňkovice, Křepiny, Loukov, Lipnice nad Sázavou, Meziklasí, Proseč, Radkovec, Radostovice, Rejčkov, Řečice, Skelné hutě Světelské, Smrčná, Trpišovice, Volichov, Záběhlice) + lokality z okolí (Babice, Bačkov, Boňkov, Hora, Horní Paseka, Hurtova Lhota, Chlum, Kojkovice, Krásná Hora, Leština u Světlé, Lubno, Michalovice, Okrouhlice, Pelestrov, Sázavka, Skála, Staré Hutě, Štěpánov, Vadín, Valečov, Vitonín, Věž, Vrbice, Zahrádka, Zboží)

sign. 2583, index O (→) [↓], 1659-1836

(Benetice, Hutě Benetické, Dobrá nad Sázavou, Dolní Bohušice, Horní Bohušice, Broumova Lhota, Dolní Březinka, Horní Březinka, Dolní Dlužiny, Druhanov, Horní Dlužiny, Hamry mosazné, Kunemil, Lány, Leštinka, Lipnička, Mezilesí, Mrzkovice, Nová Ves u Světlé, Nový Dvůr, Opatovice, Pavlíkov, Pohleď, Příseka, Rozinin Dvůr, Ředkovský Mlýn, Služátky, Svatojánské Hutě, Světlá nad Sázavou, Weingartův Mlýn, Závidkovice, Žebrákov, Kučerův Mlýn, Bradáčův Mlýn, Spálený Mlýn, stupárna za Pohledí, V Polích) + filiální obvod Lipnice nad Sázavou (Budíkov, Bystrá, Dobrá Voda Lipnická, Dolní Město, Kejžlice, Kochánov, Koňkovice, Křepiny, Loukov, Lipnice nad Sázavou, Meziklasí, Proseč, Radkovec, Radostovice, Rejčkov, Řečice, Skelné hutě Světelské, Smrčná, Trpišovice, Volichov, Záběhlice) + lokality z okolí (Babice, Bačkov, Boňkov, Hora, Horní Paseka, Hurtova Lhota, Chlum, Kojkovice, Krásná Hora, Leština u Světlé, Lubno, Michalovice, Okrouhlice, Pelestrov, Sázavka, Skála, Staré Hutě, Štěpánov, Vadín, Valečov, Vitonín, Věž, Vrbice, Zahrádka, Zboží)

Farní úřad: Sázavka

Územní obvod: Sázavka (dříve Smrdov), Bačkov, Dobrnice, Leština, Lubno, Ovesná Lhota, Štěpánov, Vrbice, Zboží, Hroznotín (část Dobrnic), Stará Chraňbože (část Dobrnic), Nová Chraňbože (část Dobrnic)

Poznámka: 1358 farní kostel pod patronátem kláštera řádu benediktinů ve Vilémově, od 1694 fara

Druh fary: katolická, vikariát: Ledeč nad Sázavou, diecéze: Královéhradecká, matriční obvod: Světlá nad Sázavou, Habry, okres: Havlíčkův Brod, kraj: Vysočina

sign. 4851, matrika NOZ (→) [↓], 1694-1770
485 fol., čeština, latina, poznámka: N od XI/1694, O II/1698-XI/1770, Z od 1698, fol. 258-259 biřmovaní 1750-1766, fol. 260-271, 354 nemanželské děti 1698, 1736-1770

sign. 2545, matrika N index N (→) [↓], 1771-1830

234 fol., čeština, latina, poznámka: fol 211-212 nemanželské děti 1773-1783

sign. 2546, matrika N index N (→) [↓], 1805-1847

265 fol., čeština

sign. 2547, matrika N (→) [↓], 1844-1862

282 fol., čeština, němčina

Státní oblastní archiv v Hradci Králové

sign. 3047, matrika N (→) [↓], 1863-1882

477 fol., čeština

sign. 6013, matrika N (→) [↓], 1883-1903

421 fol., čeština

sign. 2548, matrika O index O (→) [↓], 1771-1835

102 fol., čeština, latina

sign. 2549, matrika O index O (→) [↓], 1835-1850

120 fol., čeština, němčina

sign. 3048, matrika O (→) [↓], 1851-1885

210 fol., čeština

sign. 2550, matrika Z index Z (→) [↓], 1771-1835

121 fol., čeština, latina

sign. 2551, matrika Z index Z (→) [↓], 1803-1846

88 fol., čeština

sign. 6014, matrika Z (→) [↓], 1847-1907

316 fol., čeština, němčina, poznámka: fol. 316 nařízení presidia o zasílání výkazů zemřelých 1901

Pokud vám vyhovuje hledat ve stažených matrikách, otevřete si archivní pomůcku Sbírka matrik Východočeského kraje. V pdf souboru je u každé matriční knihy odkaz "Stáhnout všechny snímky". Zde můžete použít link [↓].

Blíží se Den otců

V mezičase mezi Dnem matek a otců si můžeme zvolit termín pro konání příštího srazu Šemíků. Po letech hojných a družných přišly časy nejisté a zdrženlivé. Pojďme si společně zavzpomínat a s nadějí vzhlížet k věcem příštím.

Petr a Roman na YFull a FTDNA

Kromě termínu srazu nám chybí kandidát na dalšího nositele rodové štafety. A ještě jeden nebo dva otazníky mi zbývají. Již od března víme, že naše dvě základní rodové linie jsou nejen papírově, ale i geneticky propojeny. Na obrázku je vpravo Horní linie (R. Š. a V. Š.) a vlevo linie Dolní (P. Š., M. Š.). Schválně, zda se vzdálení bratranci podle iniciál poznají. Jsou kandidáty pro genetický test.

V každé z obou linií jsem vybral po jednom zástupci, který každý může pomoci blíže specifikovat konce větviček jednotlivých rodin. Rozdělení jednotlivé větve na menší větve je určeno v podstatě mutací, která se projeví u potomků jednoho muže. Takže genetickým testem se, zjednodušeně řečeno, porovná, s kterou větví má testovaný muž shodné markery a určí se mu tzv. terminální SNP. To je jedna konkrétní mutace, kterou mají alespoň dva muži, a která definuje určitou větev, do které tito muži patří.

Otec Tomáše a Josefův strýc Jakub se usadili v Ovesné Lhotě.
Jejich potomci tam žijí dodnes.

Testováním se rovněž určí i tzv. privátní SNP, které ještě u nikoho nebyly objeveny. Terminální SNP se však může měnit, a to v případě, kdy v jedné větvi přibudou testované osoby, které mají některé tyto privátní SNP shodné. Právě podle těchto společných SNP vznikne nová větev, která může být vlastní třeba konkrétní rodině. (*) Zdá se vám to příliš komplikované? Příští rok na Vyšehradě se to pokusím vysvětlit jednodušší formou :-)

Tomáš Šemík z Ovesné Lhoty a Josef Šemík ze Smrdova byli vzdálenými bratranci (3C1R) se společným předkem Adamem. 3. bratranci jednou posunutí byli spřízněni nejen po mužské linii. Václav Buríšek, syn dcery Tomáše se oženil s dcerou Josefova strýce.

(*) viz GENETICKÝ PŮVOD RODU MATÚŠ

Od fořtknechta k fořtmistrovi

Struktura loveckých úřadů na čele s lesmistrem se v základních obrysech vytvořila již v předbělohorském období a později se proměňovala spíše jen v detailech.

V 17. století na příkladu komorní pardubické „jägerpartei“ existovali tyto hodnostní stupně: forštmistr (fořtmistr), hofjager, besuchknecht, mladší jager, polní myslivec, planknecht, forštknecht, oborník, nyderknecht, holota. Od roku 1655 pozorujeme jasné doklady, že myslivci měli jako zaměstnanci vrchnosti zvláštní roli a status. Tehdy dostal pardubický hejtman instrukce, aby neposílal hajné pracovat na cizí panství a osvobodil je z většiny robot, kromě těch hlavních v létě, kdy bylo potřeba sklízet obilí a píci. Tyto úlevy se ale netýkaly hajných, kteří drželi statky a také z usedlostí museli platit běžné úroky. Přesto další zdroj příjmů poskytoval myslivcům existenční jistotu, protože odměny za práci myslivce nebyly spolehlivé a závisely na potřebách a štědrosti vrchnosti a také na dostatku zvěře v lese (*).

Opočenský zámek nebyl pouze rezidencí šlechtické rodiny Trčků z Lípy, ale také ekonomicko-správním centrem celého panství. V čele panství stál hejtman, v pramenech nazývaný také „pan ouředník“, který měl na starost vrchní dozor nad vrchnostenskou kanceláří a nad poddanými ve všech záležitostech, ve kterých byly podřízeni vrchnosti. Tuto funkci obvykle zastával příslušník nižší šlechty, jsou ale známy i hejtmani měšťanského původu. Za posledních Trčků spravoval opočenské panství v letech 1600 – 1628 Andreáš Nejman z Ryglic, v letech 1628 – 1629 Václav Kaňka Náchodský a Mikuláš Jeremiáš Třebechovský a od roku 1630 jako hejtman působil Jan Petr Rašín z Rýzmburka. Vedle nich působili jako regenti Samuel z Nejepína (1624) a Jindřich Kustoš mladší ze Zubří (1625 – 1629). V letech 1630 – 1634 byl vrchním regentem Jindřich Straka z Nedabylic. (+)

Na Opočenském panství se Klusák z Kostelce jako hejtman nevyskytoval. Minule jsme se pozastavili nad poznámkou, že Albrecht Beneš Klusák z Kostelce (generační vrstevník Jana Šemíka) byl fořtmistrem a později hejtmanem na Trčkovském panství. Bylo to v Posázaví nebo ve východních Čechách?

Z lovů a myslivosti na Opočensku

V opočenském urbáři z roku 1581 je zmíněn Jan polesnej z Opočna, syn Jíry zahradníka z Bolehoště. Podrobnější informace máme ze tří dochovaných knih počtů. V čele lesního personálu stál roku 1617 „jagrmeistr“ Jan Hylebrand Licek z Ryzmberka. Dále je v účtech uveden Jiřík Němec, myslivec, dále jakýsi Koktáček a Gerhard Pomora. Pan Licek pobíral čtvrtletně 12 kop 30 grošů služného, Jiřík Němec 1 kopu 30 grošů, Koktáček 50 grošů. Dále je zmíněno vyplacení 2 kop Pavlovi Rybáři, myslivci z Krňovic a to „na ústní poručení Jeho Milosti Páně.“ Svého myslivce měl i „mladý pán“, nejspíš syn Jana Rudolfa Trčky Adam Erdman. Z dalšího lesního personálu jsou uvedeni dva holomci (Uhříček a Žába), bažantník Jan Dvořák – syn bažantníka v Chropotíně – se služným 37 ½ groše a Anna Persyánka „dřevo spravující“ se služným 1 kopa 15 grošů. Na některé práce byli najímáni myslivci z okolních panství. V roce 1617 je zmiňován „myslivec polní z Pardubic na outratu lapajíc husy“, který byl ubytován v krčmě v Jasenné a krčmářka obdržela 42 grošů. Roku 1622 jsou v účtech uvedeni kromě pana Licka Matěj Polesný se služným 1 kopa 30 grošů, myslivci Jíra Němec, Jan Koktáček, Pavel z Krňovic a starý Pomora, holomci Uhříček a Pavlíček a bažantník Matěj z Ledec se služným 37 ½ groše. Roku 1623 jsou navíc uvedeni myslivci Vodáček, Pomr mladší, Žába a Janek polesný. (+)

Klusákové z Kostelce

Rod Šemíků přišel do Bačkova až na přelomu 18. a 19. století. Tehdy náležel Bačkov Janu Heřmanu z  Herreitu (Herrnrittu?) a nacházel se zde zámek, který si nechal postavit na základech staré tvrze před rokem 1787. Později Bačkov ještě několikrát změnil držitele. O tom jsem se zde již kdysi zmiňoval.

erb Klusáků z Kostelce

Nyní bych se vrátil k rodu, který vlastnil Bačkov a také Zboží necelých sto let, počínaje Albrechtem Benešem Klusákem (~1650) a konče Terezou Amchovou z Borovnice, rodem Klusákovou z Kostelce (po roce 1740).

Zaujala mě jedna drobnost v životě Albrechta Beneše Klusáka z Kostelce (*1590 †1651). Ten získal panství Bačkov přibližně v roce 1650. V době kdy sousední panství Vrbice včetně Smrdova a Hor Vrbických kupují Věžníkové. Albrecht Beneš Klusák byl fořtmistrem a hejtmanem u Trčků. To je detail, který stojí za pátrání o podrobnostech.

Nejvyšším úředníkem nade všemi lesy v zemi býval nejvyšší lovčí lesů královských, pod ním stáli lovčí (lat. forestarius), jak se říkalo těmto lidem hezky česky, jinak též fořtmistr, fořt či lesmistr. Struktura loveckých úřadů na čele s lesmistrem se v základních obrysech vytvořila již v předbělohorském období a později se proměňovala spíše jen v detailech.

Od roku 1655 pozorujeme jasné doklady, že myslivci měli jako zaměstnanci vrchnosti zvláštní roli a status. Panský myslivec vykonával dříve funkci, kterou dnes vykonává lesní hospodář. Otázka zní. Mohl znát fořtmistr Albrecht Beneš Klusák panského myslivce Jana Šemíka, který v roce 1650 žil na Horách Vrbických? Budeme-li vycházet z faktu, že oba mohli být do roku 1634 ve službách Trčků, teoreticky to možné bylo. Nevíme ale, kde byl Albrecht Beneš Klusák z Kostelce fořtmistrem a později hejtmanem. Zkusíme pátrat odkud Klusákové z Kostelce pocházeli. Rod, v jehož erbu byly dva zlaté hevery (později se říkalo veřeje) k natahování kuší na modrém štítě. Když byl roku 1634 v Chebu zavražděn Valdštejn a Trčka, Albrechta Beneše vzali do vazby. Brzy ho propustili, protože mu neprokázali žádné pochybení. Jeho manželkou byla Hedvika Něnkovská z Medonos. V roce 1625 se jim narodil syn Jan Maxmilián Klusák z Kostelce, který po smrti otce v roce 1651 zdědil Bačkov.  Hedvika Něnkovská zemřela záhy po porodu syna a v roce 1626 byla pochována v Ličně. To je nedaleko Rychnova nad Kněžnou.

nikoli r. 1747, ale 15.10.1752 umírá
poslední z rodu Klusáků z Kostelce

Albrechtův otec Jan Oldřich Klusák z Kostelce se oženil s Barborou Dobřenskou. Jan Oldřich měl dva bratry. Mikuláše a Albrechta Jiřího. Od roku 1605 do roku 1614 vlastnili bratři Albrecht Jiří a Jan Oldřich Klusákovští z Kostelce tvrz Konárovice, kteří ji kvůli sporům s Kolínskými prodali i s panstvím Kryštofu Nybšicovi z Altendorfu. V roce 1607 prodal Mikuláš Klusák ves Radovesnice císaři Rudolfovi. Mikuláš spravoval jako hejtman mezi roky 1607–1616 komorní poděbradské panství. Pro účast na stavovském povstání v letech 1618–1620 mu byl majetek konfiskován. Albrecht Jiří prodal 20. července 1607 ves Božec u Krakovan (Lipec) s tvrzí a dvorem také císaři Rudolfovi II. V letech 1619–1621 byl nejvyšším mincmistrem v Kutné Hoře. Albrecht Jiří Klusák nejstarší zemřel v roce 1625 v Lovčicích (Loučově?). Až do r. 1590 byl Božec součástí radovesnického panství, kdy si po smrti Ondřeje Klusáka z Kostelce (†1579)  rozdělili otcovský majetek výše zmínění tři synové. Každé dělení statků vedlo k rozmělnění bohatství rodů. To se týkalo i této české vladycké rodiny. Ještě navíc mnozí příslušníci rodu byli postiženi pobělohorskými rekatolizačními událostmi. Jan Oldřich roku 1615 koupil tvrz "spálenou" se dvorem v Dolanech u Kutné Hory. V roce 1623 odevzdal tento statek dceři Magdaléně, vdané Dobřenské z Dobřenic, a odešel do exilu.

Největší Trčkovské majetky v roce 1635

Ondřejův otec Albrecht Klusák z Kostelce na Horkách († před 1548), hejtman boleslavského kraje za rytířský stav, měl následovníků hned sedm. Kromě Ondřeje to byli Václav, Jan, Oldřich, Bedřich (Frycal zvaný), Jiří a Vojtěch. Po smrti otce se bratři rozdělili o dědictví. V roce 1574 Ondřej Klusák z Kostelce prodal zámek pustý Malkov, mlýn Podčejský a dvůr poplužný Malé Horky Václavu Hrzánovi z Harasova a Housky.

Rod se v průběhu 16. století přesouval z okolí Mladé Boleslavi na Kolínsko a Kutnohorsko. Kde skončil Albrecht Beneš Klusák z Kostelce, pravnuk Albrechta Klusáka z Kostelce na Horkách? Fořtem a později hejtmanem mohl být na Trčkovských panstvích na Havlíčkobrodsku, ale také v okolí Dobrušky a Opočna.