Kdo hledá, najde

Podařilo se nám díky Vlastovi Šemíkovi najít zápis o úmrtí a pohřbu Marie Janovské, rozené Šemíkové. Z její korespondence s manželem Františkem Janovským víme, že v době války žila se synem v Libochovicích. Zpočátku v domě čp. 10, potom v čp. 140.

14.3.1920 – úmrtí Marie Janovské, roz. Šemíkové
matr. Z sign. 96/25 1867 – 1931 Libochovice, pag. 434 (sn. 435)

V roce 1920 se muž vrací společně s dalšími legionáři lodí z Vladivostoku přes Suezský průplav do italského Terstu. Šest let se neviděl s rodinou. Netuší, že manželka již nežije. Zemřela 14. března ve 14 hodin. To byl František ještě na východě Ruska. O dva dny později byla Marie pohřbena. Příčina smrti - žloutenice. Žloutenka, infekční virová hepatitida. František starší se z Itálie vrací vlakem do Olomouce, kde sídlil jeho Hanácký pluk. To bylo léto roku 1920. František mladší je pravděpodobně po smrti matky nějakou dobu u příbuzných v Prysku a posléze v Hluboké u Trhové Kamenice.

Josefsthal (Josefodol)

Minule jsem psal, že bratr Marie se vyučil sklářem v Josefodole nebo v Trhové Kamenici, kde byl sklářem František Janovský. Našla se pracovní knížka Franze Šemíka. V letech 1902 až 1905 se učil sklářskému řemeslu v Josefodole. Jak se tedy seznámila jeho sestra Marie s Františkem Janovským? To ponechám na vaší fantazii.

Hledá se babička Šemíková

Hned na počátku našeho bádání jsme narazili na linii Šemíků, která se z Vysočiny rozeběhla za hranice kraje. Začalo to v Ovesné Lhotě, kde žil na čp. 43 Josef Šemík. Jeho syn František se po vyučení vydal v roce 1910 do Prysku. Tam byla sklárna, kde pracoval. V Horním Prysku si namluvil budoucí manželku Marii. Usadili se společně v dolní části Prysku zvané Vesnička. Tady, v místě mezi Českou Kamenicí a Kamenickým Šenovem, žijí Šemíkovi dodnes. Nedávno jsme se zde o jejich předcích zmiňovali.

František měl dvě sestry. O Anežce jsme si již před delším časem ověřili, že se vdala na Horní Paseky. Osud Anežky poznamenalo brzké úmrtí manžela Josefa Vápeníka (nevíme kdy a kde) a začátek I. světové války. Potomci Anežky žijí. Můžeme napsat, že jsou Šemíky po přeslici. A někteří z nich skutečně mají i příjmení Šemík.

Oddací matrika pro Ovesnou Lhotu
farnost Smrdovská

Druhá Františkova sestra se jmenovala Marie. Narodila se v roce 1883. To byla dlouhou dobu jediná informace, která se vztahovala k prvorozenému dítěti Marie (rodem Zvoníkové) a Josefa Šemíkových. Před několika málo týdny se mi ozval pan Janovský, že se chce dovědět více o své babičce Marii Šemíkové, narozené v Ovesné Lhotě č. 15. Z pozůstalosti otce pana Janovského se dochovala poměrně bohatá korespondence babičky Marie s dědou Františkem, který se v době první světové války stal v Rusku legionářem. To ale předbíháme. František Janovský byl o dva roky starší než Marie. Kdy a kde se budoucí pár sešel? Syn domkáře a dcera koláře. V roce 1901 byla v Trhové Kamenici zřízena sklárna a brusírna skla. Nedaleko od Ovesné Lhoty byla také sklárna. V Josefodole byla založena už v roce 1861. František Šemík, mladší bratr Marie, se sklářem vyučit v Josefodole nebo - v Trhové Kamenici. Tam by pak jistě potkal Františka Janovského. I takto zprostředkovaně se mohl budoucí manželský pár seznámit.

18.9.1909, svatba Marie Šemíková & František Janovský

Díky vstřícnosti paní matrikářky ze Světlé nad Sázavou jsme dohledali zápis svatby Marie Šemíkové s Františkem Janovským. Obřad se konal 18. září 1909 ve smrdovském kostele a hostina následovala v Ovesné Lhotě č. 43. V domě, kde se narodila nevěsta. Zajímavostí zápisu je přeškrtnuté číslo domu u jména otce nevěsty. Z čísla 15 byl i jeden ze svědků Jan Doležal. Druhý svědek Josef Sochůrek byl také ze Lhoty (čp. 11).

18.9.1909, svatba Marie Šemíková & František Janovský

Ženich František Janovský je zapsán jako sklář v Trhové Kamenici čís. 9; v Travném čís. 22 nar.; hejtm. Chrudim. Jeho otec Vincenc v době svatby již nežil. Dům čp. 9 stojí na náměstí a v jednom z bytů tedy žil mladý sklář. Na konci roku 1910 žije rodina Janovských v domě Josefa Šotoly. V tomto domě (čp. 61) se narodil v srpnu téhož roku František Janovský mladší.

V roce 1907 byla v Dolním Prysku založena sklářská huť, po jejímž otevření tam přišla řada českých dělníků. Mezi jinými sem také přišel v roce 1910 František Šemík. Sklárna, nazvaná později Karlova huť, vyráběla sklo pro místní zušlechťovatele a ve 20. letech ji převzala jablonecká firma, která tu začala vyrábět také náramky k exportu do Indie a skleněné tyče pro výrobu bižuterie. František Šemík se oženil v roce 1913. Ze tří sourozenců Šemíkových (Anežka, Marie a František) byli určitě v kontaktu rodiny Marie a Františka.

Lístek z prosince 1916, který František Janovský poslal
z Chovrina u Moskvy (zmiňuje v něm švag. Šemíka)

Nevíme přesně kdy, ale nejspíš ještě před začátkem války se rodina Janovských přestěhovala z Trhové Kamenice do Libochovic. Tam v roce 1912 otevřeli sklárnu. První světová válka v létě 1914 změnila osud mnoha rodinám. Jak František Janovský, tak František Šemík nastupují k 21. pěšímu pluku. Oba válečné události zanesly na jiná místa. František Šemík se vrátil na konci války v rakouské uniformě. František Janovský byl již v září 1914 zajat na ruské frontě a po peripetiích, které lze ve zlomcích vyčíst ze zachovalé korespondence, vstupuje roku 1917 do legií.

Marie Janovská se synem Františkem žijí v Libochovicích. Na jednom z korespondenčních lístků z dubna 1916 píše manželovi, že chodí do práce a synek Fanouš jde do školky a že na podzim již půjde do školy. V roce 1920 se František Janovský po legionářské anabázi vrací do Československa. Na jednom z posledních lístků, které dostal poštou, má vzkaz, že rodina je u Šemíků v Prysku. V roce 1921 se na sčítání obyvatel objevuje František Janovský mladší u příbuzných v Hluboké blízko Trhové Kamenice. Je zapsán v domácnosti ovdovělé tety Kateřiny Žemličkové společně s babičkou Antonií Janovskou a s bratranci i sestřenicemi Žemličkovými. Otec František Janovský starší i matka Marie, rodem Šemíková, tu nejsou. Bývalý legionář se v nově vzniklé republice stal příslušníkem finanční stráže (tzv. respicientem). Víme, že se v následujících letech podruhé oženil a působil do konce 30. let na Slovensku. Rodačka z Ovesné Lhoty Marie Janovská pravděpodobně koncem války nebo v prvních letech po vzniku Československé republiky umírá. Nevíme kdy a kde. Pátrání pokračuje...

Hospoda č. 46

Na základě nových poznatků víme o něco více o historii místa, kde se provozovala ve Smrdově hospoda. Zadinovi, Zajícovi, Uhrovi, Jelínkovi. Příjmení, která jsou spojena na kratší nebo delší dobu s domem čp. 46. Začněme rokem 1654, můžeme dohledat Fabiána Šenkýře, jinak zvaného Fabiana Řezníka.

Tabela Tereziánského
katastru (1716)

V tabele Tereziánském katastru je k nalezení seznam, kde jsou uvedeni mimo jiné i šenkýři na panství Vrbice. Situace v roce 1716 byla následující.

Felix Nečas - Vrbický šenk

Mistr Polní - Vrbický
Václav Straka - Šenkýř Leštinský

Matěj Vaněk - Šenkýř Hor Vrbických

Václav Jelínek - Šenkýř Smrdovský
Panská chalupa ve Smrdově

Mrkvička - Mlynář
Jan Sýkora? - Panský mlynář

Kdy Jelínkovi hospodu převzali, o tom jsem zápis nedohledal. Šenk drželi desítky let. Ke změně došlo až koncem 18. století. To už měla jednotlivá stavení svá čísla popisná. František Uher byl hospodským na č. 46 nejpozději od roku 1799. Potom byl uváděn v matrikách jako šenkýř. Ještě v roce 1838 je veden jako hostinský. Předtím zde ale byli uváděni i pachtýři této hospody. Ti se zde střídali i ve 40. (Josef Suk) a 50. letech (Jan Trojánek). To už ale nebyl majitelem František Uher, ale Jan Zajíc.

Příběh, jak se rodina Zajícova dostala do Smrdova, je zamotanější a postupně se ho s potomkem Vladimírem Zajícem pokoušíme rozmotat. Asi před měsícem mi poslal následující zprávu.

Rád bych zmapoval osud mého prapradědy Jana Zajíce v období od roku 1830 do doby nabytí hostince. Matriky ve Žlebech dokládají, že po smrti jeho první ženy v roce 1825 mu zůstali 4 děti včetně mého praděda (tři další zemřeli), v roce 1829 se pak ve Žlebech znovu oženil a o rok později se mu narodil prvorozený syn s druhou ženou; záznam o jeho narození představuje poslední záznam o rodině Jana Zajíce ve žlebských matrikách. Poslední informaci ze Žleb máme z roku 1831, kdy zde prodává hostinec č.p. 80, který zdědil po svém otci Jiřím, kde dosud od narození žil a provozoval hostinskou živnost a kde se i narodily všechny jeho děti z obou manželství.

Narození Vojtěcha Zajíce (*1840) je první matriční záznam ze Smrdova, kde otec Jan vystupuje jako šenkýř na čp. 46.

*1.5.1840 Vojtěch, otec Jan Zajíc, kat. šenkýř, syn po + Josefu Zajíci
sign. 2546 matrika N index N 1805-1847 (Zámrsk)

Další potomek Antonín se narodil o dva roky později. U obou křtů asistovali stejní kmotři - bratr matky Anny Vojtěch Linhart a šenkýř Antonín Jelínek z Tupadel č. 31. Poté, co jsem panu Zajícovi tyto dva objevy poslal, odpověděl...

Dva zápisy o jednom gruntu

V gruntovní knize Vrbického statku z let 1628 - 1747, která je uložena v archivu Zámrsk, můžeme při listování narazit na dvě změny u jednoho gruntu na Horách Vrbických.
Ještě před tím si však povězme o situaci v této bývalé hornické osadě po roce 1650, tedy po skončení třicetileté války. Kromě Soupisu poddaných (1651), Berní ruly (1654) a Revizitace berní ruly (1673) máme k dispozici sirotčí seznamy (1680). Ze čtyř soupisů pro Hory se můžeme pokusit setřídit rodiny podle toho, jak se mohla příjmení proměňovat. Ona to tehdy byla vlastně příjmí, jakési přezdívky, které často souvisely s povoláním dané osoby.

1651 - Soupis poddaných	1654 - Berní rula	1673 - Revizitace	1680 - Sirotčí seznam
Martin Krs			Václav Hruška
Jiřík Záděra (tkadlec)			Pavel Jirkův
Matouš Veřejka	Matouš Veřejka	Jan Šindelář	Jan Schindlmacher
	Jan Krejčů (tkadlec)	Jan Krejčů (syn)	Jan Leinveber
Václav Krejčí (otec)	Václav Krejčí	Václav Lesák?	Václav Lesák
Jan Pospíšil	Jan Pospíšil (krejčí)	Jan Drahovzal	Jan Drahovzal
Jan Šemík (myslivec)	Pavel Chalupník	Pavel Chalupník	Jan Křivda
	Šimek	Václav Burýšek?	Václav Rohaut
	Jan (S)křivan (tesař)	Matouš Vondráček	Jan Pospíšil (ponocný)
			Pavel Šemík
			Matouš Vařejka
			Václav Dlouhý (šenkýř)

Na rozdíl od Smrdova, kde se usadil Adam Šemík, je situace na Horách Vrbických méně přehledná. Adama můžeme sledovat v rozpětí let 1651 až 1680. V průběhu sedmdesátých let je několikrát uváděn s příjmím Myslivec. Syn Pavel s rodinou byl 5. ledna léta páně 1680 zapsán s manželkou a několikaměsíčním synem v domě ponocného Jana Pospíšila na Horách. Na Horách, kde po roce 1650 žil pravděpodobný otec Adama. Jmenoval se Jan Šemík (myslivec). V roce 1653 prodal chalupu. Pojďme se podívat na zápisy v gruntovní knize. 16. října 1667 Jan Svoboda zakupuje od Šimona Křivdy dům s polnostmi. 

197.

Ssÿmon Kržiwda

a giž Jan Swoboda

Leta Panie 1667 prossaczowana chalupa

Matiegem Prasskem rychtaržem wrbitzkým

a Matiegem Jirakem konsselem wrbiczkým

tiez Janem Krziwdau konsselem horskÿm

Swobodowi za summu                        26 zl.

z toho sobie porazi po Dorotie manzielcze

sweÿ                                                      5 zl.

Ostatni summu ma na leta

doplaczeti

Dorotie dczerži nb. Ssymka a giž man-

zielcze Jana m(l)adssiho Albrechta       5 zl.

a Jakubowi Machkowi a Dorotie sestrže geho

rowným dilem                                       16 zl.

Stalo se na Cancelarži wrbiczke

dne 16. 8bris Anno 1667

Anno 1668 8. febr pro nemoznost neslozil – 0

Anno 1669 dne 20. Marti Jan Swoboda slozil

Dorotie sestrže Machkowi totiž                                                                           1 zl. 10 krejcarů

Genetická genealogie

Deset let se zabývám rodopisem a genealogií. Za tu dobu jsem prošel třemi fázemi, které pro jednoduchost pracovně rozliším číselně.

Genealogie 1.0 (bílé rukavice)

Výbavou genealogů byly od nepaměti papír a tužka. Zápisky vylepšené kartotečními lístky s poznámkami. Návštěvy archivů a opisy záznamů. Ke zvykům návštěv patřílo a stále patří používání bílých rukavic pro listování v cenných knihách. Rodopisci starého ražení byli obdařeni velkou dávkou trpělivosti a čas strávený cestováním do okresních nebo oblastních archivů nepočítali. Některé zvlášť vybrané dokumenty byly přeneseny na mikrofilmy. To stále vyžadovalo plánování cest do badatelny příslušného archivu. S vývojem digitální fotografie se pomocníkem rodopisce stává fotoaparát, se kterým šlo při návštěvě archivu zachytit desítky i stovky stran matričních knih. Toto období trvalo tak do roku 2008, kdy se začaly objevovat první výsledky digitalizace matrik.

Badatelna v Zámrsku

V Zámrsku, tedy ve státním oblastním archivu, ve kterém jsou uloženy nejstarší matriky z východních Čech a části Vysočiny, se digitalizace protáhla. To ale neznamená, že návštěvám archivů se v budoucnu při bádání vyhneme. Pocit, když držíte v ruce knihu, které se musel dotknout i váš předek, protože se třeba podepisoval jako svědek nebo jako rodič. K nezaplacení. Bohužel se dá čekat, že s postupující digitalizací originální knihy budou "mizet" v depozitářích.

Genealogie 2.0 (digitalizace)

Digitalizované matriky jsou dnes z velké části dostupné na internetu. Oblast Havlíčkobrodska, tedy i smrdovskou farnost,  můžeme takto celou prohledávat od začátku roku 2017.

Matriky na internetu

Internet jako ohromný zdroj informací, je dostupný ve dne v noci. Dohledané údaje, které vás mohou posunout v pátrání, si snadno zaznamenáte s pomocí genealogického programu, který vaše rodokmeny uchová lokálně nebo na síti. Svoje vývody či rozrody můžete sdílet s komunitou na internetu a to už je krůček ke genetické genealogii.

Genealogie 3.0 (genetika)

Koncem roku 2007 začala registrace prvních zájemců v projektu Genetika a příjmení. Na konci roku 2011 jsem se také přihlásil a v lednu 2014 se několik nositelů příjmení Šemík dovědělo, že patrně mají společného předka. O dva roky se podařilo zjistit z digitalizovaných matrik, že tím společným předkem byl Adam. Genetika tedy může vhodně doplňovat klasické dohledání v písemných archivních materiálech. Kromě yDNA testu můžeme vyzkoušet i jiné metody (mtDNA, atDNA). Rozdíl mezi nimi pěkně a stručně popsal Martin Kotačka a já si dovolím tento popis zde zveřejnit.

Nejrozšířenějším druhem testování u nás je mužská linie po Y-chromozomu. Y-chromozom se dědí vždy pouze z otce na syna a je to tedy přímá mužská linie v daném rodě, vždy levý okraj genealogického vývodu.

• Výhody testování: lze se dostat poměrně daleko, stovky až tisíce let nazpět; lze určovat zda lidé či rody stejného nebo podobného příjmení pocházejí ze společného prapředka; lze určit haploskupinu ("slovanská", "germánská", "keltská" apod.). Můžeme postihnout změny příjmení nebo třeba nalézt nezapsaného nemanželského otce, pokud máme štěstí a v databázi se objeví rod, z kterého neuvedený otec pocházel.
• Nevýhody: je to jen jedna okrajová část předků. Na to abychom poznali více dalších linií z vývodu (přes matky), musíme oslovit příbuzné, kteří jsou nositelé této linie po otcích nepřerušeně.
• Zhruba střední finanční náročnost; v rámci projektu Genetika a příjmení děláme základní test zdarma.
• Mohou se zúčastnit pouze muži.

Hřbitov v Sázavce

Necelých dvě stě let se pohřbívá ve farnosti na místě posledního odpočinku, které leží na výjezdu z obce směrem na Štěpánov a Leštinu. Posledních pětapadesát roků Sázavka, předtím celá staletí Smrdov.

Generace Šemíků zde měly svoje hroby. Leží tu předci ze Smrdova, Bačkova a zejména z Ovesné Lhoty. Hvězdička na leteckém snímku hřbitova se nachází v místě, kde byl pohřben poslední Šemík v linii, která ve Smrdově žila již od dob Adama Šemíka. Začátkem května 1929 byl Jan Šemík pohřben do hrobu, kde už na něj "čekaly" jeho první dvě manželky, Anna a Marie. Pravděpodobně byla na stejném místě pochována také dcerka Anastasie.

Selský rod ze statku č. 12 má následovníky, včetně mé maličkosti, ale již ne zde v Sázavce. Jediný syn Jana se přiženil do Rozsochatce, a tak po zemřelém převzal hospodářství jeho pastorek Jaroslav Malina. Do hrobu nebyl již nikdo další pohřben. Ani Anička Malinová, která tragicky zahynula v dubnu 1945.

hrob Jana Šemíka po roce 1970

V poválečném období to zprvu vypadalo, že pracovití sedláci budou mít možnost obdělávat půdu ku prospěchu jejich rodin i celé společnosti. Jenže přišla kolektivizace s více, ale později i méně dobrovolným zakládáním jednotných zemědělských družstev (obecně známá zkratka JZD). Jaroslav Malina byl po roce 1950 v rámci akce Kulak odsouzen ke dvěma rokům vězení. Rodina Malinova musela statek č. 12 opustit a odstěhovat se ke svým příbuzným.

pohled od hrobu Šemíkových z Ovesné Lhoty
náhrobek u hrobu Jana Šemíka chybí (2013)

Hospodářství zabrali družstevníci z nově vzniklého JZD. Syn Jana Šemíka již nežije. Je pochován na čachotínském hřbitově. Vnuk (můj děda) hospodaří v Rozsochatci. Na černobílé fotografii je vidět stav hrobu v Sázavce někdy v průběhu normalizace 70. let.

Na začátku roku 2012 jsem komunikoval s paní Pejcharovou, která mě odkázala na paní Jelínkovou z č. 14. Paní Jelínková mi ukázala opuštěný hrob na hřbitově v Sázavce, kde měl být pohřben můj prapraděd Jan Šemík.

Po několikaměsíční rozvaze jsem začal uvažovat, že si pronajmu místo, kde byl zmiňovaný Jan Šemík pravděpodobně uložen. Později jsem oslovil s dotazem tajemníka Cechu hrobnického Jaroslava Šejvla.

Průběžné výsledky

Tento web byl spuštěn v létě 2011. V době, kdy jsem také začínal naplňovat rodokmen osobami, které jsem postupně objevoval v archivech a na internetu. Blog semikovi.cz přitáhl největší pozornost ve druhém pololetí 2016.

Počty zobrazení stránek tohoto webu po měsících

Přírůstky v čase jsou vidět na následujícím grafu. K dnešku máme pohromadě téměř 800 předků (verze 24).

Počet osob v rozrodu Adama Šemíka

Jsou tam i poslední aktualizace, na které jsem narazil při psaní článků Hodinář z Leštiny a Granátník z Dolní Březinky. Najdete tam i upřesnění k Šemíkům z Prysku.