PF 2024

 

Na skok v Bačkově

Nic nepotěší rodopisce více, než když ho osloví kolega, který pátrá ve stejných místech a pošle mu nějakou novou informaci. Stalo se tak před pár dny i mě. Tím místem byl Bačkov.

Svatba ženicha Václava, syna Jana Šemíka a Magdaleny,
 a nevěsty Kateřiny Malinové z (Ovesné) Lhoty

Cituji z e-mailu kolegy badatele: Jen si možná dovolím doplnění - tady máte uvedenu svatbu mezi Václavem Šemíkem a Kateřinou Malinovou. Já jsem tu svatbu dohledal v roce 1831 [viz link]. Ale vychází z toho, že jde o jiného Václava, který je synem Jana a Magdaleny. Bohužel to neumím nikam zatím připojit, u vás v rodokmenu jsem ale našel Jana Šemíka (*1775), který by podle mého na to mohl sedět.

Bačkovská větev má počátek u Štěpána Šemíka. Syn Václav tedy měl v Bačkově jmenovce? V roce 1835 se Kateřině a Václavovi narodil v Bačkově č. 28 syn Josef [viz link]. U matky Kateřiny, dcery nebožtíka Josefa Maliny ze Lhoty (Ovesné) je oproti svatbě rozdíl ve jménu Malinovy ženy, tedy babičky narozeného Josefa (Magdaléna / Kateřina). Domníval jsem se, že Václav Šemík byl třikrát ženat. U svatby s Kateřinou mu bylo již 40 let, ale otec Jan není označen +, tedy že by byl po smrti.

Václavova druhá manželka, Marie Kudrnová, zemřela 2.3.1831 v Bačkově 28. Po dvou měsících se v Bačkově 28 žení opět Václav. Je to jiný Václav?

Václav se narodil někde mezi Smrdovem a Bačkovem. Jeho otci Štěpánovi se ještě před svatbou s Annou Malinovou ve Smrdově narodila r. 1781 nemanželská Alžběta. Svatba byla o několik měsíců později "in nova villa". Mohla by to být Nová Ves u Leštiny. Po 10 letech přišli na svět Václav a Anna. Je docela možné, že se v Bačkově nenarodili. 

Rod Šemíků v Bačkově začínal v č. 1. Štěpán zemřel 25.2.1818. O několik týdnů později (28.4.) se žení syn Václav. Manželka Marie Thame (jinak i Tame či Taumer) je původem z Tisu. U jejího otce Antonína je uvedeno povolání cihláře. Na konci roku 1818 se narodil František, první syn Marie a Václava Šemíkových. To již žili v č. 28. Trochu mi nehraje, že by v jednom domě současně žili dva Václavové. Datum narození Václava (1791?) ani svatbu s Marií Kudrnovou (1820?) se mi nepodařilo nalézt.

Začátkem listopadu 1822 se koná svatba sestry Václava. Anna je oddána v Bačkově č. 2 za Josefa Tame (opět cihlář, syn Antonína?). Jako otec 30 leté Anny je uveden zesnulý domkář Štěpán Šemík z Bačkova. 

Ještě jednu nesrovnalost jsme našel. V indexu oddaných je u svatby s Kateřinou Malinovou jméno Václava škrtnuto a dopsáno jméno Josef. Strana 122 a 199. Nevěsty se jmenují stejně. Na straně 122 je Josef uveden v č. 26 (je ale ze Lhoty). Nad jménem Josef je dopsáno a škrtnuto Václav. Něco mi říká, že při zápisu svatby s Kateřinou došlo u rodičů Václava k omylu.

Na závěr jedna zajímavost. Za pár dnů propadne státu jeden malý pozemek v okolí Bačkova, který vlastnil Josef Šemík s manželkou. Josef byl vnukem Václava, u kterého jsem tento příspěvek začínal.

Život přináší smutné náhody

S Petrem Šemíkem jsem mluvil naposledy minulou středu. Domlouvali jsme si schůzku na čtvrtek 23. listopadu. Měli jsme se sejít ve čtyřech: já, Petr a dva Martinové, všichni Šemíkové. Jeho místo zůstalo prázdné. 

Upřímnou soustrast jeho rodině a věnujme Petrovi tichou vzpomínku, ať jsme kdekoli.

Pražský adresář

Pražské kontakty, které lze dohledat v adresářích či telefonních seznamech, nám pomohly mapovat příchod jednotlivých Šemíků z Vysočiny do metropole království. Dnes již máme ucelený přehled, jak přibývalo v Praze Šemíků před vznikem republiky v roce 1918.

První byla Marie Šemíková. V polovině 19. století přišla do Prahy jako služebná. Začátkem 80. let předminulého století přichází na Žižkov vdova Kateřina Šemíková s téměř dospělým synem. Jan Šemík se stal kupcem, oženil se, přišly děti... hrob má na Olšanských hřbitovech. Na prahu 20. století následuje Karel Šemík, rodák z Ovesné Lhoty. První rok žije, stejně jako Jan, na Žižkově. Ožení se a stěhuje se do Holešovic.

Mapa Nuslí kolem roku 1910.
Modře bydliště Marie. Červeně místa, kde bydlela Anna.

V té době můžeme nalézt v pražských Nuslích Marii Pipkovou, rodem Šemíkovou ze Smrdova. V roce 1897 přichází do Záběhlic - Práče rodina Václava Šemíka. Ale zpět do Nuslí. Počátkem roku 1905 se přistěhovala do Prahy rodina Aloise Šemíka. Ten tragicky umírá a vdova Marie se synem Aloisem se během několika málo let třikrát stěhuje v okolí Riegrova náměstí (dnes Bratří Synků). Od začátku roku 1909 vdova Marie Šemíková žije ve společné domácnosti s vdovcem Ludvíkem Kunešem.

Dvojnásobná vdova Anna Šemíková mezi roky 1907 a 1910 bydlí nedaleko od Marie.

Adresář královského hlavního města Prahy (1910)

Dostáváme se do roku 1910. Znaly se obě ženy? Těžko říct. Na mapce Nuslí z té doby jsou modře zakroužkovány domy, ve kterých bydlela Marie, vdova po brzdaři státních drah.

Červeně pak jsou označena místa bydliště Anny. Tady jsem narazil na určitý rozpor. V adresáři vlevo je poslední adresa krejčové v Nuslích ve Vladimírově ulici 272 (otazník na mapě). V policejních pobytových přihláškách je uvedeno číslo 2, což je blíže náměstí v těsném sousedství poslední adresy Marie. Obě dvě vdovy se poměrně často stěhovaly. Ani jedna zcela jistě neměla život jednoduchý.

Na závěr dnešního psaní ještě jedna historická fotografie. Havlíčkova ulice, dnes Nuselská. V pozadí Riegrovo náměstí. Cukrářství bylo na rohu křižovatky s ulicí Vlastislavovou.

Další triangulace

Tento týden byl příležitostí ke vzpomínkám na naše předky. Včera a dnes jsem s maminkou navštívil hroby v Sázavce, Čachotíně (otcova strana) a na Vraclavi u Vysokého Mýta (matčina strana). Před pár dny - 2. listopadu - se však stalo něco pozoruhodného. V den vzpomínky na všechny věrné zesnulé jsem našel ve schránce elektronické pošty tři zprávy týkající se pátrání po předcích. Není pravidlem, že se po mých pokusech o kontaktování potenciálních shod v rodokmenech či DNA testech dočkám odezvy. A tento čtvrtek jsem se dočkal reakce hned ze tří stran. To je úplný svátek. Kdo někdy zkoušel oslovovat shody v genealogických nebo genetických databázích, mi určitě dá za pravdu.

Ledvinkovi - 7 generací

První ze tří výše uvedených zpráv byla reakcí na komunikaci začínající v srpnu tohoto roku. To jsem na MyHeritage objevil sice nevelkou, ale jistou shodu atDNA. 0,7% (47,7‎ cM) na 10. chromozomu. 

Triangulace - průnik shod tří jedinců

Na můj tehdejší dotaz: „Nemáte příbuzné/předky někde na Havlíčkobrodsku?“ jsem dostal odpověď. „Předky mám Havlíčkovu Brodu nejblíže u Chotěboře - větev od mojí babičky. Rodiny Zítkových a Němcových.“

Protože shoda byla i u mého strýce z otcovy strany, moje otázka směřovala k území, kde bychom mohli mít společné předky. V další zprávě došlo k upřesnění lokalit předků shody: Rozsochatec, Čachotín, Bezděkov, Přísetice. Přihořívá. Ledvinkovi z Rozsochatce. Anna Ledvinková přišla na svět 10.3.1797 a byla sestrou Martina Ledvinky. Oba se narodili a vyrůstali v Rozsochatci č. 30. Martin převzal rodný statek a Anna se přivdala do rodiny čtvrtláníka Zítka do Čachotína.

Vnuk Anny, Josef  Zítko se narodil svobodné matce Kateřině Kutilové, když byla ve službě na čachotínském statku. Jakub Zítko byl tehdy v Rozsochatci (č.1?) nádeníkem. Svatba se konala až po narození druhého dítěte Kateřiny. Obě děti byly po svatbě (29.5.1860) legitimizovány. Svatba rodičů se konala v Rozsochatci č.31. Jakub byl toho času ve službě v č.3. V sousedním statku č.4 byl nádeníkem i syn Josef Zítko. Ten se oženil 14.5.1882 s Annou Břízovou, která pocházela z Bezděkova č.15 a v době svatby byla podruhyní na Skořetínském dvoře.

Podle všeho byl Josef i genetickým synem Jakuba. Následná svatba legitimizovala otcovství. Vychází mi tedy, že jsme se Štěpánem příbuzní přes 5. koleno - 5C1R.

Roman Š. - Jiří Šemík - František Šemík - Anežka Ledvinková - Josef Ledvinka - Martin Ledvinka - Jan Ledvinka & Dorota Klementová - Anna Ledvinková & Josef Zítko - Jakub Zítko - Josef Zítko - František Zítko - Věra Zítková - Helena Boušková - Štěpán V.

►0,7% (47,7‎ cM); 1 sdílený segment; nejdelší segment 47,7‎‎ cM na 10. chromozomu◄

Moje shoda se Štěpánem (okrová barva na obr.) je větší než shoda mého strýce Jiřího (4C2R).

►0,3% (20,5‎ cM); 1 sdílený segment; nejdelší segment 20,5‎‎ cM na 10. chromozomu◄

V průniku máme společnou část 20,2 cM.

V úvodu jsem zmiňoval tři zprávy v jeden den. Ke zbylým dvěma se dostanu v některých z příštích příspěvků.

Kde se na Vyšehradě sejdeme

Kde se na Vyšehradě sejdeme? Na to nám dá odpověď anketa, kterou vidíte pod obrázkem pražského panoramatu. Neváhejte a vybírejte.

vybíráme místo srazu v areálu Vyšehradu

Máme tři možnosti. Tou první je místo u rotundy sv. Martina, které známe ze setkání v květnu 2016. Druhou možností je místo na vyhlídce Gorlice. Tam jsme byli v roce 2012. V neposlední řadě je ve hře vyhlídka Starého purkrabství. Co říkáte? 

Momentka z Podolí

Na Vyšehradě si můžeme dopřát výhledy směrem k Pražskému hradu, směrem na Smíchov nebo proti proudu Vltavy směrem na Dívčí hrady i na Podolí a Pankrác.

Máme čas. Ještě více jak šest měsíců. Pro ty, kteří to mají do Prahy daleko, můžeme zkusit zařídit ubytování. Pro ty, kteří to mají obzvláště daleko, budou moci s námi být alespoň prostřednictvím video přenosu.

Závěrem ještě zopakuji výzvu. Loni v říjnu jsme uložili Adamovu radlici do kapličky v Ovesné Lhotě. Najde se někdo splňující podmínky pro převzetí štafety? Ta či ten, kdo podmínky splňuje, může využít kontakt, který je uveden vpravo nahoře nad štítky na této stránce. Příští rok bude příležitost získat Adamovu radlici pro někoho z narozených v letech 2000 až 2006.

Kořeny Lenochů

Tentokrát budu psát o linii mé matky, která pochází z oblasti na jihozápad od spojnice Zámrsk, Vysoké Mýto, Litomyšl. Můj děda se jmenoval Jan Lenoch, praděda také Jan Lenoch a prapraděda...

Tady využiji textu sepsaného farářem Josefem Malým, který byl duchovním na farnosti v Morašicích. Citace je z kroniky s poznámkami a výpisy z matrik předků z rodu Slupeckých. V nadpisu knihy si můžeme přečíst vročení „Vánoce 1962“. Byl to tedy pravděpodobně dárek někomu z rodiny makovských Slupeckých. Prapraděda z Makova, obce nedaleko od Litomyšle, byl zajímavou osobností a určitě se k němu a jeho rodu ještě v příštích měsících vrátím.

Do textu jsem nezasahoval s výjimkou několika upřesňujících poznámek v hranatých závorkách.

Dne 5. února r. 1902 zemřel na statku v Makově č. 18 zemský poslanec Jan Lenoch ve stáří 58 roků. Za veliké účasti sousedů a obyvatel z celého okresu (byl také okresním starostou) a deputací poslaneckých klubů a úřadu byl 8. února pohřben u kostela v Makově. Po něm na jeho místo [v zemském sněmu] byl zvolen Fr. Dostál z Morašic z č. 8 (†1921). Poslancem byl zvolen Lenoch za stranu mladočeskou, pak přišel do nově založené agrární strany. Zvolen byl beze vší vlastní agitace v klidných vodách r. 1895, neboť svým vystoupením, mírným jednáním a poctivostí si získal všude oblibu. Byl měkké, nevýbojné povahy, úzkostlivě spravedlivý. Nosil vousy (neholil se) a čamaru. Zemřel raněn mrtvicí a byl zaopatřen svátostmi. Svatbu měl asi v Dolním Újezdě 12. 2. 1895, odkud byla jeho 20 letá nevěsta Kateřina roz. Prokopová. Jemu bylo tehdy již přes 50 roků.

Do Makova se dostal otec poslance Jana Lenocha asi roku 1840. Jmenoval se Jakub Lenoch a narodil se v Seči Vidlaté (č. 41) jako syn Jakuba a Mariany roz. Dočkalové z č. 42 asi v roce 1814 nebo 1818 [bylo to 12. 1. 1817]. Do Makova se přiženil k Anně Havlíkové narozené r. 1820, která byla dcerou Jana a Kateřiny roz. Němcové z č. 10. Rodiče její se narodili r. 1791. Pan Jakub Lenoch v Makově č. 18 zemřel 18. 4. 1885 už jako vdovec.

Lenochové

Pocházejí ze Seče Vidlaté, odkud se rozšířili i do jiných vesnic. V Seči žili donedávna, a byl to starobylý rod, jehož první známý předek Jíra Lenochů.

Jíra začíná pořadí sedláků v Seči v nejstarším vrchnostenském urbáři – seznamu poddaných a jejich povinností – z roku 1548, tedy před více než 450 lety. Tehdy bylo v Seči jen 23 usedlostí. V Chotěnově, který patřil k sečské rychtě, jich bylo 6. Rychtář měl rychtu výsadní a šenk. Statek ten stával tehdy na kraji obce vpravo, kde asi začínalo původní staré pořadí gruntů před očíslováním z roku 1771 . V Seči, podobně jako v některých jiných obcích, se později okolo r. 1806 číslování měnilo, což třeba mít na paměti při určování starých sídlišť. V Makově naštěstí takových změn, s nimiž si mnozí kronikáři nevěděli rady, v číslování nebylo.

Soupis poddaných podle víry z roku 1651 (Chrudimsko)

V podrobnějším panském urbáři z r. 1659 začíná pořadí Jakub Lenoch. Je to patrně stále stejný statek na tehdejším dolním okraji obce. Svobodná rychta je až třetí statek v pořadí, a patří Janu Tomanovi. Asi před 250 lety se přiženil na rychtu V. Flieder. Rod jeho tam byl až do zániku rychty po požáru někdy po r. 1880. Dnes rychta už neexistuje.

Lenochův starý statek měl tehdy 32 strychů čili korců (jiter) polí. Luka dávala 3 fůry sena. Větší louku neměla ani rychta, která měla 50 strychů polí. Ostatní statky měly 20, 22, 24, 26, 30 až 40 strychů. Povinnosti z takového statku byly asi podobné jako v jiných vesnicích.

Po otci Jakubovi syn Jakub mladší „ujal grunt s rolí a jiným příslušenstvím za cenu 397 kop grošů“. Bylo to roku 1665 zjara a inventář na statku nebyl příliš rozsáhlý: 3 klisny, 1 vůz kovaný, 1 pluh, 3 brány, 2 krávy, 2 kusy jalovýho… Podíly ostatním dědicům splácel po celý život až do smrti r. 1691 [20. 9. 1692], a po něm dál vdova [Anna].

27.10.1653 oddáni Jan Lenoch a Kateřina Drahošská

Jeho bratr Jan se přiženil na statek č. 26 v Seči, kde zemřel hospodář Vavřinec Drahoš asi bezdětný, a Lenoch si vzal vdovu Kateřinu. Staré jméno na statku zůstalo žít dále „po doškách“ a říkalo se stále u Drahošů. Toto jméno zůstalo i v matrikách, ač by se potomci – a patří mezi ně i Drahošové v Makově č. 35 – měli správně jmenovat Lenochové.