Genetické hodiny netikají

1. ~1800, před ~200 lety

Před rokem jsem spřádal plány na podrobnější ověření matričních údajů rekreační genetikou. Vytipoval jsem si dva vzdálené bratrance, po jednom z každé druhotné linie Šemíků. Záměrem bylo rozvětvit genetický strom mužské linie rodu Adama Šemíka. Bohužel se pokus nezdařil. Experimentoval jsem a nezvolil osvědčenou službu Family Tree DNA. Zkusil jsem test, jehož výsledkem neměl být jen soubor dat po sekvenování více než 600 000 známých SNP ve stromu chromozomu Y, ale celého genomu, včetně 22 autozomálních chromozomů (atDNA) i mitochondriální DNA (mtDNA). Zvolená laboratoř po mnoha měsících čekání a marné komunikace byla, díky reklamaci u mé banky, nucena vrátit finanční obnos na můj účet. Varuji tímto před službami společnosti Dante Labs.

2. ~1630, před ~400 lety, R-FT176941

Začátkem minulého roku se nám potvrdila teorie společného předka Adama Šemíka. Dopomohl nám k tomu Petr Šemík svým vzorkem Y-DNA. Datum narození Adama odhadujeme na rok ~1630. Časový odhad, jak hluboko v minulosti máme společného otcovského předka, se na základě analýzy soukromých a veřejných SNiPů postupně nevýrazně měnil. Před rokem bylo TMRCA okolo roku 1616. Letos se po novém objevu, jehož popis bude následovat, odhad změnil na dnešních ~1639 (1616 → 1617 → 1649 → 1640 → 1639).

Změny Y-DNA probíhají mnohem pomaleji, než je tempo šneka, jehož ulitu jsem zachytil na hrobě, kde je čerstvě napsáno jméno mého 9. bratrance. Naše Y-DNA je až na několik rozdílových SNP shodná. A tak to i zůstane pro budoucí generace.

K tomu, abychom pronikli ještě více do minulosti, máme v případě písemných dokumentů šanci nevelikou. I příjmení či příjmí už nebude nápomocné jako v době matriční.

3. ~800, před ~1200 lety, R-FT174249

Během letošního února a března se nám „vyloupl“ nový vzdálený příbuzný. Narodil se v Severní Dakotě, ale kořeny v otcovské linii má v Čechách, na Vysočině, v okolí Hlinska. Family Tree DNA tohoto přes několik desítek kolen vzdáleného bratrance zařadila do původně Šemíkovské haploskupiny R-FT174249. Naše původní skupina dostala pojmenování po dalším z veřejných SNP: R-FT176941.

Odhad doby nejbližšího společného předka se vyvíjel (1049 → 825 → 819 → 818). Poslední odhad je z konce května.

Je otevřené, kdy naše mužská linie dorazila do střední Evropy. Po pověstné stepní dálnici kočovali do Panonie postupně nomádské kmeny jako byli Alani, Hunové, Avaři, Maďaři... Když přišli kolem roku 900 do nížiny za Karpaty maďarské kmeny, nebylo tam liduprázdno. Je zajímavé, že tu kočovníci vnutili starousedlíkům (i těm slovanským) svůj jazyk. V Bulharsku to bylo jinak. Tam nomádské bulharské kmeny přijali jazyk starousedlíků. Častou chybou při pohledu do dávnější historie je slučování populační genetiky, srovnávací lingvistiky a sociokulturních vlivů.

4. ~1000 př. n. l., před ~3000 lety, R-FT172727

V průběhu roku 2021 se objevil na YFULL vzorek s iránskou vlaječkou. Z toho by se dalo s jistou nemalou pravděpodobností vyvodit, že v době před třemi tisíci lety lze očekávat výskyt předků v naší mužské linii někde v oblasti severního Iránu, Afghánistánu, Kazachstánu. Skytové, Sarmaté, Alani. To jsou etnika, kde bych tušil výskyt této haploskupiny v době před naším letopočtem. Bohužel pak je mezera až do období „stěhování národů“.

Zde důrazně upozorňuji, že sledujeme cestu v času a prostoru jedné otcovské linie. Naši ostatní příbuzní, např. v čistě mateřské linii (mtDNA), by měli migrační trasu zcela jinou.

od Adama k Adamovi

Společní předci

Dnes se podíváme na naše předky s velkým časovým odstupem. Ale začnu jednou poznámkou, o kterou jsem požádal kolektivní internetové kolektivní vědomí - chatGPT.

Podle různých genetických studií a modelů populace, lze odhadnout, že v Evropě, a tím pádem i ve střední Evropě, mají všichni lidé společné předky pravděpodobně někdy kolem středověku. Je to dáno tím, že populace se v průběhu staletí míchaly a zůstávaly relativně blízko sebe geograficky, což vedlo ke sdílení genetického materiálu.

V praxi to znamená, že pokud byste šli zpět po své rodové linii a sledovali každou generaci svých předků, někdy mezi 10. a 15. stoletím byste pravděpodobně našli společné předky s většinou lidí ve střední Evropě. Shrnuto, z genealogického a historického hlediska je pravděpodobné, že lidé ve střední Evropě mají společné předky, kteří žili někdy během středověku, což je období mezi 5. a 15. stoletím.

Teoreticky máme 62 předků v 5 generacích

Tento jev ukazuje rozpor mezi genealogickou teorií a praxí. Všichni máme dva rodiče, 4 prarodiče a s každou další generací se počet předků teoreticky zdvojnásobuje. V praxi však dříve nebo později narazíme na tzv. ztrátu předků. K té dojde, když se uskuteční sňatek mezi příbuznými, někdy bližšími, někdy i hodně vzdálenými. Graficky to vypadá, že se ve vývodu "ztratí" jedna linie prapraprarodičů. Nebo jinak - narazíme na stejného předka ve více liniích.

Má to však háček. Společné předky můžeme hledat v písemných dokumentech. Tam obvykle skončíme v 18. století. Máme-li trošku štěstí, dostaneme se o století dříve a pokud máme štěstí ještě větší, můžeme se dostat před rok 1600. S pomocí genetiky, konkrétně autozomálního testu (atDNA), lze ověřit společné předky v průměru do úrovně 6. až 8. generace, tedy ne hlouběji než je doba matriční.

Jistou šancí, jak objevit společné předky v době středověku a v ještě starších obdobích, je držet se čistě otcovské linie (Y-DNA) nebo mateřské linie (mtDNA). O tom ale až někdy příště.

Kdo měl přijít, nepřišel

Přišli ti, kdo chtěli přijít 

Počínaje rokem 2011 začala tradice setkávání našeho klanu. V posledních letech byla ale přerušována. Jsem opravdu rád, že se tento rok opět podařilo navázat dalším srazem. Je přestupný rok a to znamená uspořádat setkání na Vyšehradě. Tak to bylo i v letech 2012 a 2016. Rok 2000 byl rokem covidové pandemie.
Na hromadné fotografii můžete spatřit v ruce jednoho z účastníků Adamovu radlici. K mé lítosti však nepřišel ten, kdo měl přijít. Tedy někdo, kdo by převzal štafetu a opatroval trofej do dalšího roku. Nyní budeme čekat, zda se tohoto úkolu ujme někdo z mladší generace. Jsem tu a jestliže budete mít zájem, pomohu s organizací příštího srazu. Abych nezapomněl. Dnes mají svátek všechny matky. I proto se naše srazy konají obvykle o víkendu, kdy je tento svátek v kalendáři.

Není Semík jako Šemík

Hálkova ulice čp. 1631, kde žil Václav

Co udělá přidání či vynechání „háčku“, o tom jsem se zmiňoval již před deseti roky. Václav Semík, povoláním obchodník s máslem, jehož zkomolené jméno bylo otištěno 1. března 1892 v rubrice úmrtí listu Národní politika. Václav nebyl rodilý z Rožďálovic, jak je uvedeno v matrice zemřelých.

Václav se narodil 31. března 1847 v Pševsi u Kopidlna. V matrice je jako otec uveden František Šemík a není to jediný zápis, kdy je Semík zapisován jako Šemík. Svatba Františkova bratra na začátku roku 1847 je podobný případ. Ženich Václav je v knize oddaných v Chotěšicích uveden jako Wáclaw Šemik. Čeledín Václav, tehdy 22 letý nezletilý, potřeboval ke svatbě svolení otce Jana Semíka, jehož vlastnoruční podpis můžeme v chotěšické matrice najít. Abychom se nezapletli hned na začátku. Václav z Chotěšic byl strýcem Václava (*1847) a jeho bratrů.

Humoristické listy, výtisk: 27.5.1892
Stránka: (7) 

Víme o dvou bratrech. O starším Josefovi (*1845) a nejstarším Janovi (*1838). Jan zdědil po otci Františkovi kovářské řemeslo. Povíme si o nich a o Janových potomcích na závěr tohoto textu.

Josefa Semíka nalézáme v novinách z roku 1892. Stejně jako mladší bratr žije v Praze. Obchoduje s podobným sortimentem jako Václav. Zboží prodává v Rytířské ulici. V Národních listech z let 1895 a 1899 jsem objevil oznámení o dvou svatbách. První byla svatba vdovce Josefa Semíka, druhá pak svatba jeho syna Josefa. Josef mladší se narodil v Rožďalovicích a v Praze pracoval jako technický úředník u firmy Müller a spol. V době kolem roku 1900 žil mladší Václav se Žofií Havlovou v Salmovské ulici. Oddáni byli v blízkém kostele sv. Apolináře. Kde bydlel ale Josef Semík starší? V případě jeho svatby, kdy mu bylo již téměř 50 let, je uvedena adresa Praha čp. 491 - I. To je dnes Železná ulice nedaleko ulice Rytířské a nedaleko kostela sv. Havla, kde se svatba konala. U svatby syna je v matričním zápisu uvedeno čp. 491 - II. To je v ulici Kateřinské, mimochodem někde mezi Salmovskou ulicí a sv. Apolinářem.

svatba Františkova bratra Václava, synů Jana Semíka

Spíš to ale vypadá, že Josef starší s rodinou žil tou dobou v Praze 1 na Starém městě. Těsně před smrtí zde měl pobýval i jeho otec František Semík. Ten umírá 5. dubna 1896 ve věku 80 let. Zatím se mi nepodařilo objevit místo a přesné datum jeho narození. Františkův otec Jan Semík (*1790) se narodil v Chomuticích a byl později uváděn jako baráčník či bývalý chalupník. František se stal kovářským mistrem a ze zápisů v matrikách je zmiňován v Kněžicích, Pševsi, Rožďalovicích, Nových Zámcích u Křince, Mcelích a Praze.

svatba Jana, syna Františka Semíka

Jestliže bratři Václav a Josef odešli do Prahy, Jan podědil po otci kovářské řemeslo. Zůstal v Rožďalovicích, kde se i v roce 1863 oženil a jeho manželka těsně po svatbě přivedla na svět syna Václava. Ten zamířil také do města. Bydlel v Kolíně, kde pracoval jako úředník. Víme, že žil s Antonii Borkovou. Rok svatby v Kolíně neznám, jen že to bylo 22. října.

Na sklonku roku 1899 se manželům narodil syn Bohumír. Zachoval se jeho domovský list, ze kterého se dá vyčíst datum narození, že studuje medicínu a že má domovské právo v Rožďalovicích. I když se již narodil v Kolíně, byl zapsán ve svých 25 letech stále do matriky obecních příslušníků v obci, odkud pocházel otec.

Co napsat závěrem. Rod Semíků je přibližně stejně málo početný jako rod Šemíků. Tak, jak jsem na začátku bádání odhadoval, že kořeny Šemíků jsou na Havlíčkobrodsku, dovolím si tipnout, že Semíci jsou z oblasti Jičínska. Několik let jsem hledal nějakého Semíka, který by měl zájem pátrat a bádat. Uspěl jsem u vnuka Bohumíra a v současné době je vzorek jeho DNA v laboratoři. Autozomální i Y DNA nám může naznačit nebo vyvrátit, zda máme něco společného.

Národní politika, 28.6.1925, stránka: 5

Šemiskovi

Je čas velikonočních svátků. Ty letošní se posunuly až na přelom března a dubna. Neobvyklým jevem těchto dnů je patrný opar způsobený prachem ze Sahary. Já si navíc "vykoledoval" pásový opar, a tak tento text píšu v určité nepohodě.

 začátek února <Block Tree> začátek března

Už v polovině února jsem předeslal, že je něco ve vzduchu. Začátkem března se objevil kontakt na toho, kdo by nám mohl pomoci zmapovat období, ze kterého již nemáme písemné dokumenty. Okamžitě jsem poslal e-mail s dotazem, zda by neznámý mohl aktualizovat zemi původu otce. Nebudu vás napínat. Anglicky psaná odpověď přišla ještě tentýž den:

„Oba rodiče pocházeli z Čech. Otec - imigrační údaje z minulosti neznámé, pravděpodobně se rodiče přistěhovali před jeho narozením a matka v 8 letech.“

Od té doby se rozjela čilá vzájemná korespondence.

„Pro upřesnění. DNA je od mého otce, kterému bylo nedávno 95 let. Narodil v Severní Dakotě (USA). O tehdejší době toho moc nevím a táta také ne. Říkal mi, že se jeho matka narodila ve vesnici, která zní nějak jako Domacia. Prarodiče se oba narodili v roce 1897, otec Alvin v Minnesotě (USA). Matka se dožila 102 let!“

Joseph Miska - úmrtní list

Záchytným bodem bylo příjmení Miska. V Čechách se toto jméno nevyskytuje, zato Miška a zejména Myška je méně či více časté. Ed Miska mi ještě prozradil, že objevil úmrtní list Josefa, otce Alvina.

A dostáváme se o další generaci zpět. Otcem Josefa byl John/Jan. Oba se narodili v Evropě. Pro upřesnění bylo dopsáno Czechoslovakia. Kde bychom ale měli v bývalém Československu hledat rodiště Jana a Josefa? Náhoda tomu chtěla a během několika dní jsem našel, že rodina Jana Myšky opustila 16. května 1877 přístav v Hamburku. Podstatné je, že rodina pocházela ze Studnice, což je ovšem jméno hned několika obcí v Čechách a na Moravě. Zatím jsem předběžně zkoumal Studnici u Hlinska, kde sice nežili Myškovi, ale Miškovi ano.

zdroj: Ancestry.com (placená služba)

Společně s rodinou Jana/Johna z Hamburku se na lodi Suevia vydávají přes oceán další lidé z obce Studnice. Jednalo se o rodinu Antonína Misky/Mišky/Myšky. Dále to byla rodina Čápových, rodina Zejdlíkových, Josef Pešava se synem a Anna Čapková.

V matrice narozených ve Studnici jsem postupně našel Josefa (*1868), Jana (*1846) a Václava (*1811). Matriční kniha uvádí datum Janova/Johnova narození 8. ledna 1846 a liší se od data na hrobě - 24. srpna 1846. Stejně tak u Josefa je rozdíl (21. a 17. ledna 1868).

R-FT174249

V nejbližších dnech se objeví ve stromě FamilyTreeDNA třetí kolečko s trikolórou. Dočkali jsme se vzdáleného bratrance, který – ač je mezi námi a naším společným předkem propast více jak 1000 let, což je přibližně 30 generací – s největší pravděpodobností již žil ve střední Evropě. Odvozuji to ze skutečnosti, že Studnice u Hlinska a Smrdov/Sázavka u Světlé nad Sázavou jsou vzdušnou čarou vzdáleny pouhých 35 km. Kdy do Evropy přišli jeho předci, je věc otevřená. 

Pojďme se zastavit u nadpisu tohoto příspěvku. Vypadá to jako příjmení, ale není to příjmení. Existuje však příjmení Šemík a příjmení Miška. Jméno Miška je zhruba dvakrát častěji zastoupeno v populaci České republiky. Z obou těchto rodů emigrovaly rodiny do Ameriky a tam "přišly" o háček. A tak by to mohli být i Semiškovi. Na jménu nesejde. Důležitý je společný předek.

Návštěva Brna

8. března jsem byl pracovně v Brně. Tento den je připomínán nejenom v souvislosti s MDŽ (ví mladší generace, co je to za zkratku?), ale i se jménem zakladatele genetiky.

hrobka augustiniánů
Gregor Mendel a další

Mendelianum jako součást Moravského zemského muzea tento den uspořádalo dvě zajímavé přednášky související s Gregorem Mendelem. Březnový Mendelův den navazuje na únorový Darwinův den, věnovaný otci evoluční teorie, a předchází dubnovému Světovému dni DNA, oslavujícímu molekulu života. Symbolicky tak propojuje základy moderní vědy o živé přírodě v souladu s během historie.

A proč tento den? Představte si, že je 8. březen 1865 a v Brně se koná důležitá přednáška. Řečníkem je Gregor Mendel, augustiniánský kněz a vědec, který se chystá sdělit světu revoluční objevy. Jeho práce s hrachem odhalila tajemství dědičnosti a položila základy moderní genetiky. O 150 let později, v roce 2015, se Mendelovo dílo dočkalo zasloužené pocty. V brněnském Mendelianu, muzeu věnovanému jeho práci, se zrodil nápad oslavovat 8. březen jako Mezinárodní Mendelův den.

Před pár lety se připomínalo 200 let od narození Gregora Mendela a při té příležitosti došlo k exhumaci ostatků. O pět měsíců později zveřejnili vědci z Masarykovy univerzity a zástupci augustiniánského opatství podrobnosti z výzkumu. Z pohledu genealogie je zajímavé, že matriční záznam o narození udává datum 20. července 1822. Sám Johann Gregor uváděl jako datum, kdy se narodil, 22. 7.

Když už jsem se zastavil na brněnském Ústředním hřbitově, vyhledal jsem i stopu Šemíků v Brně. Jindřich a Božena Šemíkovi žili na Slovensku nedaleko Žiliny. Poslední roky života byli v péči dcer v Brně.

Vídeňské matriky

Stopy, které nás dovedly za Šemíky do Vídně, doposud odhalily dva případy. Dva Josefové z Bačkova, tovaryši krejčovského řemesla, odešli koncem 60. let 19. století na zkušenou do metropole na Dunaji.

3.2.1910 zemřel ve Vídni Josef Šemík

Jeden z nich se později vrátil, oženil se a žil v Chrtníči. Starší Josef Šemík, ročník 1852, ve Vídni zůstal. Také se oženil. Díky placenému přístupu k vídeňským matrikám se můžeme přes indexované záznamy dostat nejen k informaci o Josefově smrti, ale i k narození jeho čtyř dcer. Manželka Marie, rodem Marešová, v roce 1888 porodila dvojčata - Josefu a Giselu.

21.2.1888 nar. Josefa a Gisela

Nejstarší dcera Anna Alžběta (*1883) se narodila, stejně jako její sestry, ve farnosti Wienrossau. Ve stejné farnosti došlo k poslednímu rozloučení s Josefem i Giselou, která zemřela ve stejném roce jako otec. Dcera Marie Šemíková zde měla v roce 1915 svatbu. Do Vídně odešla z Bačkova také Josefova sestra. Víme to, protože se v srpnu 1895 Barbora Růžičková, rozená Šemíková, přivedla na svět dceru Stefanii Annu.

Květen se blíží

Nedávno se mě někdo ptal, proč všechny ty aktivity spojené s pátráním po našich kořenech dělám. Těch důvodů je hned několik a stručně se dají sepsat do krátkého seznamu.

genetická genealogie
foto: geralt, Pixabay, CC0 1.0 DEED

Proč to dělám?

- poznávám sám sebe (osobní aspekt)

- objevuji neznámé (objevitelský aspekt)

- zjišťuji, jak to bylo (detektivní aspekt)

- uchovávám informace, které po nás už nikdo nemusí mít šanci zjistit (archivářský aspekt)

- navazuji nové a obnovuji staré kontakty (sociální aspekt)

Celkově to vnímám jako poděkování, projev úcty a jisté povinnosti vůči našim předkům i žijícím či budoucím potomkům.

Zpět k nadpisu dnešního psaní. Květen se opravdu blíží a s ním i setkání klanu Šemíků. Využijte registraci, přes kterou nám můžete dát vědět, v kolika lidech dorazíte 11. května na Vyšehrad. Zatím se přihlásilo kolem 10 účastníků. Nejsem si jistý, zda rezervovat místa v některé blízké restauraci. Zájem o rezervaci na oběd můžete doplnit v registračním formuláři. Pokud máte jakékoli dotazy ke květnovému srazu, napište mi. Zopakuji také možnost propojit se videokonferenčně. Příští příležitostí bude 17. března v 17 hodin našeho času ve virtuální místnosti Vyšehrad_2024 na meet.jit.si.

Něco je ve vzduchu

Minule jsem zmiňoval, že společnost FTDNA u zákazníků, kteří si objednali službu atDNA Family Finder, doplňuje výsledek i o přibližné určování haploskupiny Y-DNA. Činí tak i u starších objednávek.

Test mého strýce z poloviny roku 2021 byl nyní tedy obohacen o odhad haploskupiny R-Z2124. To je poměrně slušné, i když to není tak přesné jako u detailního testu Big Y-700. Je to ale přesnější než u Y-37 a dokonce než u Y-111. Trochu mě však zarazila čára kolem roku 1000 n.l. Hned jsem si toho nevšiml, až po pár dnech jsem zaregistroval rozdělení původní skupiny R-FT174249 a vydělení naší nové skupiny R-FT176941.

Čekání na bratrance v období 1600 n.l. - 1000 př.n.l. přináší napětí a nejistotu. Stopa nebo slepá ulička? Je to náhoda, že v době zveřejnění Y-DNA z FF se objevil "?ten, na koho jsme čekali měsíce" nebo je to chyba zanesená mým strýcem? 

Když už jsme u genetické genealogie. Včera to bylo právě 90 let, co se narodil můj táta. Rekombinace atDNA způsobila, že mám od něj 50 % genetické informace. S jeho bratrem, tedy mým strýcem, máme společnou necelou genetickou čtvrtinu (22%).

Nový odhad TMRCA Adama Šemíka

U Y-DNA je to jinak. Mohl bych zkusit strýcovi nechat dodělat Big Y-700. Pravděpodobně bychom zjistili, že nemáme rozdíl v podobě privátních SNP nebo bychom se mohli lišit jedním soukromým SNP. Stejně tak by to bylo s mým otcem, i když jeho DNA už není k dispozici. Vzdálenost jedné generace má vyšší pravděpodobnost stejného terminálního SNP u otce i syna. Je to ale otázka statistiky, proto s menší pravděpodobností, ale ne nulovou, může dojít k rozvětvení. Nyní však čekám na rozuzlení výše uvedeného otazníku. Odkud může být testovaný jedinec? Bude na něj kontakt? Bude komunikativní? Samé otazníky.

Pololetní prázdniny

Když jsem před 15 lety objevil na stránkách pana Myšičky v textu Josefa Zadiny zmínku o Janovi Šemíkovi, probudilo se ve mně odhodlání pátrat po kořenech našeho rodu. Moje první reakce z 30. 1. 2009 byla následující:

Můj praděda pocházel ze Smrdova. Můj děda František Šemík již žil v obci Rozsochatec. Neví někdo více o Janu Šemíkovi, rolníku a starostovi (1894-1909)?

Když jsem začal tušit, že v okolí Smrdova, dnešní Sázavky, mohli žít Šemíkové před více jak 470 lety, začala jízda. Pátrání na internetu, shánění kontaktů, návštěvy archivů, organizace srazů jmenovců.

Především na bádání v archivu jsem si k padesátinám nadělil tablet. Za roky se v něm nastřádalo plno poznámek a fotek s matričními záznamy. Uběhlo několik roků. Potvrdilo se propojení prvního Adama Šemíka a všech Šemíků žijících dnes v Čechách, na Moravě a na Slovensku. Tablet morálně zastaral. Ještě několik let fungoval, ale již nešel aktualizovat. Téměř jsem ho nepoužíval. Pak se vyčerpala baterie. Definitivně.

Minulý týden v pátek 2. února na pololetní prázdniny jsme s vnuky donesli staré vyřazené mobilní telefony do Zoo Praha. Kluci získali dětskou vstupenku za 1 Kč, já přidal 12 let starý tablet. Společně jsme podpořili kriticky ohrožený druh goril nížinných.

Můj a Petrův Big-Y nás posunul k roku 1600

Před pár dny došlo ještě k jedné události. Společnost Family Tree DNA mi poslala doplňující informaci o mém strýci z otcovy strany. V době pandemie jsem ho v Číhošti požádal, aby si odebral vzorek ze sliznice dutiny ústní. V laboratoři po testech a sekvenování získali výsledky autosomální DNA (Family Finder).

To bylo v létě roku 2021. Nyní FamilyTreeDNA doplnila strýcovy výsledky o mezilehlou Y-DNA (na obr. FF). S touto přechodnou haploskupinou pronikneme do počáteční a střední části migračního příběhu svých otcovských předků, který se táhne od doby Adama s chromozomem Y - tedy někdy před úžasnými 240 000 až 550 000 lety - po dobu přibližně před 4 500 lety. Výsledek nás nedovede do doby železné, natož do středověku či novověku, jak je tomu u testu Big-Y. Zdá se tedy, že oproti testu 23, 37 nebo 111 markerů STR, je u FF přiblížení terminálnímu (koncovému) SNP větší. 

Proč je zajímavé znát svou haploskupinu Y-DNA?

Zjištění naší haploskupiny Y-DNA nám umožní zařadit náš otcovský rod do širšího kontextu lidské historie. Je to cesta, která nás zavede tisíce let zpátky a umožní nám sledovat migrace našich přímých otcovských předků po celém světě - odraz našeho dávného otcovského dědictví.

Jan Lenoch a jeho předci

Můj děda z matčiny strany se jmenoval Jan Lenoch. Děda tohoto dědy se jmenoval stejně. Prapraděda Jan Lenoch je patrně nejznámějším rodákem z Makova, obce ležící nedaleko Litomyšle.

Článek z Národních listů (1883)

Jan se narodil 5. listopadu 1844, vystudoval nižší reálku ve Vysokém Mýtě a pak převzal po svém otci Jakubovi Lenochovi správu zemědělského hospodářství. Až do roku 1892 se Janovi dařilo, na co sáhl. Od roku 1880 byl zvolen za místního starostu. O deset let později je uváděn i jako starosta okresního zastupitelstva litomyšlského. Byl rovněž předsedou okresního hospodářského spolku a zasedal v zemské zemědělské radě. Jan Lenoch také vypomáhal učit na makovské škole, kde byl velmi oblíben. V roce 1883 byl navržen za litomyšlský okres jako kandidát na poslance do zemského sněmu, avšak díky jeho vlastenecké a ušlechtilé povaze pomohl jinému kandidátovi za poličský okres před Němci navrženým kandidátem.

Pokračování článku
z Národních listů

V roce 1895 byl již zvolen za poslance v kurii venkovských obcí za volební obvod Litomyšl jako člen Národní strany svobodomyslné, jejíž členové byli známí jako mladočeši. Jeho jediný syn, také Jan, studoval v Praze na německé Karlo-Ferdinandově univerzitě práva. Tou dobou byl Jan starší již několik let vdovcem. Jan Lenoch často jezdil za svým přítelem panem Prokopem do Dolního Újezdu „Na Rovinku“ a tento jeho přátelský vztah mu pomohl zapomenout na jeho nešťastný rodinný osud.

Cituji z rodinných pamětí jeho druhé manželky Kateřiny.

Pro Prokopovi to byl vždy svátek, když k nim pan Lenoch zavítal. Přinášel tolik novinek ze světa a moc hezky vyprávěl. Prokop měl 3 dcery Dorotku, Kateřinu a Annu. Dorotka byla milá hospodyňka, Anča veselý diblík spíš kluk, ale nejhezčí byla Kateřina – vysoká, štíhlá s podobou Římanky s bohatým vrkočem a bystrýma očima. Kateřina toužila po vzdělání a výjimečnosti. Hodně četla a ochotnicky hrála divadlo, ale o selské chlapce neměla zájem.

Kdykoliv přijel pan Lenoch, poslouchala ho se zatajeným dechem. Tentokrát se panu Lenochovi ani moc mluvit nechtělo. Měl velké starosti s rodinou, paní Anna (manželka) byla vážně nemocná a syn Jan byl na studiích. Přijel si svému kamarádu postěžovat a poradit se a požádal ho, aby mu dohlédl na statek, protože ho zase čekala cesta a povinnosti. Prokop slíbil a tak se rozloučili.

Paní Anna však toho roku (1892) zemřela a Lenochovi nastaly zlé časy. K Prokopovým občas zavítal, ale jen na skok, nevěděl co dřív – politika nebo statek.

V zimě 1896 ale pan Lenoch opět přikvačil. „Musím se oženit. Statek potřebuje hospodyni a já o žádné nevím, kamaráde poraď, znáš v okolí lidi líp než já“. Prokop přemýšlel a žertem řekl „Ať přemýšlím, jak přemýšlím, žádnou ženu jakou hledáš, neznám, leda že bych ti dal svoji Kateřinu. Kateřina nebyla daleko, motala se kolem, aby jí nic neušlo a tak docela vážně odpověděla, že si pana Lenocha klidně vezme. Starý pán byl překvapený, vždyť by Kateřina mohla být jeho dcera, ale nakonec to není špatný nápad (jejich věkový rozdíl byl 21 roků). A tak se Kateřina vdala v dubnu 1897 do Makova.

Nebylo jí ani 21 let, když si ji zemský poslanec Jan Lenoch přivezl na statek. Začátky na statku nebyly lehké. První oběd se také nepovedl, smetanová omáčka se zdrcla, a to bylo poznámek od pacholků. Jenom manžel pohladil mladou ženu a utěšoval, že se to stane i zkušenější. Pan poslanec brzo odcestoval a Kateřina zůstala sama s cizími lidmi. Často plakala, utekla by, ale tu ostudu by nepřežila. Postupně si získala autoritu služebných i lidí ze vsi, kteří na statek chodili pomáhat.

Jan po studiích práv c. k. soudní adjunkt,
okresní soudce a pak rada vrchního
zemského soudu v Kutné Hoře

O prázdninách měl přijet domů Jan, student právnické fakulty. Svatby otce se nezúčastnil, byl zatrpklý a rozbolestněný. Neuměl si představit domov bez milované maminky s mladou ženou, která by mu mohla být sestrou. Kateřina se setkání také bála. Jak se k ní asi bude chovat? Bude ji odsuzovat, přehlížet nebo pohrdat? Po jeho příchodu zůstal jen ostych a to oboustranný. Jan ji jen tajně pozoroval. Počíná si obratně, je čilá, pracovitá, starostlivá a k tomu pečlivě upravená a čistotná. Kateřině se Jan také líbil, byl slušný skromný a Bože jak je vzdělaný! Ona, která tak dychtila po vzdělání se mu obdivovala. A tak se postupně mezi nimi vytvořilo přátelství a vydrželo jim do konce jejich života.

Žně toho roku šťastně skončily a na podzim po sklizních řep a brambor vzal pan poslanec Kateřinu poprvé do Prahy. To byla událost, ještě po letech o tom s dojetím vyprávěla. Praha ji okouzlila, chodili do divadel, muž ji ukazoval pamětihodnosti, obědvali v reprezenťáku a nakonec ji manžel koupil briliantové náušnice. Seznámil ji i s přáteli a prý udělala na všechny velký dojem. Byl mezi ní a mužem velký věkový rozdíl, Kateřinu však k němu poutala velká úcta a obdiv.

Nejvíce ji však vyhovovalo, že se na hospodářství může rozhodovat sama. Starý pán když poznal, jak je Kateřina energická a zdatná, jak se v hospodářství vyzná, nebránil jí v jejích novotách a přenechal ji celé vedení statku – byla vlastně pokračovatelkou jeho zesnulé ženy. Sám se pak věnoval věcem veřejným. Občas Kateřinu někam vzal, buď do Prahy, nebo na jiná místa svého pracovního rajonu a oběma to manželství vyhovovalo.

Indikační skica Stabilního katastru
severního okraje Vidlaté Seči

Jan Lenoch byl synem Jakuba (*1817), který se na makovský statek č. 18 přiženil k Havlíkům z vedlejší vesnice Vidlaté Seči. Stalo se tak v roce 1837. Jsme v době vzniku Stabilního katastru a ve Vidlaté Seči přebírá hospodářství s domem č. 41 Josef Lenoch. Na mapě je předání viditelné v podobě škrtnutého Jakuba a dopsaného Josefa. Josefův bratr Jakub se přiženil do Makova, jak už bylo zmíněno výše.

Čísla popisná byla zavedena v našich zemích v roce 1770. Dnešní č. 41 bylo původně číslem 22. Při hledání Jakuba "prostředního", jehož syn i jehož otec se narodili v Seči, jsem v minulosti nenašel. Tedy toho pravého. Při svatbě v roce 1801 bylo u jeho jména poznamenáno, že mu je 30 let. Kolem roku 1771 jsem nenašel narození v Seči žádného Jakuba. Ovšem v Seči tehdy žilo více Jakubů Lenochů. Někteří členové rodu žijící ve Vidlaté Seči, ale i v Makově, měli stejně daleko do kostela v Dolním Újezdu i v Morašicích. Proto se mi nedařilo najít toho pravého Jakuba (*1763).

index ze Sbírky matrik Východočeského kraje,
sign.: 1345 (poř.č. 6637), 1753-1784

Moc mi pomohla práce faráře Malého, který měl matriky v Morašicích dobře načtené, a který o cestách některých Lenochů do farnosti morašické místo do farnosti sv. Martina v Dolním Újezdě u Litomyšle dobře věděl. Navíc, před rokem 1770 v matrikách nejsou čísla domů, protože tehdy ještě žádná neexistovala. Přesto se dá odvodit z majetkových záznamů, že Jakubové z rodu Lenochů se narodili tři generace po sobě na statku, který později dostal č.p. 22 a dnes je na tom místě ve Vidlaté Seči č. 41. Jan Lenoch (*1692) se patrně přesunul (přiženil?) z původního statku, který stál na opačném konci Seče směrem k Chotěnovu.