Dva zápisy o jednom gruntu

V gruntovní knize Vrbického statku z let 1628 - 1747, která je uložena v archivu Zámrsk, můžeme při listování narazit na dvě změny u jednoho gruntu na Horách Vrbických.
Ještě před tím si však povězme o situaci v této bývalé hornické osadě po roce 1650, tedy po skončení třicetileté války. Kromě Soupisu poddaných (1651), Berní ruly (1654) a Revizitace berní ruly (1673) máme k dispozici sirotčí seznamy (1680). Ze čtyř soupisů pro Hory se můžeme pokusit setřídit rodiny podle toho, jak se mohla příjmení proměňovat. Ona to tehdy byla vlastně příjmí, jakési přezdívky, které často souvisely s povoláním dané osoby.

1651 - Soupis poddaných	1654 - Berní rula	1673 - Revizitace	1680 - Sirotčí seznam
Martin Krs			Václav Hruška
Jiřík Záděra (tkadlec)			Pavel Jirkův
Matouš Veřejka	Matouš Veřejka	Jan Šindelář	Jan Schindlmacher
	Jan Krejčů (tkadlec)	Jan Krejčů (syn)	Jan Leinveber
Václav Krejčí (otec)	Václav Krejčí	Václav Lesák?	Václav Lesák
Jan Pospíšil	Jan Pospíšil (krejčí)	Jan Drahovzal	Jan Drahovzal
Jan Šemík (myslivec)	Pavel Chalupník	Pavel Chalupník	Jan Křivda
	Šimek	Václav Burýšek?	Václav Rohaut
	Jan (S)křivan (tesař)	Matouš Vondráček	Jan Pospíšil (ponocný)
			Pavel Šemík
			Matouš Vařejka
			Václav Dlouhý (šenkýř)

Na rozdíl od Smrdova, kde se usadil Adam Šemík, je situace na Horách Vrbických méně přehledná. Adama můžeme sledovat v rozpětí let 1651 až 1680. V průběhu sedmdesátých let je několikrát uváděn s příjmím Myslivec. Syn Pavel s rodinou byl 5. ledna léta páně 1680 zapsán s manželkou a několikaměsíčním synem v domě ponocného Jana Pospíšila na Horách. Na Horách, kde po roce 1650 žil pravděpodobný otec Adama. Jmenoval se Jan Šemík (myslivec). V roce 1653 prodal chalupu. Pojďme se podívat na zápisy v gruntovní knize. 16. října 1667 Jan Svoboda zakupuje od Šimona Křivdy dům s polnostmi. 

197.

Ssÿmon Kržiwda

a giž Jan Swoboda

Leta Panie 1667 prossaczowana chalupa

Matiegem Prasskem rychtaržem wrbitzkým

a Matiegem Jirakem konsselem wrbiczkým

tiez Janem Krziwdau konsselem horskÿm

Swobodowi za summu                        26 zl.

z toho sobie porazi po Dorotie manzielcze

sweÿ                                                      5 zl.

Ostatni summu ma na leta

doplaczeti

Dorotie dczerži nb. Ssymka a giž man-

zielcze Jana m(l)adssiho Albrechta       5 zl.

a Jakubowi Machkowi a Dorotie sestrže geho

rowným dilem                                       16 zl.

Stalo se na Cancelarži wrbiczke

dne 16. 8bris Anno 1667

Anno 1668 8. febr pro nemoznost neslozil – 0

Anno 1669 dne 20. Marti Jan Swoboda slozil

Dorotie sestrže Machkowi totiž                                                                           1 zl. 10 krejcarů

Genetická genealogie

Deset let se zabývám rodopisem a genealogií. Za tu dobu jsem prošel třemi fázemi, které pro jednoduchost pracovně rozliším číselně.

Genealogie 1.0 (bílé rukavice)

Výbavou genealogů byly od nepaměti papír a tužka. Zápisky vylepšené kartotečními lístky s poznámkami. Návštěvy archivů a opisy záznamů. Ke zvykům návštěv patřílo a stále patří používání bílých rukavic pro listování v cenných knihách. Rodopisci starého ražení byli obdařeni velkou dávkou trpělivosti a čas strávený cestováním do okresních nebo oblastních archivů nepočítali. Některé zvlášť vybrané dokumenty byly přeneseny na mikrofilmy. To stále vyžadovalo plánování cest do badatelny příslušného archivu. S vývojem digitální fotografie se pomocníkem rodopisce stává fotoaparát, se kterým šlo při návštěvě archivu zachytit desítky i stovky stran matričních knih. Toto období trvalo tak do roku 2008, kdy se začaly objevovat první výsledky digitalizace matrik.

Badatelna v Zámrsku

V Zámrsku, tedy ve státním oblastním archivu, ve kterém jsou uloženy nejstarší matriky z východních Čech a části Vysočiny, se digitalizace protáhla. To ale neznamená, že návštěvám archivů se v budoucnu při bádání vyhneme. Pocit, když držíte v ruce knihu, které se musel dotknout i váš předek, protože se třeba podepisoval jako svědek nebo jako rodič. K nezaplacení. Bohužel se dá čekat, že s postupující digitalizací originální knihy budou "mizet" v depozitářích.

Genealogie 2.0 (digitalizace)

Digitalizované matriky jsou dnes z velké části dostupné na internetu. Oblast Havlíčkobrodska, tedy i smrdovskou farnost,  můžeme takto celou prohledávat od začátku roku 2017.

Matriky na internetu

Internet jako ohromný zdroj informací, je dostupný ve dne v noci. Dohledané údaje, které vás mohou posunout v pátrání, si snadno zaznamenáte s pomocí genealogického programu, který vaše rodokmeny uchová lokálně nebo na síti. Svoje vývody či rozrody můžete sdílet s komunitou na internetu a to už je krůček ke genetické genealogii.

Genealogie 3.0 (genetika)

Koncem roku 2007 začala registrace prvních zájemců v projektu Genetika a příjmení. Na konci roku 2011 jsem se také přihlásil a v lednu 2014 se několik nositelů příjmení Šemík dovědělo, že patrně mají společného předka. O dva roky se podařilo zjistit z digitalizovaných matrik, že tím společným předkem byl Adam. Genetika tedy může vhodně doplňovat klasické dohledání v písemných archivních materiálech. Kromě yDNA testu můžeme vyzkoušet i jiné metody (mtDNA, atDNA). Rozdíl mezi nimi pěkně a stručně popsal Martin Kotačka a já si dovolím tento popis zde zveřejnit.

Nejrozšířenějším druhem testování u nás je mužská linie po Y-chromozomu. Y-chromozom se dědí vždy pouze z otce na syna a je to tedy přímá mužská linie v daném rodě, vždy levý okraj genealogického vývodu.

• Výhody testování: lze se dostat poměrně daleko, stovky až tisíce let nazpět; lze určovat zda lidé či rody stejného nebo podobného příjmení pocházejí ze společného prapředka; lze určit haploskupinu ("slovanská", "germánská", "keltská" apod.). Můžeme postihnout změny příjmení nebo třeba nalézt nezapsaného nemanželského otce, pokud máme štěstí a v databázi se objeví rod, z kterého neuvedený otec pocházel.
• Nevýhody: je to jen jedna okrajová část předků. Na to abychom poznali více dalších linií z vývodu (přes matky), musíme oslovit příbuzné, kteří jsou nositelé této linie po otcích nepřerušeně.
• Zhruba střední finanční náročnost; v rámci projektu Genetika a příjmení děláme základní test zdarma.
• Mohou se zúčastnit pouze muži.

Hřbitov v Sázavce

Necelých dvě stě let se pohřbívá ve farnosti na místě posledního odpočinku, které leží na výjezdu z obce směrem na Štěpánov a Leštinu. Posledních pětapadesát roků Sázavka, předtím celá staletí Smrdov.

Generace Šemíků zde měly svoje hroby. Leží tu předci ze Smrdova, Bačkova a zejména z Ovesné Lhoty. Hvězdička na leteckém snímku hřbitova se nachází v místě, kde byl pohřben poslední Šemík v linii, která ve Smrdově žila již od dob Adama Šemíka. Začátkem května 1929 byl Jan Šemík pohřben do hrobu, kde už na něj "čekaly" jeho první dvě manželky, Anna a Marie. Pravděpodobně byla na stejném místě pochována také dcerka Anastasie.

Selský rod ze statku č. 12 má následovníky, včetně mé maličkosti, ale již ne zde v Sázavce. Jediný syn Jana se přiženil do Rozsochatce, a tak po zemřelém převzal hospodářství jeho pastorek Jaroslav Malina. Do hrobu nebyl již nikdo další pohřben. Ani Anička Malinová, která tragicky zahynula v dubnu 1945.

hrob Jana Šemíka po roce 1970

V poválečném období to zprvu vypadalo, že pracovití sedláci budou mít možnost obdělávat půdu ku prospěchu jejich rodin i celé společnosti. Jenže přišla kolektivizace s více, ale později i méně dobrovolným zakládáním jednotných zemědělských družstev (obecně známá zkratka JZD). Jaroslav Malina byl po roce 1950 v rámci akce Kulak odsouzen ke dvěma rokům vězení. Rodina Malinova musela statek č. 12 opustit a odstěhovat se ke svým příbuzným.

pohled od hrobu Šemíkových z Ovesné Lhoty
náhrobek u hrobu Jana Šemíka chybí (2013)

Hospodářství zabrali družstevníci z nově vzniklého JZD. Syn Jana Šemíka již nežije. Je pochován na čachotínském hřbitově. Vnuk (můj děda) hospodaří v Rozsochatci. Na černobílé fotografii je vidět stav hrobu v Sázavce někdy v průběhu normalizace 70. let.

Na začátku roku 2012 jsem komunikoval s paní Pejcharovou, která mě odkázala na paní Jelínkovou z č. 14. Paní Jelínková mi ukázala opuštěný hrob na hřbitově v Sázavce, kde měl být pohřben můj prapraděd Jan Šemík.

Po několikaměsíční rozvaze jsem začal uvažovat, že si pronajmu místo, kde byl zmiňovaný Jan Šemík pravděpodobně uložen. Později jsem oslovil s dotazem tajemníka Cechu hrobnického Jaroslava Šejvla.

Průběžné výsledky

Tento web byl spuštěn v létě 2011. V době, kdy jsem také začínal naplňovat rodokmen osobami, které jsem postupně objevoval v archivech a na internetu. Blog semikovi.cz přitáhl největší pozornost ve druhém pololetí 2016.

Počty zobrazení stránek tohoto webu po měsících

Přírůstky v čase jsou vidět na následujícím grafu. K dnešku máme pohromadě téměř 800 předků (verze 24).

Počet osob v rozrodu Adama Šemíka

Jsou tam i poslední aktualizace, na které jsem narazil při psaní článků Hodinář z Leštiny a Granátník z Dolní Březinky. Najdete tam i upřesnění k Šemíkům z Prysku.

Předkové a jejich vyznání

Matriky i jiné archiválie nám ukazují, že v polovině 19. století převažovalo u tehdejší české populace římskokatolické vyznání. Nejinak tomu bylo u příslušníků rodu Šemíků. Proto o to více zaujme případ, vybočující z této většiny a nabízející zajímavý životní příběh. Na takový jsme narazili ve lhotecké rodové linii Šemíků. 

V červenci 1860 se v Ovesné Lhotě narodil jisté Kateřině Freund nemanželský syn Josef. Již samotný zápis jeho narození - svým rozsahem, ale zejména obsahem – je ojedinělý, protože v sobě spojuje problematiku konverze z jednoho náboženského vyznání do druhého, křtu v římskokatolické církvi a legitimizace nemanželského dítěte.

Josef nar. 27. června, pokřtěn 10. srpna 1860; čp. 15; matka Kateřina Freund
matrika N Sázavka 1844 – 1862 (sign. 2547), sn. 82

Ale vraťme se k našemu příběhu. K otcovství Josefa se „sám, dobrovolně a před dvěma svědky“ (jak se píše v zápisu) přihlásil vysloužilý voják Josef Šemík (*1829), syn po zemřelém Tomáši Šemíkovi (*1779), chalupníkovi z Ovesné Lhoty č. 11. Až potud nic mimořádného… kdyby… kdyby Kateřina nebyla židovského vyznání a přiznaný otec netrval na křesťanském křtu svého syna. 

Kateřina, pokud chtěla vyhovět přání otce svého syna, musela podstoupit proces konverze z vyznání židovského na římskokatolické, což bylo nezbytnou podmínkou křtu jak jí samotné, tak i jejich syna. Nebyl to proces jednoduchý ani krátký. Musela absolvovat tzv. katechumenát, tj. přípravu nepokřtěného dospělého ke křesťanskému křtu, probíhající v několika etapách, což trvalo až 1,5 roku. 

Křest Kateřiny proběhl až 2. srpna 1863 ve smrdovském kostele Narození sv. Jana Křtitele.

2.8.1863 – křest Kateřiny Freundové (*1828)
matrika N Sázavka 1863 – 1882 (sign. 3047), sn.88

I tento zápis je svým způsobem výjimečný – nejen v tom, že zápis jen samotného křtu dospělého se v těchto letech nevídal často – ale i tím, že v něm není uvedeno přesné datum narození (pouze rok 1828) křtěného, tedy Kateřiny. Tady je na místě dodat, že ani při našem pátrání se nepodařilo najít zápis narození v židovských matrikách a rok jejího narození je odvozen z věku, uvedeného v zápisech jejího sňatku a úmrtí. Můžeme oprávněně usuzovat, že v tom mohly určitou roli sehrát i tzv. familiantské zákony, platící v době narození Kateřiny, jejichž hlavní rolí bylo redukovat populaci Židů a omezovat jejich migraci.

Čekání na Šemíka

V pražských Nuslích žila mezi lety 1907 a 1909 vdova Anna Šemíková. Dlouhou dobu zůstávalo záhadou, po kom a kdy převzala příjmení Šemíková.

Anna Šemíková, ovd. Dědečková, roz. Petrová a její dvě dcery.

Na základě policejních přihlášek jsem vyslovil domněnku, že švadlena Anna mohla být v bližším vztahu k rodině Aloise Šemíka. Po tragické smrti (1906) Aloise žila totiž také v Nuslích, dokonce v domě přes ulici, vdova Marie Šemíková. Domněnka ovšem stála na hliněných nohou a její věrohodnost byla neveliká.

Při listování matrikami ze Světlé, konkrétně v knize zemřelých 1858-1913, jsem narazil na úmrtí krejčího Jana Šemíka. Při opisování základních údajů jsem si fakt, že Jan byl podruhé ženat s Annou Petrovou, okamžitě nepropojil s vdovou z Nuslí.

8.3.1908 zemřel Jan Šemík ze Světlé 126

Až po několika týdnech vyplavala pravda na povrch. Anna Petrová, narozená v Brandýse nad Labem byla bezpochyby mezi roky 1902 a 1908 manželkou Jana Šemíka. Oba dva zhruba ve stejnou dobu ovdověli. Oba měli z předchozího svazku děti. Anna dvě malé dcery a Jan, již téměř 60 letý, osm vesměs již dospělých potomků.

Jak a kde se seznámili? To zůstává neznámou. 7. listopadu 1902 byli oddáni. To je vše, co o jejich vztahu víme. Zkusím oslovit pražskou živou matriku na Praze 1, jestli nebyla svatba v Praze. Jan Šemík se mohl s Annou seznámit v Praze. Jeho dcera Františka, provdaná Procházková, v roce 1902 v Praze žila. Možná v té době přichází do Prahy i syn František. Další dcera Antonie se provdá za pana Přenosila, poštovního oficiála v Praze - Bubenči.
Mistr krejčovský Jan Šemík byl synem Antonína, také krejčího ze Světlé nad Sázavou. Po Janovi zdědil krejčovské řemeslo Bohumil. Ten odchází v roce 1905 do Chicaga. Ve Světlé zůstávají jen provdané dcery Anna Laňková a Marie Fialová.

Granátník z Dolní Březinky

Při prohlížení indexů světelských matrik jsem narazil v roce 1830 na svatbu v Beneticích. Na statku půlníka Josefa Choutky se vdávala jeho dcera Kateřina. Ženich František Šemík je ve svých téměř 21 letech uváděn jako tovaryš granátnický. Co takový granátník dělal? I to, a nejen to, se dnes dozvíme.

Nějaký čas po svatbě pravděpodobně manželé Šemíkovi žili ve Světlé nad Sázavou nedaleko Františkových rodičů a sourozenců. Jan Šemík, otec Františka, se do Světlé dostal po vojenské kariéře kolem roku 1804. Vojenské zkušenosti seniora se projevily i v další generaci. V roce 1835, kdy se narodila Marie Šemíková, je v kolonce otec jmenován František jako voják u 21. pěšího pluku. Albert Gyulay byl v závěru svého života majitelem tohoto pěšího pluku.

5.12.1835 nar. Marie v Dolní Březince

František Šemík katolík gra

nátník sprostý voják u Slav
nemu Giulay Inf. Linien Reg. 21
syn Jana Šemíka zedníka
ze Světlý č. 166 a matky
Anny rozené Dlouhé též
ze Světlý

Najít tento zápis jako první, mohli bychom pátrat po gránátníkovi v armádě, ale my víme, že to ve skutečnosti bude jinak. Dva roky po Marušce se narodil František junior. Ze zápisu narozených je patrné, že 21. regiment změnil majitele (Gyulay zemřel r. 1835). Za barona Baumgartena i jeho předchůdce se doplňoval pluk zejména na Chrudimsku, mnohem později se pluk usídlil v Čáslavi. V matričním záznamu dokonce vidíme přesnější zařazení Františka (3. prapor, 14. rota). Po skončení napoleonských válek nastalo období relativního klidu. V Dolní Březince na tu dobu upomíná hřbitov, kde je pochováno více jak tisíc rakouských, francouzských, ruských i pruských vojáků. František dobu, kdy působil v armádě, trávil patrně většinu vojenské služby na dovolené. Dovolenci na určito bývali během roku povoláváni jen jedenkrát, a zůstávali, pokud cvičili dobře, v táboře jen 14 dní. Tito vojáci dostávali také jistý dovolenkový příplatek. Voják na dovolené na neurčito nedocházel na cvičení, nedostával služné a mohl se bez povolení ženit. To byl nejspíš Františkův případ.

10.10.1837 nar. František v Dolní Březince

František Šemík katl.

granátni šlejfíř sprostý

voják z slavného

Regimentu Baumgarten

14. Kompanie N:21 3.

Batalion, syn + Jana Šemí

ka zedníka ze Světlý č. 166

a matky rozený Dlouhý

ze Světlý č. 166

Čím se tedy prostý voják František Šemík živil? Zápis z roku 1837 napovídá, že byl granátním šlejfířem. Tedy brusičem (leštičem) granátů.

17.7.1833 nar. Anna ve Světlé

Možná i vrtačem a řezačem. Při narození Anny (1833), prvního ditěte Kateřiny Šemíkové, je otec František uváděn jako řezač skla. Zde je nutno poznamenat smutný fakt, že ani jedno ze tří dětí se nedožilo druhých narozenin.

Jak se granáty na Světelsko dostaly? Filip hrabě Krakowský z Kolowrat získal zdejší panství v roce 1748. Díky podnikatelskému duchu záhy ve Světlé nad Sázavou, resp. v přidružené obci Dolní Březinka, založil dvě „panské“ brusírny granátů (snad v čp. 7 a 12). Začátky nebyly snadné, a tak roku 1752 povolal „… z města říšského Freiburku … do Čech na své jemu tehdáž milé panství Světelské nějaké dva muže tam odtad jménem Josefa Fuksa, Matěje a Filipa Gentze, kteří vrtači Granátu byli…“ - tak to napsal Seidler v kronice města. Ze zakládací listiny se dozvídáme, že zásluhou Josefa Wagnera freiburští mistři, ač neradi, začali přijímat učedníky.